Zboření budov.

I. Příslušnost soudní.
Jestliže nějakému pozemku hrozila se sousedního pozemku škoda možným sesutím, mohl dle práva římského vlastník ohroženého pozemku žádati na vlastníku hrozícího pozemku kauci slibem pojištěnou, že mu eventuelní škodu nahradí (cautio dammi infecti). Nebyla-li pak mu tato jistota (kauce) dána, udílel mu pretor missionem in possessionem (ex primo decreto) hrozícího pozemku a to nejprve za účelem pouhého opatrování (custodiae causa). A jestliže pak ani vlivem tohoto důrazného prostředku nebyla v přiměřené lhůtě jistota žádaná poskytnuta, uveden byl ohrožený na žádost svou in possessionem ex secundo decreto, kterýmž nabýval právní držby a pretorského vlastnictví ku hrozícímu pozemku. I práv byl tedy vlastník takovéhoto pozemku nanejvýš tímto pozemkem a mohl se derelikcí jeho (opuštěním, vzdáním se) osvoboditi od veškeré povinnosti zjišťovací. Rakouský ob. občanský zákonník obsahuje v předpisu § 343 jisté napodobení oné římské instituce zvané cautio dammi infecti. Může-li totiž držitel nějakého věcného práva dokázati, že hrozí stávající již cizí stavba nebo nějaká cizí věc sesutím a jemu z toho hrozí očividná škoda, oprávněn jest soudně naléhati na zjištění, jestliže již úřad politický nepostaral se o dostatečně veřejnou bezpečnost. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že tento prostředek právní :
1. přísluší toliko držiteli nějakého věcného práva k určité věci, kteréž hrozí očividná škoda z nebezpečí sesutí nějaké cizí stavby nebo cizí věci ;
2. přísluší jen v té případnosti, když vlastník sám nepostaral se o potřebná opatření.
Nepřísluší tedy tento prostředek právní osobám, kteréž nejsou držiteli práva věcného, ku př. tedy pouhému majiteli jisté věci, nájemníku, prekaristovi a pod. Tento prostředek právní připouští však výhradně jen zjištění proti případné škodě, a nezakládá se jím nikdy právo k tomu, aby cestou soudní nařízeno bylo odstraniti budovu, jelikož co do zboření závadných budov v první řadě povolány jsou úřady stavební jsouce povinny příslušná opatření nařídíti a provésti.
II. Příslušnost úřadů stavebních.
Stavební úřady oprávněny jsou dle jednotlivých stavebních řádů naříditi zboření budov a to v těchto případech:
1. když stav nějakého domu dává podnět k obavám, že se sesune; tu má stavební úřad neprodleně učiniti opatření nezbytná ku odvrácení nebezpečí. Jestliže příslušné k tomu úřady uznaly za absolutně nutnou úplnou přestavbu takovéto budovy z ohledů veřejných a neuposlechne-li vlastník daného příkazu do lhůty mu položené, budiž soudně zřízeným kurátorem zcizen stavební objekt ve veřejné dražbě s tím závazkem, že bude opětná stavba na základě schváleného plánu provedena do lhůty úřadem vytčené (srv. stavební řády pro Prahu, pro Cechy, pro Vídeň atd.). Tatáž exekuce platí i při domech dělených, pro které stanoven jest zákaz rozdrobení, s tím dalším ustanovením, že spor držitelů děleného domu vedený mezi nimi vzájem o to, jakými kvótami mají přispěti ku přestavbě z veřejných ohledů za nutnou prohlášené nebo k opětné stavbě pobořeného nebo požárem hrozícího domu, nemůže staviti exekuci stavebního příkazu, který jim byl úřadem stavebním uložen (viz nař. ze dne 27. prosince 1856 č. 1 ř. z. z r. 1857). Jestliže stav nějaké stavby nebo části její zavdává obavu před nebezpečím požáru, jest úřad stavební netoliko oprávněn, nýbrž přímo povinen naříditi zboření a neprodlené znovuzřízení dotyčného objektu. S provedením tohoto příkazu (patrně ovšem jen pokud jde o zboření, nikoli též pokud jde o znovuzřízení) nesmí se snad k vůli nerozhodnutým ještě otázkám práva civilního otáleti (rozh. ze dne 10. ledna 1880 č. 22, časop. »Jur. Bl.« č. 167 z r. 1880). Jakmile stav stavby vzbuzuje obavy před sesutím, může úřad stavební dle volného uvážení svého učiniti opatření k odvrácení nebezpečí potřebná, zejména může naříditi zboření budovy a hrozí-li bezprostředně nebezpečí sesutí, naříditi může neodkladné vyklizení a uzavření budovy nebo jednotlivých částí její (rozh. ze dne 22. dubna č, 535 a ze dne 19. října 1881 č. 1384, časop. »Jur. Bl.« č. 166). Právo vlastnické držiteli domu příslušející může býti dle § 125 obmezeno, hrozí-li ze stavu budovy jeho nebezpečí, jen potud, pokud toho žádá veřejný zájem, z čehož vyplývá, že může se jen naříditi nezbytné odstranění závad stavby, pokud se týká, rozboření sesouvající se budovy, absolutně nemusí se však vždycky současně naříditi opětná stavba její. Vůbec předpokládá závazek k opětnému zřízení sesutých budov sám o sobě, že vlastník pozemku nechce raději sesutý objekt vůbec odkliditi (rozh. ze dne 23. listopadu 1881 č. 1704).
2. Úřady stavební mohou odstraniti stavbu vedenou proti stávajícím předpisům a zrušiti každé uchýlení se od stavebních předpisů a od nařízení zvláštních; jest tedy úřad stavební oprávněn naříditi zboření staveb vedených proti předpisům nebo plánům.
III. Ustanovení trestní.
Vlastník nějakého domu nebo budovy nebo ten, komu svěřen byl nad nimi dozor, zavázán jest neprodleně zavolati stavitele nějakého ku prohlídce a předběžnému zabezpečení, jakmile hrozí některá část naznačených objektů sesutím. Zjistí-li se, že této opatrnosti, která dle nálezu stavebních znalců nutnou byla, nebylo dbáno, budiž opomenutí toto — byť i sesutí nenastalo — potrestáno jako přestupek pokutou od 25 do 200 zl. (§ 381 zák. trest., § 649 voj. zák. trest.). Z tohoto nařízení zákonného nelze ukládati vlastníku nějaké budovy zodpovědnost za to, když ještě v době provádění stavby jistému staviteli svěřené vzejde nebezpečí sesutí (rozh. ze dne 20. května 1886 č. 2039, sb. č. 919). Jestliže se stavba skutečně sesula, ale při tom nikdo poškozen nebyl, zvýšena budiž pokuta na 50 až 500 zl. Byl-li však někdo sesutím usmrcen nebo na těle těžce poškozen, nastoupili má trest dle § 335 tr. z. (t. j. vězení od 1 do 6 měsíců, po případě až do 1 roku — § 382 tr. zák. a § 650 voj. tr. z.).
IV. Osnova nového trestního zákona obsahuje změnu, že takovéto opomenutí jest jen tehdy trestným, opomenou-li se vzdor policejnímu vyzvání opraviti nebo rozbořiti budovy, které sesutím hrozí nebo opomene-li dotyčná osoba (vlastník domu atd.) proti sesutí budovu takovou pojistiti.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Zboření budov. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 784-786.