Námitky.

I. Pojem.
Námitkou v nejširším slova smyslu rozumí se uvedení jakékoliv okolnosti za tím účelem, by vznesený nárok zcela neb z části, na jistý čas nebo na vždy byl odražen. I lze pak mluviti o námitkách všude tam, kde jde o vyřízení nároků buďsi jednotlivců, buďsi státu, buďsi jiných veřejných korporací a to jak v oboru řízení civilního tak i na poli práva trestního nebo správního. Leč pojem námitky v tomto smyslu nejširším nemá svého významu ani vědeckého ani praktického proto, že případy, které sem pak důsledně náležejí, jsou příliš četné a rázu nejrozmanitějšího. Přece však v řízení civilním mluví se o námitkách v tomto smyslu. Jeť zde námitkou uvedení jakékoli skutečnosti za tím účelem, aby nárok pořadem práva (cestou žaloby) vznesený byl odražen.
II. Řízení civilní.
Podle § 7 s. ř. jest námitkou všecko to, co uvede žalovaný ve své odpovědi a čím dle svého náhledu proti žalobci se může ubrániti na jistý čas nebo na vždy. Jsou tedy námitkami ve smyslu § 7. s. ř. t. zv. věcné (materielné) námitky, které přímo čelí vznesenému nároku. Obsahem jejich může býti tvrzení resp. důkaz, že nárok žalobcův buď nepovstal nebo že zanikl — anebo snaha stávající nárok ope exceptionis paralysovati, seslabiti. Dle toho dělívají se námitky na defensiones (obrany) a exceptiones (námitky v užším smyslu), což ve smyslu zákona zcela bezvýznamno jest, ježto § 7 s. ř. rozdělení toho nezná. Za to činí zákon v témž §u rozdíl mezi námitkami s účinkem odkládacím (exc. dilatoriae) a námitkami s mocí ničivou (exc. peremptoriae) dle toho, má-li býti vznesený nárok na jistý čas (»pro tentokráte«) nebo na vždy býti odražen.
Protivu námitek věcných tvoří námitky procesní (formálně), které přímo vznesenému nároku necelí, nýbrž popírají pouze příslušnost řízení vůbec nebo řízení in concreto. I zde pak ovšem mohou miti účinek peremptorní nebo dilatorní.
V kategorii prvních náležejí:
1. námitka, že pře již rozhodnuta byla (exc. rei judicatae).
2. námitka, že pře soudním narovnáním byla vyřízena (exc. rei transactae).
V kategorii druhých bylo by lze řaditi hlavně:
1. námitku nepříslušnosti (exc. fori declinatoria),
2. námitku litispendence (t. j. že pře již byla na soud vznesena),
3. námitka nedostatku procesní způsobilosti,
4. aktivní legitimace žalobní.
Další skupinu procesuálných námitek tvoří ty, které hledí vznesený nárok odraziti odporem proti nabízeným důkazům. Sem náleží:
1. námitka vadnosti nebo nepravosti listiny,
2. námitka vadnosti nebo zavržitelnosti svědků a znalců.
Ve zvláštním, nejužším smyslu užívá se pojmu námitek v řízeních mimořádných a to: v řízení směnečném, mandátním, syndikátním jakož i nájemním. Zde značí pak námitky jak formu tak i obsah obrany žalovaného k odražení vydaného rozkazu platebního, dané výpovědi nebo rozkazu ku vyklizení místností.
III. Co bylo řečeno svrchu o námitkách v řízení soudním (civilním), platí analogicky též pro řízení před soudními dvory práva správního: před soudem říšským a před správním soudním dvorem.
IV. Co se týče konečně formy a způsobu provedení jednotlivých námitek, jest zde pouze poukázati na dotyčné zvláštní články (viz řízení směnečné, mandatní, nájemné).
Všeobecně lze ještě jen dodati větu: »Excipiendo fit reus actor« t. j. námitky musí žalovaný uvésti i dokázati. Pokud ovšem in concreto k jednotlivým námitkám jest z úřední povinnosti přihlížeti, o tom pojednáno ve statích o jednotlivých námitkách. (Viz čl. Odpověď, Exceptio rei iudicatae, Exceptio non sic sed aliter gestae).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Námitky. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 498-499.