Zprotivení se orgánů moci státní.
Zprotivení se orgánům moci státní.
1 Pojem.
Zprotivení se vrchnosti protivou k pouhé neposlušnosti vrchnostenských nařízení jest v širším smyslu, t. j. dle terminologie našeho tr. z. činem trestním. O tom, které osoby sluší pokládati za vrchnost, viz čl. Pozdvižení a vzbouření, Vrchnostenské osoby jsou však jen tehdá předmětem trestného zprotivení se proti nim namířeného, jsou-li u výkonu vrchnostenského rozkazu neb u výkonu svého úřadu neb služby. Pro posouzení otázky, je-li tomu tak, stačí, že dotyčná osoba oprávněna jest předsevzíti určitý čin in abstracto a nerozhodnuto jest, jsou-li zde (in concreto) též materielní náležitosti ku předsevzetí dotyčného jednání. Zprotivení se osobám vrchnostenským může se jeviti v různých stupních.
2 Jednotlivé způsoby.
Náleží sem:
1. Přestupek míšení se do výkonu služeb veřejných
(§ 314 tr. z., § 571 voj. tr. z.). Přestupku tohoto dopouští se, kdo neurážeje osobu vrchnostenskou, jinak se mísí v úkon úřadní, by zabránil osobě vrchnostenské v počatém (roz. kas. s. z 19. dubna 1888 č. sb. 1144) výkonu jejího úřadu nebo služby nebo ve výkonu vrchnostenského rozkazu. Přestupek tresce se vězením od jednoho dne do jednoho měsíce. Způsobilosť ke sporu.
879
2 Přestupek slovné neb skutkové urážky vrchnostenské osoby (§§ 312, 313 tr. z. §§ 569, 570 voj. tr. z.) (viz čl. Urážka osob úředních).
3 Přečin shluknutí (§§ 279, 280 tr. z. §§ 531, 532 voj. tr. z.) (viz čl. Shluknutí).
4. Zločin veřejného násilí násilným ruky vztažením nebo nebezpečným vyhrožováním osobám vrchnostenským ve věcech úředních (§§ 81, 82 tr. z. §§ 358, 359 voj. tr. z.). Tohoto zločinu dopouští se, kdo sám (neb též více osob, avšak beze srocení) zprotiví se osobě vrchnostenské u výkonu veřejného rozkazu neb u výkonu jejího úřadu neb služby v úmyslu, by zmařil tento výkon nebezpečným vyhrožováním (vyhrožuje zlem namířeným proti životu nebo zdraví ohroženého a jest se s pravděpodobnosti obáváti, že zlo ihned vykoná) (roz. kas. s. z 24. září 1892 č. sb. 1560), neb skutečným násilným ruky vztažením (k čemuž dostačí každý odpor s užitím síly tělesné, jenž vystupuje proti činnosti vrchnosti, která pak má alternativu: buď odpor s vynaložením síly fysické zlomiti aneb od úředního úkonu upustiti), neb kdo některý z nich těchto činů předsevezme, by vynutil úkon úřední neb služební. Zločin tento tresce se žalářem od 6 měsíců do jednoho roku; stal-li se však odpor zbraněmi (nikoliv v technickém smyslu, nýbrž vzhledem k ostatním předmětům, na př. vidlemi), jež jsou určeny k útoku neb hájení se aneb jichž lze aspoň k tomu upotřebiti (roz. kas. s. z 13. června 1884 č. sb. 647), aneb bylo-li při odporu způsobeno tělesné poškození (roz. kas. s. z 22. června 1882 č. sb. 643) neb zranění aneb stal li se odpor, by byl úkon úřední neb služební vynucen, jest trestem těžký žalář od jednoho roku do pěti let.
5. Zločin pozdvižení (§§ 68, 72 tr. z. §§ 344 — 348 voj. tr. z.).
6. Zločin vzbouření (§§ 73, 75 tr. z. a §§ 349 až 352 voj. tr. z.)
(viz čl. Pozdvižení a vzbouření).
3 Vojenský trestní zákonník zná kromě toho ještě zvláštní vojenský zločin a v méně těžkých případech vojenský přečin odboj a neslušného chování se proti vojenským oddílům (§§ 172—181 voj. tr. z.).
Způsobilost dědická viz Právo dědické a způsobilosť dědická.