Zmrzačení sebe sama.
853
Zmrzačení sebe sama.
1 Zmrzačí-li někdo sebe sama, porušuje tím především povinnosti vůči sobě samému a po případě vůči třetím osobám, jež vyživovali jest povinen, stane-li se zmrzačením úplně nebo částečně k výdělku neschopným. Avšak stát tresce jen tehdy zmrzačení sebe, činí-li je kdo s úmyslem, aby stal se nezpůsobilým k vojenské službě aneb aby této službě se vyhnul uměle způsobenými tělesnými vadami.
2 Vojenský zákonník trestní rozeznává mezi ublížením sobě a zmrzačením se. Ublížení sobě zařadéno jest ve druhé hlavě mezi t. zv. vojenské zločiny a přečiny, jimiž porušují se povinnosti vojenské služby a stavu vojenského, kdežto zmrzačení sebe jest přečinem proti tělesné bezpečnosti. 1 liší se delikt ublížení sobě od zmrzačení se tím, že subjekty onoho zločinu jsou vojenské osoby, které na válečné články přísahaly, kdežto při zmrzačení se přihlížíme ke všem ostatním osobám, jež právě Zmrzačení sebe sama.
zúmyslným porušením svého těla aneb zdraví chtějí se vymknouti vojenské povinnosti a tresce se tudíž také ublížení sobě jako vojenský zločin, ježto tento delikt směřuje k porušení vojenské služby a s ní spojené služební přísahy, čemuž u poslednějšího přečinu tak není. O zločinu ublížení sobě jednají §§ 293 — 297. Příslušná podstatná ustanovení trestní jsou: Kdo po vojenské služební přísaze složené na válečné články zmrzačiv své tělo nebo zúmyslně nějakou nemoc si přivodiv, snaží se učiniti se neschopným k vojenské službě a tím způsobiti své propuštění, dopustí se zločinu ublížení sobě. Smysl tohoto místa zákona jest patrně ten, že tohoto zločinu dopouští se onen, kdo vykoná některý z uvedených činů, aby se tím učinil k vojenské službě nezpůsobilým a své propuštění způsobil. Zločin jest dokonán, jakmile zmrzačení v naznačeném úmyslu se stalo, nemoc způsobena byla; přípravná jednání k tomu vedoucí jsou pokusem toho zločinu (§ 293 voj. tr. z.). Bylo-li zúmyslné zmrzačení se od muže branného stavu (kombattanta) s takovým výsledkem provedeno, že při prohlédnutí ho, vykonaném co možná důkladně a přísně, a při superabitrování není shledán potřebným k úplně žádné službě u svého vojenského sboru, budiž odsouzen k těžkému žaláři od pěti do deseti let, a po přestálé době trestu, jehož čas nevpočte se kapitulantovi do jeho kapitulační doby, budiž znova podroben superarbitraci (§ 294 voj. tr. z.). Vypadne-li však prvý superabritrační nález o zmrzačení se v ten rozum, že pachatel k vojenskému sboru, k němuž náleží, není naprosto nezpůsobilý, budiž odsouzen k těžkému žaláři od jednoho až do pěti let, po přestálém trestu však budiž ho užito u pluku nebo sboru, k němuž náleží, ku službě (§ 295 voj. tr. z.). Každé s takovýmto úmyslem způsobené poškození na těle kteréhokoliv stupně zakládá tedy dokonaný zločin ublížení sobě. §§ 294 a 295 voj. tr. z. nerozeznávají mezi dokonaným zločinem a pokusem ublížení sobě, nýbrž ustanovují jen různé stupně trestu, dle nichž zločin, ať dokonán ať pokušen, podle větší nebo menší trestuhodnosti jest trestati. Vyšší sazba trestní § 294 může totiž stihnouti jen toho, koho nelze upotřebiti k úplně žádné službě u vojenského sboru, nižší trestní sazba § 295 však všecky ty, kdož jsou ještě schopni k nějaké službě u jich vojenského sboru, a nemožno v této příčině činiti rozdíl mezi službou polní a zvláštní službou branného oddílu, mezi dočasnou nebo trvalou službou, protože také zákon nečiní takového rozdílu. Rozumí se ostatně samo sebou, že soudce u takového Škůdce sobě, jenž podle nálezu superabitrační komise jest způsobilým ještě к nějaké službě u svého vojenského sboru, ukládaje trest v mezích § 295, bude i na to pomýšleti, zda služba, již jest schopen konati, jest od původního služebního určení více nebo méně vzdálena a zdali je sám k této u větší nebo menší míře způsobilým (nař. min. voj. ze dne 21. prosince 1863, odd. 1 č. 1883).
2 Zákon branný.
Kdo ublížením si neb jiným způsobem přivádí se do stavu, který má ho úplně nebo částečně neschopným učiniti ku plnění zákonné povinnosti branné, nebo se jiným do takového stavu přivoditi dá, dále kdo jiného do takového stavu přivádí, činí se vinným přečinem a tresce se tuhým vězením od šesti měsíců až do tří let nebo na penězích od 300 až do 2000 zlatých. U toho, kdo jinému způsobí těžké poškození, užije se po případě přísnějších ustanovení všeobecného zákona trestního o zločinu těžkého poškození na těle. Vedle jmenovaného trestu musí se poškozený Znalci (v právu správním).
855
ve všech odvodních třídách věku, mimo svou třídu věku a řadu losu, stavěti a má — pokud je ještě způsobilým k nějaké, byť i podřízené, službě ve vojště (u námořnictva) nebo u zemské obrany — dvě léta přes zákonnou služební povinnost řadovou, resp. přes presenční služební dobu u zemské obrany presenčně sloužiti, čímž si přiměřené prodloužení veškeré služební povinnosti nastane. Rekruti a náhradní záložníci, kteří se proviní takovýmto ublížením si před svým zařáděním, pozbudou výhody, že s nimi nakládáno podle třídy věku a řady losu, a propadnou všem uvedeným trestním ustanovením (§ 49 brann. zák.). Těmito ustanoveními jsou zrušeny §§ 677 a 678 voj. tr. z.