Pravomoc.

I. Pojem.

Pravomoc v širším slova smyslu jest právo státní moci příslušející závazným prohlášením konkrétní poměr životní všeobecnému řádu právnímu podrobovati (Pražák: Spory o příslušnost I. str. 3).

II. Druhy pravomoci.

Pravomoc dělí se dle svého obsahu na 3 druhy t. j. civilní, trestní a správní. Přesných povšechných hranic mezi těmito druhy určiti nelze. Rozhoduje tu positivní předpis zákona, jenž tu kterou záležitost za civilní, jinou za trestní a opět jinou za správní vyhlašuje (srovn. Menger: System des öst. C. P. R. 1876, str. 5, Pantůček: O organisaci a příslušnosti 1897, str. 3 a násl.).
Co do ohraničení pravomoci trestní rozhodným jest čl. III. úv. zák. k všeob. zák. trest. ze dne 27. května 1852 č. 117 ř. z., jenž jen to za předmět soudnictví trestního vyhlašuje, co předpis zákonný sám za zločin, přečin nebo přestupek pokládá. Předpisy toho týkající skupeny jsou jednak v obecním zákoně trestním a jeho dodatcích (srov. Manzovo vydání zá- konů svazek IV.), jednak roztroušeny jsou v jednotlivých zákonech specielních, jež na určitá porušení zákonná trest ukládají.
Rozdíl mezi soudnictvím civilním a správním zakládá se v podstatě na rozdílu mezi právem soukromým a veřejným tím totiž způsobem, že poměry řídící se dle práva soukromého pravomoci civilní podléhají, kdežto záležitosti podrobené předpisům práva veřejného v obor agendy správní spadají.
(O hranicích pravomoci soudní a správní srovn. dílo Pražákovo: Spory o příslušnost v Praze, 2 svazky.)
Pravomoc civilní dělí se dále:
a) dle toho, je-li jejím účelem nastalé porušení práv odstraniti, či toliko při založení a zjištění právních poměrů spolupůsobiti a tak budoucímu porušení práv zabrániti, v pravomoc spornou a nespornou (soudnictví dobrovolné);
b) dle toho, nese-li se pouze k zjištění a vyslovení existence určitého práva subjektivního či k provedení dotčeného výroku donucovací mocí státní, v pravomoc upravující, pokud se týče, rozhodující a pravomoc donucovací (exekuční);
c) dle toho, stačí-li k výkonu jejímu jen všeobecná znalost soudcova, či nutnoli k tomu zvláštních odborných vědomostí, na pravomoc obecnou a kausální (zvláštní) t. j. obchodní, horní a námořskou.

III. Výkon pravomoci a pravomoc v užším slova smyslu.

Výkon pravomoci přísluší v podstatě státu jako nejvyššímu majiteli jurisdikce. Stát vykonává ji zvláštními svými k tomu povolanými orgány t. j. soudy, jež k tomu cíli příslušnou mocí jsou obdařeny, Tato moc každého jednotlivého soudu účastí jeho na výkonu pravomoci státní založená a co do druhu, předmětu i místa přesně vymezená nazývá se pravomocí v užším slova smyslu čili soudní příslušností (viz čl. Příslušnost soudní).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právomoc. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 647-648.