Žaloby z obohacení v právu směnečném.
949
Žaloby z obohacení v právu směnečném.
Nároky směnečné promlčují se ve krátkých lhůtách a namnoze jest jich uplatnění podmíněno splněním jistých náležitostí a předsevzetím určitých úkonů. Zmeškají-li se tyto lhůty a opomenou-li se tyto úkony předsevzíti, zanikají práva směnečná. Tím může se snadno státi, že osoby směnečně zavázané sprostí se svého závazku, aniž jej splnily, ač měly jej splniti jako ekvivalent za obdrženou hodnotu, takže přijetím valuty neb úhrady nabývají skutečného prospěchu, materielně neospravedlněného, kdežto majitel směnky pozbývá svého práva, aniž byl uspokojen a trpí tudíž ztrátu, škodu. Ač následky zmeškání i v jiných oborech právních se naskytují, jsou tyto v právu směnečném obzvláště tuhými, poněvadž zmeškání snadno a dle zkušenosti často se přihází. Aby zmírněn byl tento stav ustanovuje ratione aequitatis čl. 83 sm. ř.: Zanikl-li směnečný závazek vydatele nebo příjemce promlčením nebo tím, že byly zmeškány úkony k zachování práva směnečného zákonem předepsané, jsou jmenované osoby zavázány jen potud, pokud se škodou majitele směnky obohatily. Proti indosantům, jichž směnečný závazek zanikl, nárok takový jest vyloučen. Žaloba dle čl. 83 sm. ř. jest žalobou z obohacení (condictio sine causa), základem jest neospravedlněné obohacení. Směřuje na vydání obohacení, jež tu v době žaloby ještě jest. Podmínkou její jest platná, avšak promlčená nebo následkem promeškání zaniklá směnka vydaná nebo vlastní (čl. 98 č. 10 sm. ř.). Theorie a praxe namnoze chybně pojímá povahu této žaloby a tudíž i chybně odpovídá na otázky podrobnější, žaloby této se týkající. V praxi jsou pak obtíže všem žalobám z obohacení společné značně zvýšeny. V jednotlivostech sluší uvésti:
1 Passivně legitimován jest vydatel vlastní nebo vydané směnky a příjemce. Indossanti jsou tohoto ručení zákonem výslovně sproštěni, ač nikterak není vyloučeno, že by se promlčením směnky neb preiudicem nemohli bezdůvodně obohatiti. Žaloba nesměřuje proti trassátovi, směnečnému rukojmímu, čestnému příjemci cti. K žalobě jest aktivně legitimován majitel směnky legitimovaný dle čl. 36 sm. ř. (v textu zákonném jest nedopatřením po slově »majitel« vynecháno slovo »směnky«)· Nálezem ze dne 10. března 1863 č. 1239, rozhodl nejvyšší soud, že ze slova »bleiben« ve čl. 83 sm. ř. nelze dovozovati, že by žalobu dle čl. 83 mohl podati jen ten majitel směnky, jenž ji drží v době, kdy pro- Žaloby z obohacení v právu směnečném.
mlčení směnky nastupuje, neboť slovem »bleiben« se neoznačuje trvání oprávnění věřitelova, nýbrž trvání ručení zavázaných. Naproti tomu nál. říšs. obch. s. ze dne 12. listopadu 1873 12 123, dle kterého nemůže žalovati majitel směnky, který nabyl směnky rubopisem vystaveným po nastalém promlčení.
2 Strany při žalobě z obohacení jsou k sobě v témž poměru, v jakém byly při závazku směnečném. Může-li majitel směnky po zániku práv směnečných žalovati z právního poměru, jenž byl základem směnečného jednám (n. př. koupě zboží, zápůjčka) a to je možným vždy, když nebyly výslovně přiznány jednání směnečnému účinky novace, pak není žaloba z obohacení účelným prostředkem. Ona poslouží tomu, kdo jinaké žaloby nemá. Kdo může žalovati na zaplacení ceny trhové nebo ze zápůjčky, když práva směnečná zanikla, ten nepotřebuje žaloby z obohacení. V tomto směru chybuje praxe stále. Praxe má za to, že nikdo nemůže žalovati z právního poměru, jenž je základem směnky, jinak, než žalobou z obohacení a spatřuje v každé žalobě, podané z původního právního poměru, žalobu z obohacení dle čl. 83 sm. ř.; srv. rozh. nej v. s. ze dne 8. března 1888 č. 2536 sb. »Gl. U.« č. 12092 (zejména rozhodovací důvody 1 stolice); ze dne 4. března 1886 č. 1814 sb. »Gl. U.« č 10960; ze dne 4. května 1882, sb. »Gl. U.« č. 8973 (zvláště rozhodovací důvody 2 stolice) atd. Přijal-li tudíž kupec směnku prodavačem o ceně trhové vystavenou a zanikla-li směnečná práva vydavatelova proti kupci a příjemci promlčením nebo promeškáním (prejudicem), podejž prodavač řádnou soukromoprávní žalobu na zaplacení ceny trhové, jež není žalobou z obohacení, když při přijetí směnky nebyl výslovně umluven účinek novace atd. Praxe jest skoro vesměs jiného náhledu (správně rozh. nejv. s. ze dne 4. června 1878, 4. května 1882 sb. »Czelechowsky« č. 212, 309) ač směnce nepřiznává ipso jure účinek soukromé novace.
3. Však též žaloba z obohacení musí při svém odůvodnění vztahovati se zpět ku právnímu poměru, jenž je základem směnky. Ježto jest jejím základem bezdůvodné obohacení žalovaného vydatele nebo příjemce, musí zpět jíti ku poměru valutnímu, pokud se týče úhradnímu. Vydatel ručí, když valutu přijal, neobstarav úhradu, a když byl sproštěn své směnečné postižní povinnosti promlčením nebo prejudicemm; příjemce ručí, když úhradu přijal, své směnečné povinnosti platební nedostál a následkem promlčení nebo prejudice nelze jej více přiměti, by povinnosti té dostál. Žalobci náleží, jako při každé jiné žalobě z obohacení, by dokázal obohacení žalovaného, jeho existenci a rozsah, (rozh. nejvyš. s. ze dne 18. listopadu 1888, č. 11473, sb. »Gl. U.« č. 8186; ze dne 8. května 1884 č. 3619, časop. »Jur. Bl.« z r. 1884, č. 29 str. 350, ze dne 9. března 1892 č. 2371, časop. »Jur. Bl.« z r. 1892, čís. 18, str. 216; ze dne 15. března 1893 čís. 1241, časop. »Jur. Bl.» z r. 1893, čís. 22 str. 262 a j. v.). Ovšem jest právě při směnečné žalobě z obohacení důkaz obohacení zvlášť obtížným, ježto podstatné okolnosti — poměr valutní a úhradní — jsou žalobci většinou zakryty a neznámy. Tím stává se žaloba z obohacení dle čl. 83 sm. ř. jedním z nejnepohodlnějších právních prostředků.
Jest otázka, zda klausule o valutě ve směnce obsažená »valutu přijal« — »hodnotu obdržel« — »hodnota ve zboží« atd. dokazuje přijetí valuty. Žaloby z obohacení v právu směnečném.
951
K otázce této přisvědčuje rozh. nejv. s. ze dne 4. června 1857 č. 5357, záporně odpovídá na tuto otázku rozh. nejv. s. ze dne 7. února 1866 č. 621, časop. »Ger. Halle« z r. 1866 č. 81 a). Správným jest vzhledem k povaze směnky náhled poslední (srv. proti tomu ještě rozh. nejv. s. ze dne 8. března 1888 č. 2536, časop. »Jur. Bl « z r. 1888 č. 30 str. 361). V čem obohacení spočívá viz čl. Obohacení bezdůvodné. Z Je může spočívati též zejmena jen v právu k pohledávání, n. př. když příjemce zaslal úhradu domiciliátovi ve směnce jmenovanému. V takovém případě směřuje žaloba z obohacení na postup pohledávky proti domiciliátovi. Více příjemců směnky neručí naproti žalobě z obohacení solidárně (rozh. nejv, s. ze dne 8. března 1888 č. 2536, sb. »Gl. U.« č. 12092; ze dne 15. března 1893 č. 1241, časop. »Jur. Bl.« r. 1893 č. 22 a j. v.).
4 Praxe požaduje však na tom, kdo žaluje z obohacení, by kromě obohacení žalovaného, dokázal ještě efektivní škodu a činí závislým rozhodnutí na výši dokázané efektivní škody, takže nabyl-li majitel směnky této bezplatně, škody nemá a nabyl-li jí úplatně, rozhodnou je výše úplaty (žírové valuty) (rozhod. nejv. s. ze dne 5. dubna 1872 č. 15351, sb. »Gl. U.« č. 3233; ze dne 8. května 1884 č. 3619, sb. »Gl. U.« č. 10033; sb. »Czelechowsky« č. 221, časop. »Ger. Halle« z r. 1872 č. 26 a č. j.). K požadavku takového důkazu а k pojímání Žaloby z obohacení, na které jevil značný vliv požadavek ten, svedena byla praxe textem čl. 83 sm. ř., který přijal znění 1 206 D. de div. regul. jur. 5017 »obohatiti se na újmu jiného«. Praxe vytkla tudíž dvojí mez pro nárok z obohacení: velikosť obohacení na jedné straně a velikost’ škody na straně druhé, takže by byla pohledávka tak velikou, pokud se kryjí prospěch na straně žalovaného a škoda na straně žalobcově. Toto pojímání žaloby z obohacení a celého stavu věci je mylným. Škoda majitele směnky prejudicem zaniklé nebo promlčené spočívá ve ztrátě práva směnečného ve výši sumy směnečné. Zvláštní důkaz škody odpadá, ježto ztráta práva směnečného promlčením nebo prejudicem jest první podmínkou žaloby z obohacení. Způsob (poctivého) nabytí směnky majitelem a výše žírové valuty je vůbec nerozhodnou. Tak správně rozh. nejv. s. ze dne 6. března 1890 č. 2255, časop. »Ger. Halle« z roku 1890, č. 30 str. 263, ze dne 19. června 1861 č. 3896.
5. Žaloba z obohacení dle čl. 83 sm. ř. není vlastní žalobou směnečnou. Pro ni neplatí dle stálé praxe zvláštní řízení směnečné. Změna žaloby směnečné v žalobu z obohacení je nepřípustná (rozh. nejvyš. s. sb. »Czelechowsky« č. 47). Z předchozího rozhodnutí o žalobě směnečné nelze podati námitku rozepře rozsouzené (exceptio rei judicatae) proti žalobě z obohacení (rozh. nejvyš. s. ze dne 23. listopadu 1869 čís. 7316, sb. »Gl. U.« č. 3578). Žaloba z obohacení dle čl. 83 sm. ř. není však ani žalobou o náhradu škody (rozh. nejv. s. ze dne 19. června 1861, časop. »Ger. Halle« z r. 1862, č. 17 a j. v. naproti tomu rozh. ze dne 11. září 1891 č. 9329, časop. »Ger. Halle« z r. 1892, č. 1) a nepromlčuje se tudíž ve 3 letech. (O ostatních žalobách z obohacení viz čl. Obohacení bezdůvodné.) Co se posléz dotýče příslušnosti soudu pro žaloby z obohacení dle čl. 83 sm. ř., sluší podotknouti, že žaloby takové nejsou žalobami směnečnými, nejsou žalobami »z jednání směnečných« a neplatí tudíž o nich předpis § 51 č. 3 jur. nor. žaloby směnečné soudům obchodním přikazující. Podle povahy určitého případu řídí se příslušnosť pro takové Žebrota. — Železnice soukromé.
žaloby dle §§ 49 čís. 1, 50 a 51 čís. 1 jur. nor. (dobrozdání nejvyššího soudu).