Titulus ordinationis

.
1. Pojem.
Výlučnosť povolání a důstojnost’ stavu kněžského toho nutně vyžaduje, aby nebyla žádná osoba ordinována, jejíž výživa není zabezpečena. Titulus ordinationis znamená tudíž stavu přiměřený příjem potřebný k dosažení vyšších svěcení, a ve smyslu dalším i jmění, z něhož tento příjem plyne, resp. jímž jest zabezpečen.
2. Právo církevní.
K vyššímu stupni svěcení jest zapotřebí titulu. Takovým bylo původně z pravidla toliko obročí (benefícium) (titulus beneficii) t. j. výnos určitého na čas života uděleného církevního úřadu. Od 16. stol. se však vyvinul t. zv. stolní titul (titulus mensae), t. j. připouštěla se ordinace, když někdo třetí (zeměpán, biskup, ústav, klášter nebo vůbec kterákoli osoba) právoplatně zavázala, že ordinandovi v případě potřeby, pokud by se sám nemohl vyživovati, přiměřenou výživu poskytne. V dřívějších dobách se vůbec udělovala ordinace toliko pro určitý kostel, z něhož vysvěcenec bral svoji výživu a jenž sám byl titulem ordinačním. Třetí církevní sněm Lateránský ustanovil, že biskup toho, koho bez titulu vysvětil, jest povinen až do nabytí beneficia vyživovati, leč že by týž z vlastního neb otcovského jmění se mohl vyživovati. Od této doby byla přípustná též ordinace na vlastní jmění (patrimonium) a na slib výživy učiněný od osoby třetí (pensio, mensa), což též sněm Tridentský potvrdil. Rozeznává se tudíž
1. titulus beneficii, byl-li někdo na benefícium již obdržené, nebo
2. titulus patrimonii, byl-li na své vlastní k výživě dostačující jmění a konečně 3. titulus pensionis nebo mensae, byl-li ordinován na slib výživy se strany osoby třetí. Vysvětí-li biskup duchovního bez některého z těchto titulů, musí jej sám vyživovati.
3. Platné právo. § 15 zák. ze dne 7. května 1874 č. 50 ř. z. ustanovuje: Nehledíc ku právu biskupů svěcení udělovati zabezpečuje se stolní titul z fondu náboženského jen těm klerikům, kteří jsou způsobilí nabýti úřadu církevního. Ustanovení § 15 vychází z úvahy, že náboženský fond jest jměním veřejným a tudíž má sloužiti jen takovým osobám církevním, které mohou plniti veřejný úkol kleru připadající. Samostatným katolickým správcům duchovním a systemisovaným kněžím pomocným se stavu přiměřený nejnižší příjem (kongrua), pokud není kryt důchodem s úřadem duchovním spojeným, doplňuje z náboženské matice resp. z její státní dotace (§ 1 zák. ze dne 19. dubna 1885 č. 47 ř. z. (viz čl. Congrua). Dle rakouského práva se vysvěcují kandidáti světského stavu kněžského nikoli na titulus beneficii nebo pensionis, nýbrž všeobecně na titulus mensae, Čímž se jim zároveň s vysvěcením zabezpečuje výživa pro ten případ, že by nebyli s to, aby povinnosti svého povolání mohli plniti a tak svojí výživu si zjednati. D. dv. kanc. ze dne 7. ledna 1792, pol. zák. Leopolda 2. sv. IV. č. 3 v tom směru ustanovuje: Aby jinochům, kteří cítí náklonnosť k světskému stavu duchovnímu, bylo dosažení jeho usnadněno, ustanovili nejmilostivěji Jeho Veličenstvo, aby všem kandidátům tohoto stavu byl udělen stolní titul z náboženského fondu a tak jim bylo zabezpečeno zaopatření pro ten případ, že by dříve nebo později k duchovní správě se stali nezpůsobilými; kandidáti mají však nárok na stolní titul a na zaopatření s tím spojené ve stavu deficientů jen tenkráte, když kněžské svěcení skutečně přijali a kromě toho vyhovují dalším podmínkám v cit. d. dv. kanc. uvedeným (odbytí theologických studií, tělesná způsobilost’, věnování se duchovní správě nebo vyučování a j.) (viz čl. Matice náboženská a Obročí a církevní úřady).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Titulus ordinationis. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 105-106.