Loďstvo a námořnictvo válečné.

I. Pojem.
Námořnictvo válečné jest část válečné moci státu, která jest určena ku vedení námořních válek, ku hájení pobřeží vlasti, ku podporování pozemní moci branné při pobřežních operacích, k ochraně námořního obchodu a osad zámořských. Válečné námořnictvo má hájiti čest vlajky a zájmy státu, jemuž náleží, podporovati udržování pořádku na moři i ve přístavech, potlačovali loupežnictví námořní. Než vedle toho zúčastnila se též válečné lodi všech kulturních států vždy účinně vědeckých prací, výzkumných cest, vodopisných pozorování, zkoumání hloubky a j.
II. Dějiny.
První počátky rakouského námořnictva válečného sáhají až po rok 1542, kteréhožto roku vystrojil císař Ferdinand I. v Terstu dvě brigantiny a jednu loď lapací. Následkem převahy Benátek na jaderském moři zůstalo však při pouhém pokusu; byloť se spokojiti tím, že na Dunaji byly zřízeny námořní koráby a čajky, jež později byly obsazeny titelským praporem čajkistů a konaly dobré služby proti Turkům. Vlastního námořního Loďstvo a námořnictvo válečné.
loďstva nebylo. I byly císařské voje, které bojovaly ve Španělsku, Sicilii a Neapoli, dopravovány na zámořská bojiště dílem na najatých lodích obchodních, dílem na anglických a hollandských korábech válečných, ba dokonce obsazení nikobarských ostrovů za vlády císaře Karla VI. vykonané provedeno bylo rakouskými korsary, t. j. obchodními loděmi válečnou výzbrojí opatřených. Následkem míru v Campoformiu (17. října 1797) učiněného, jímž odstoupilo Rakousko Lombardii, rakouské Nizozemí a Breisgau Francii, za to však obdrželo území republiky Benátské, Dalmacii a Istrii, převzalo sice Rakousko benátské loďstvo, leč toto se obmezilo spíše na obstarávání služby policejně námořní. Mírem prešburským (16. prosince 1805), v němž postoupeny Benátky, dostalo se také benátské loďstvo pod vlajku francouzskou, a teprve mírem pařížským nabylo Rakousko trvale válečného loďstva. Až do roku 1848 bylo námořnictvo úplně italské, také hlavní arsenál (zbrojnice) byl v Benátkách. Ačkoliv rozvoj námořnictva obmezoval se vlastně jen na udržení loďstva již stávajícího, přece se jednotlivé lodi a oddíly před Saidou, v Marokku a u Krety slavně vyznamenaly. Následkem benátské revoluce r. 1848 byl zničen hlavní arsenál a převeliká část válečných korábů. Jenom malá družina tvořila jádro nyní úplně nového námořnictva, jehož hlavní přístav válečný, jakož i arsenál byly do Pulje přeloženy. Od roku 1854 počala ponenáhlá proměna lodí plachetních v parní a po r. 1859 stavba korábů pancéřových (t. zv. obrněnců). V době od r. 1851 až do 1860 existoval kromě loďstva ještě t. zv. sbor loďstva malého, kterýž obsazoval mužstvem parníky válečné na hornoitalských velkých jezerech, na Padu, na lagunách a na Dunaji se zdržující. R. 1864 zřízen vedle ministerstva námořního, jež mělo podporovati hlavně rozvoj obchodu námořního, inspektorát nad námořnictvem válečným, na nějž výhradně byla přenesena péče o loďstvo válečné. Jedno oddělení bojovalo vítězně 9. května 1864 pod Tegetthofem u Helgolandu; 20. července 1866 dobyl týž admirál skvělého vítězství námořního u Visu; byla to první bitva na šírém moři, v němž pancéřové lodi částečně proti sobě částečné proti dřevěným stály. R. 1868 byl námořní inspektorát zrušen a řízení námořnictva válečného podřízeno zvláštní sekci říšského (společného) ministerstva války, jež je úplně samostatnou ve všech oborech, vyjímaje rozpočet. V posledních desítiletích vyšinulo se námořnictvo válečné zavedením mořských podkopů, loďstva torpédového, těžkého lodního dělostřelectva s pancéřovými věžicemi, rychlostřelnými děly, stavbou válečných korábů, padákových lodic; též vykonalo důležité služby vědě i obchodním zájmům, podnikajíc každoročně cesty výpravné do zaoceánských krajů (výpravy k severní točně r. 1872, pak na John Mayen r. 1882 a posléze r. 1893 do Žaponska).
III. Loďstvo válečné.
K loďstvu válečnému náležejí lodi, které se účastní přímo nebo nepřímo boje na moři, a to:
a) lodi válečné (věžovité lodi, kasematní, pancéřové),
b) křižáci,
c) čluny torpédové 1., 2. a 3. třídy,
d) lodi návěštné (avisové, kolové parníky),
e) lodi vozatajské,
f) lodi říční,
g) lodi staniční a výpravní (fregaty, korvety, dělové čluny), Loďstvo a námořnictvo válečné.
h) lodi pro přístavní a pobřežní službu.
Lodi uvedené pod a)—f) zovou se »loďstvo operační«, ostatní jsou k účelům zvláštním určeny. K rakouskému lodnímu materiálu patří dále i lodi školní a vedlejší jejich lodi, jakož i t. zv. hulky. Lodní lista pro r. 1895 obsahuje:
а) válečné lodi: 2 věžovité, 3 ku hájení pobřeží, 8 kasematních;
b) křižáky: 3 torpédové lodi padákové, 7 torpédových, 6 torpédových lodic;
c) torpédové čluny: 24 první, 24 druhé a 8 třetí třídy;
d) 6 lodí vozatajských různého druhu;
e) 4 dunajské monitory (spodovodní lodi);
f) staniční a výpravní lodi: 2 fregaty, 7 korvet, 6 dělových člunů, 5 kolových parníků;
g) lodi pro přístavní a pobřežní službu; posléze 8 školních lodí s vedlejšími lodicemi a 4 hulky (odstrojené lodi ke službě hlídací).
IV. Organisace námořnictva válečného.
Válečné námořnictvo dělí se: ve štáb námořní a mužstvo námořní. K prvnímu náleží: sbor námořních důstojníků, 9 admirálů, již jsou na roveň postaveni generálům vojenským (nazvaných též důstojníky vlajkovými, ježto jeden každý admirál má zvláštní vlajkové velitelství); 74 štábních a 360 vrchních důstojníků; 180 námořních kadetů; námořní duchovenstvo (1 farář a 9 kaplanů); námořní auditoriát (3 štábní auditoři, 4 setníci, 1 nadporučík); námořní lékaři (1 admirální lékař, 9 štábních a 51 lodních lékařů); námořní úřednictvo (233 technických, 196 kommissariátních, 4 hydrografických a 27 vyučujících). Mužstvo většinou doplňuje se z námořních doplňovacích okresů terstského, řeckého a zaderského, vedle toho dobrovolníky z celé říše. Služba presenční trvá 4 léta, v záloze 5, u námořní obrany 3 léta; náhradní zálohy námořnictvo válečné nemá. Roční kontingent rekrutů jest stanoven na 1 930, v míru na 7 500, za války na 16 000 mužů. Sbor námořníků jest kmenem a jádrem mužstva veškerého námořnictva válečného a dělí se vedle štábního a hudebního oddělení na tři depot, jež dohromady 15 setnin tvoří. Vlastní sbory vojenské (jako na př. námořní dělostřelectvo, námořní pěchota atd.) nyní neexistují, nýbrž přidělují se námořníci po prvním výcviku dle své způsobilosti ku zvláštním oddělením, která se liší odznakem na levém rameni. Mimo službu smějí pouze poddůstojníci nositi poboční zbraň. Co se týče námořního zdravotnictví, jest v Pulji námořní nemocnice a námořní zdravotní výbor.
V. Ku vzdělání poddůstojníků jsou vedle poddůstojnických škol ještě školy pro plavčíky; pro strojnické a hudební elevy, do nichž jsou přijímáni jinoši od 14 do 17 let (žádosti na velitelství přístavní v Pulji). Ku vzdělání námořních důstojníků jest námořní akademie v Rěce a kurs pro námořní aspiranty v Pulji. Vedle toho jest v Pulji pro děti příslušníků námořních a státních úředníků po jedné obecné a po jedné měšťanské námořní škole pro hochy a děvčata a jedna nižší reálka námořní zřízena. Jako soud I. stolice zasedá stálý námořní soud v Pulji, resp. (při vykotvení) vlajkové a lodní soudy, II. instancí jest vojenský vrchní soud, třetí nejvyšší vojenský soud ve Vídni. Při ústavech vědeckých zřízen jest úřad vodopisný, válečný archiv v Pulji a popisná kancelář pobřeží v Terstu.
VI. Správa a úřady.
Vrchní velitelství přísluší císaři. Při říšském (společném) ministerstvu Loďstvo a námořnictvo válečné.
války jest námořní sekce. Přednosta její (admirál) jest zároveň velitelem námořním a rozhoduje o všech záležitostech služebních, válečného loďstva se týkajících samostatně. Vůči delegacím jest však říšský (společný) ministr války zodpověděn za všecky úřední výkony velitele námořního a za dodržení rozpočtu. Námořní sekce člení se v 8 oddělení a čítá vedle admirála jednoho viceadmirála, 27 štábních a vyšších důstojníků a 40 námořních úředníků.
VII. Vstup do námořnictva válečného a služba v něm.
Ve příčině vstoupení do námořnictva platí všeobecné předpisy; povinnost branná počíná se 1. lednem kalendářního roku, v němž povinný branec dovršil 21. rok svého věku; služba trvá 4 leta u řadového námořnictva (linie), 5 let v záloze a 5 let u námořní obrany (§ 7 a 8 brann. z.). Dřívější branný zákon ze dne 5. prosince 1868 stanovil služební dobu: 5 let u řadového námořnictva, 7 let v záloze. Zákonem ze dne 2. října 1882 zavedena byla čtyřletá služba řadová. V námořnictvo mají se zařaditi plavci z povolání, a to bez ohledu na třídu věkovou a na pořad losu až k úplnému krytí kontingentu (§ 15, odst. 3 brann. z.).
Pro dobrovolný vstup k válečnému loďstvu platí tytéž předpisy, jako pro vojsko (rakouské neb uherské státní občanství, duševní i tělesná způsobilost, věk 17 let). Potřební plavci a lodní řemeslníci mohou jsouce jinak způsobilými, bez ohledu na jich výšku tělesnou odvedeni býti (§ 19). (Viz čl. Odvod vojenský.) Výhodu jednoroční služby presenční u námořnictva válečného obdrží bez ohledu na to, byli-li jako dobrovolníci odvedeni čili nic, ti tuzemci, kteří nejdéle do 1. března toho roku, v němž se mají stavěti, jedné z těchto kategorií náležejí:
a) kapitáni nebo poručíci obchodního loďstva,
b) plavci z povolání, kteří vysvědčení o závěrečné zkoušce mají z tuzemské plavecké školy nebo vysvědčení o absolvování cizozemské plavecké školy a nejméně jeden rok na lodích při delší plavbě námořní nebo při velké pobřežní plavbě byli zaměstnáni;
c) řádní posluchači vysoké školy technické, jež se věnují strojnictví;
d) absolvovaní žáci strojnickotechnického oddělení vyšší průmyslové školy nebo kursu pro stavbu lodí zřízeného při obchodní a námořní akademii v Terstu, kteří vykázati se mohou vysvědčením zralosti, resp. způsobilosti ku stavbě lodí námořních. Oni plavci z povolání, již byli odvedeni s výhodou jednoroční služby presenční, buďtež výhradně přiděleni k námořnictvu válečnému. Jednoroční služba praesenční u válečného námořnictva koná se jen na státní útraty. Jednoroční dobrovolníci povolání plaveckého, ježto po uplynutí presenčního roku při předepsané zkoušce obstojí, přeloží se dle výsledku jejího buďto jako námořní kadeti druhé třídy nebo jako poddůstojníci do zálohy (§ 26). Jednoroční dobrovolníci válečného námořnictva mohou jednoroční službu vojenskou buď jako námořníci z povolání nebo při odboru strojnickém konati; v obou případech jen na útraty státní (§ 74 výkon. předpisu, viz čl. Dobrovolníci jednoroční). Dle potřeby odvádějí se jinoši ku námořnictvu jakožto námořní aspiranti.
Ku přijetí za námořního aspiranta žádá se:
а) dosažený 17. a nepřekročený 20. rok věku;
b) státní občanství v jedné z obou polovin říše;
c) úplná fysická způsobilost; Loterie.
d) maturitní vysvědčení vyšší reálky nebo vyššího gymnasia nebo vysvědčení nautické vysoké školy;
e) znalost německého jazyka;
f) odbytí přijímací zkoušky.
Žádosti za přijetí podávají se nejdéle do konce srpna písemně říšskému ministerstvu války (sekce námořní). Pozbudou-li námořní aspiranti způsobilosti ke službě v námořnictvu válečném, mají svou další povinnost vojenskou ve vojště splniti (§ 151 výkon. nař.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Loďstvo a námořnictvo válečné. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 285-289.