Námitky odkládací

(exceptio dilatoria)jest processuální název v řízení sporném pro ony námitky, které čelí obdobně jako námitky dočasné (exceptio temporalis) ku prozatímnímu odmrštění žaloby (absolutio ab instantia) aneb alespoň k odložení projednávání žaloby až na jistý den aneb až jistá překážka odstraněna bude (quae actionem diferunt aut ad tempus nocent, sed evitari possunt ku př.: námitka nepříslušnosti, exceptio non adimpleti contractus a t. d.). V prvním ohledu vztahují se na nárok žalobní samotný jsouce tedy více rázu věcného, meritorního, v druhém směru čelí však vlastně jen proti uskutečnění, realisaci nároku žalobního a bývají proto spíše rázu formálného. Podle některých processualistů nesmí se námitky odkládací zaměňovati s t. zv. námitkami dočasnými, od kterých prý tím se liší, že užití námitek dočasných právě jen na určitý čas jest obmezeno, kdežto užití námitek odkládacích mimo to i spíše od splnění jistých podmínek závislým jest, takže i dilatorní námitky trvalými mohou býti (ku př. exceptio ordinisi, naproti tomu dočasné námitky za jistých okolností mohou býti peremptorními. Avšak v nejnovější době stotožňuje se exceptio temporalis s dilatoria a exceptio perpetua s peremptoria (srv. Arndtsovy »Pandekty« § 102, Cannstein, »Učebnice« str. 47 díl II.), takže rozdíl mezi exceptiones temporales a exceptiones perpetuace úplně vymizel (Ullmann str. 191.). Často bývají odkládacími námitkami označovány též procesné úkony, které v pravdě námitkami ani nejsou (na př. exceptio libelli inepti; žádost’, aby složena byla žalobní kauce atd.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Námitky odkládací. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 499-500.