Učeň obchodní

jest obchodní pomocník, který zaměstnán jest u některého kupce (obchodníka) hodlaje se vyučiti živnosti kupecké; o nich platí v celku tatáž ustanovení, jež byla vytčena ve čl. »Pomocníci obchodní«. Čl. 61 odst. 2 odkazuje však co do trvání doby učení předkem na smlouvu o vyučení sjednanou a podpůrně na místní předpisy, posléze na místní obyčej, takže není v té příčině v obchodním zákonu všeobecné normy, které by přiznána byla platnost podpůrná. I výpověď řídí se patrně smlouvou o vyučení, pokud se týká, místními předpisy anebo místní zvyklostí. To vysvítá patrně z čl. 61 obch. zák., jenž v odst. 2 stanoví, že šestinedělní výpověď pro obchodní pomocníky stanovená neodnáší se k učňům, nýbrž rozhodnou že jest smlouva o vyučení, po případě příslušná ustanovení řádu živnostenského a v poslední řadě místní obyčej. (Viz čl. »Dělníci« a »Učeň«).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Učeň obchodní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 172-173.