Amortisace starých závad aneb pohledávek knihovních.

I. Knihovní zákon ze dne 25. července 1871 č. 95 ř. z. ustanovuje: Uplynula-li od vkladu hypotekární pohledávky neb od posledního na ni se vztahujícího zápisu doba nejméně padesáti rokův a nemohou-li ti, kteří dle zápisův oprávněnými se býti jeví, aniž dědici a nástupci jich býti nalezeni, v době té také ani kapitálu ani úroků nevyzvedli, aniž jiným způsobem právo prokázáno bylo, může dlužník u knihovního soudu žádati o zavedení amortisace (§ 118.) V žádosti má žadatel udati důvody žádaného umoření. Shledá-li soud, že žádosti může býti vyhověno, má vyzvati ediktem ty, kdož na hypotekární pohledávku činí nároky, aby se přihlásili. (§ 119.). V ediktu budiž přesně označen vklad se všemi k němu se vztahujícími zápisy a ustanovena lhůta ku přihlášení nároku na dobu jednoho roku s udáním posledního dne dle kalendáře, jenž určí se přibližně vzhledem k tomu, kdy edikt bude po prvé uveřejněn. Edikt budiž vyvěšen v budově soudní a po třikrát uveřejněn v novinách k úředním vyhláškám určených. Soudu knihovnímu jest zůstaveno, edikt též v jiných, tu i cizozemských novinách uveřejniti. (§ 120.) Přihlásí-li kdo nějaký nárok v době ediktálního řízení, budiž o tom vyrozuměn ten, jenž o amortisace byl žádal, a účastníkům zůstane na vůli, aby o nároku vymohli rozhodnutí v cestě sporu. Minula-li však lhůta ediktální, aniž by se byl kdo přihlásil, povolí soud knihovní na opětnou žádosť výměrem amortisaci vkladu, jakož i zápisů k němu se vztahujících, a zároveň jejich výmaz. (§ 121.).
II. Poplatky. Jako při každé žádosti knihovní, obnáší i tu poplatek kolkovní z prvního archu žádosti 1 zl. 50 kr., kdežto nález poplatku nepodléhá (p. s. 43. i. popl. zák.). Zákon ze dne 17. dubna 1875 č. 52. ř. z. stanoví nyní osvobození od poplatků pro ony pohledávky, které bez ohledu na příslušenství obnos 100 zl. nepřevyšují. Osvobození vztahuje se na podání, výmazná prohlášení, ověřování podpisů, protokoly a jednání úřední. Totéž platí pro spory, spisy stran a nálezy, které se vyskytly za příčinou výmazu takových závad. Těchto výhod požívají též spisy a přílohy, však jenom potud, pokud slouží ku provedení výmazů, pročež na místo známky kolkové uvésti nutno protistranu, předmět pohledávání a příslušný soud knihovní. Ustanovení tohoto zákona platí též tenkráte, jedná-li se o výmaz jediné dávky naturální již splněné (dodání dobytka, zařízení, vystrojení svatby, pohřbu atd.). Dávky naturální, které se opětují, jsou vyloučeny. V téže vložce knihovní může jedním ediktem více břemen najednou vymazáno býti. — Původ motivu tohoto poplatkového zákona hledati dlužno ve dřívější praksi, dle níž při pozůstalostech veškerá passiva pozůstalostní z úřední moci knihovně zjišťována bývala. Tak se stalo, že byly pozemkové knihy menšími závadami takměř zaplaveny, jichž výmaz vyžadoval pak daleko většího nákladu, než co obnášela jich hodnota.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Amortisace starých závad aneb pohledávek knihovních.. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 30-30.