Daň výdělková.

I. Pojem:
Dani z výdělku, která zavedena byla pat. ze dne 31. prosince 1812 (pol. sb. z. sv. 39. č. 73) podléhá čistý výnos ze živností, továren a podniků obchodních a ze zaměstnání vůbec, jež mohou přinášeti zisk nějaký. Daň musí se zapravovati i tehdá, když živnost nebo podnik ve skutečnosti nenese zisku, ježto pro předepsání daně této rozhodná jest výše výnosu možného.
Při ostatních povoláních záleží na tom, je-li tu úmysl ku zisku směřující a je-li zaměstnání stálé (nál. spr. s. dv. ze dne 25. února 1893 č. 502, Budwinski 7106). Okolnost, bylo-li provozování obchodu uznáno úřadem živnostenským za živnost čili nic, nemá při stanovení daně významu (nál. spr. s. dv. ze dne 11. prosince 1883 č. 2778 1939).
II. Výměra, předmět a podmět.
Daň výdělková vyměřuje se dle sazby daně výdělkové, která rozdělena jest ve třídy. Výměra sazby stanovena byla pat. ze dne 31. prosince 1812, ze dne 16. prosince 1815, ze dne 20. června 1817, ze dne 22. ledna 1824 a ze dne 9. prosince 1851; změny nastaly nejv. rozh. ze dne 5. září 1822.
Výměra sazby obsahuje jen ordinarium; mimo ordinarium vypisuje se ku dani výdělkové přirážka t. zv. extraordinarium, jež ustanovuje se ročními finančními zákony od r. 1869 částkami, rovnajícími se ordinariu. Toliko od těch, kteří neplatí ordinarium vyšší 30 zl. veškeré daně z výdělku a daně z příjmů třídy první, vybírána býti má jako přirážka mimořádná, jen 7/10 ordinaria. Předmětem daně výdělkové jsou:
A. Podniky tovární a továrny zemské.
Rozdíl mezi továrnou výsadní a zemskou pominul dle nynějšího práva živnostenského úplně a všechen zřetel obrácen byl k tomu, zdali podnik skutečně jest továrním. Jak sobě počínati mají úřady berní při roztřiďování živností, ustanovuje výn. min. ze dne 18. července 1883 č. 22037, dle něhož za továrnu sluší považovati podnik, při němž aspoň 20 dělníků jest zaměstnáno, kde se užívá strojů a kde majitel závodu prací tělesných sc nezúčastňuje. Menší továrny patří do 3. třídy. Velkoobchody vřaděny jsou nyní též ku továrním podnikům. Rozdíl mezi velkoobchodníkem a mezi maloobchodníkem řídí se dle rozsáhlosti obchodu.
B. Obchodníci.
Sem náleží kupecké živnosti obchodní, nikoli však kramáři a pod.
C. Umění a živnosti, a sice:
1. jednoduché právo živnostnické;
2. jednoduché právo tovární;
3. kramáři (podomní obchodníci) a stánkáři;
4. všichni umělci a živnostníci, kteří mají právo mistrovské;
5. všechny živnosti svobodné (ve městech), pokud jich majitelé nepatří mezi nádenníky a pomocníky. Sem náleží velké množství maloobchodníků a maloživnostníků. Podomním obchodníkům a zaměstnáním od místa k místu provozovaným ukládá se daň dle zvláštních pravidel. Umělci výtvarní a svobodní jsou daně sproštěni; řemesla umělá však podléhají dani výdělkové. Živnosti svobodné jsou dle dekretu centrální komise finanční ze dne 14. ledna 1813 i na venkově dani podrobeny, ač-li majitelé těchto živností ku nádenníkům nebo pomocníkům nenáležejí.
D. Konání služeb, které zabezpečuje samostatné živobytí občanské, ale nespočívá na poměru služebním:
a) vyučování. Sem patří zaměstnání soukromých mistrů tanečních, hudebních, šermířských, učitelů řečí atd., provozuje-li se v místech majících více než 4000 duší;
b) jednatelství. Mezi ně počítají se zastupitelstva obchodní a sice advokáti, notáři, dohodci bursovní, jednatelé na provisi. Nál. spr. s. dv. ze dne 29. dubna 1884 č. 719 Budwinski č. 2108 bylo nařízeno platiti daň výdělkovou agentům pojišťoven, kteří mají pevný plat a provisi procentní z pojistného;
c) doprava osob a věcí z místa na místo, jako povoznictví atd. V listu na daň výdělkovou má býti udáno, které zaměstnání jest zaměstnáním hlavním (nál. sprv. s. dv. ze dne 30. října 1888, č. 3041, Budwinski č. 4317). Úřady berní pak rozhodnou, do kterého oddělení má býti hlavní zaměstnání zařaděno, a dle které výměry sazby daň výdělková se vyměřiti má (nál. spr. s. dv. ze dne 2. ledna 1889, č. 3032 z r. 1888 »Budwinski« č. 4434).
Pro třídu místní jest rozhodujícím počet duší místa, nikoli však obce politické (nál. spr. s. dv. ze dne 10. dubna 1888, č. 1244, Budwinski č. 4033). Sazba má platnost jen pro poměry obyčejné.
Vyvine-li se však některý podnik tou měrou, že výroba jeho nabyla vlastní silou nebo příznivou polohou značných rozměrů, která jej pak řadí do třídy vyšší, má býti podniku takovému dle § 3 dekr. dv. kom. ze dne 14. ledna 1813 vyměřena daň výdělková třídy vyšší. Podniky netovární, které nejsou na obyvatelstvu místa, kde se provozují, nijak závislými, mají býti vřaděny dle nál. spr. s. dv. ze dne 11. února 1888 č. 3068 z r. 1887 Budwinski č. 3928 do třídy podniků továrních, ač opravňuje-li k tomu jich rozsah a výnosnost.
Instrukce pro úřady místní jakož i naučení, jak nařízení patentu o dani výdělkové prováděti se mají, obsahuje dekr. centr. fin. kom. dv. ze dne 14. ledna 1813. Dle toho jest přihlížeti hlavně:
a) Ku způsobu zaměstnání nebo živnosti; některé živnosti, jmenovitě ty, které jsou soutěži méně vydány, vřadí se do třídy vyšší;
b) ku stanovišti, kde v místě živnost se provozuje; třeba tedy uvážiti poplatní sílu živnostníkovu, živosť místa, a pak potřeby obyvatelstva;
c) ku počtu pomocníků a strojů pomocných. Při pomocnících padá na váhu jich kvalifikace (ředitel závodu, dělník tovární, nádenník, učenníci) a pohlaví jich; při strojích udává se na př. při tkalcovnách jen počet stavů, při přádelnách počet vřeten atd.;
d) ku jistině provozovací.
Tím nejsou však veškeré okolnosti vypočteny, ku kterýmž úřadové finanční při vyměřování daně výdělkové přihlíží. Praxe při posuzování síly poplatní všímá si na př. též nájemného z místností živnostenských placeného, jakož i nájemného, které poplatník z bytu svého platí atd.
Podmětem daně výdělkové jest majitel poplatného podniku.
Sazba pat. ze dne 31. prosince 1812 zavedená doznala během času mnohých změn, takže platí nyní v upravení následujícím:
A. a) Tovární podniky a továrny zemské: 1. tř. 42 zl., 2. tř. 84 zl., 3. tř. 105 zl., 4. tř. 315 zl., 5. tř. 525 zl., 6. tř. 735 zl., 7. tř. 1050 zl., 8. tř. 1575 zl.
b) Velkoobchody: 1. tř. 315 zl., 2. tř. 525 zl., 3. tř. 735 zl., 4. tř. 1050 zl., 5. tř. 1575 zl.
B. Obchodní podniky.
Třída
Vídeň s obvodem do 2 mil
Praha, Brno, Lvov, Št. Hradec, Linec, Lublaň
Innomostí, Trient, Bolzano
Města a místa s obyvatelstvem
přes 4000 Tyrolsko Země ostatní
od 1000 do 4000 Tyrolsko Země ostatní
do 1000 Tyrolsko Země ostatní
I. 105 zl. 52,50 zl. 26,25 zl. 21 zl. 42 zl. 15,75 zl. 31,50 zl. 1,05 zl. 2,10 zl.
II. 157,50 zl. 105 zl. 52,50 zl. 42 zl. 84 zl. 31,50 zl. 63 zl. 2,10 zl. 4,20 zl.
III. 210 zl. 157,50 zl. 105 zl. 84 zl. 105 zl. 63 zl. 84 zl. 4,20 zl. 8,40 zl.
IV. 315 zl. 315 zl. 157,50 zl. 105 zl. - 84 zl. - 8,40 zl. 16,80 zl.
V. 420 zl. - 315 zl. - - - - 16,80 zl.
VI. 525 zl. - - - - - - - -
VII. 735 zl. - - - - - - - -
VIII. 1050 zl. - - - - - - - - С. Umění a živnosti.
Třída
Vídeň s obvodem do 2 mil
Praha, Brno, Lvov, Št. Hradec, Linec, Lublaň
Innomostí, Trient, Bolzano
Města a místa s obyvatelstvem
přes 4000 Tyrolsko Země ostatní
od 1000 do 4000 Tyrolsko Země ostatní
do 1000 Tyrolsko Země ostatní
I. 5,25 zl. 3,15 zl. 1,575 zl. 1,575 zl. 1,315 zl. 2,625 zl. 1,05 zl. 2,10 zl.
II. 10,50 zl. 8,40 zl. 3,15 zl. 3,15 zl. 8,40 zl. 2,625 zl. 5,25 zl. 2,10 zl. 4,20 zl.
III. 21 zl. 15,75 zl. 8,40 zl. 8,40 zl. 15,75 zl. 5,25 zl. 10,50 zl. 4,20 zl. 8,40 zl.
IV. 31,50 zl. 31,50 zl. 15,75 zl. 15,75 zl. 31,50 zl. 10,50 zl. 21 zl. 8,40 zl. 16,80 zl.
V. 42 zl. 42 zl. 31,50 zl. 31,50 zl. 42 zl. 21 zl. 31,50 zl. 16,80 zl. -
VI. 51,50 zl. 51,50 zl. 42 zl. 42 zl. 52,50 zl. 31,50 zl. - - -
VII. 63 zl. 73,50 zl. 52,50 zl. 52,50 zl. - - - - -
VIII. 73,50 zl. 105 zl. 73,50 zl. - - - - - -
IX. 84 zl. - 105 zl. - - - - - -
X. 105 zl. - - - - - - - -
XI. 210 zl. - - - - - - - -
XII. 315 zl. - - - - - - - -
D. Konání služeb,
a) při vyučování, b) při prostředkování obchodů, c) při dopravě osob a věcí.
Třída
Vídeň s obvodem do 2 mil
Praha, Brno, Lvov, Št. Hradec, Linec, Lublaň, Zára
Innomostí, Trient, Bolzano
Města a místa s obyvatelstvem
přes 4000
od 1000 do 4000
do 1000
a) I. 5,25 zl. 3,15 zl. 1,575 zl. 2,10 zl. - -
II. 10,50 zl. 8,40 zl. 3,15 zl. 4,20 zl. - -
III. 21 zl. 12,60 zl. 8,40 zl. - - -
IV. - - 12,60 zl. - - -
b) I. 50,40 zl. 42 zl. 21 zl. 26,25 zl. 10,50 zl. 5,25 zl.
II. 105 zl. 63 zl. 42 zl. 42 zl. 15,75 zl. 10,50 zl.
III. 157,50 zl. 105 zl. 63 zl. 63 zl. 21 zl. 15,75 zl.
IV. 315 zl. 210 zl. 105 zl. - - -
V. - - 210 zl. - - -
c) I. 10,50 zl. 8,40 zl. 4,20 zl. 5,25 zl. 3,15 zl. 2,10 zl.
II. 21 zl. 15,75 zl. 8,40 zl. 10,50 zl. 8,40 zl. 4,20 zl.
III. 52,50 zl. 31,50 zl. 15,75 zl. 21 zl. 15,75 zl. 8,40 zl.
IV. 105 zl. 52,50 zl. 31,50 zl. - - -
V. - - 52,50 zl. - - -
III. Osvobození od placení daně výdělkové.
Daň výdělková má stihnouti dle patentu o dani výdělkové každé zaměstnání, jež podává nějakého užitku. Než i patent sám, jakož i celá řada ustanovení připouští vyjímky a osvobozuje různá zaměstnání od placení daně výdělkové, která většinou podléhají dani z příjmů; v některých případech může býti osvobození povoleno od placení obou daní.
Osvobození od placení daně výdělkové jest buď trvalé buď dočasné.
1. Trvalé osvobození: Dle § 2 pat. nepodléhají dani výdělkové:
a) Ti, kteří se zabývají průmyslem hospodářským, který se na dobývání surovin a jich prodej vztahuje, při čemž se předpokládá, že průmysl hospodářský jest jen vedlejším zaměstnáním poplatníkovým (nál. spr. s. dv. ze dne 16. prosince 1890, č. 4025, »Budwinski«, č. 5613 a ze dne 27. října 1891, č. 3113, »Budwinski«, č. 6200). Pouhá změna formy suroviny průmyslem hospodářským není ještě příčinou poplatnosti (nál. spr. s. dv. ze dne 15. března 1892, č. 880, »Budwinski«, č. 6489). Lomy kamenné jsou daně výdělkové prosty, slouží-li ku dobývání kamene jen k účelům hospodářským, nikoliv však spracuje-li se kámen k účelům uměleckým (rozh. min. fin. ze dne 6. ledna 1851, č. 15718). Cihlářství pokládá se za podnik průmyslový a jest proto dani výdělkové podrobeno dle výn. min. fin. ze dne 27. července 1850, č. 14496. Zahradnictví umělé po živnostenskú provozované podléhá taktéž dani výdělkové.
b) Všichni dělníci pomocní, kteří jakožto pacholci, tovaryši, sluhové a t. d. pracují živnostníku některému nebo podnikateli za mzdu určenou dle doby nebo dle kusu.
c) Všichni nádenníci a dělníci, kteří pracují nejhrubší práce za mzdu denní.
d) Všechny osoby, které jsou v bezprostřední službě státu, neb ústavu veřejného, státem uznaného, pokud jen svým povoláním se zabývají a neprovozují žádných zaměstnání dani výdělkové podrobených.
e) Všichni spisovatelé a výtvarní nebo svobodní umělci. Podniky novinářské podléhají dani výdělkové na základě výn. min. fin. ze dne 3. února 1875, č. 31995. Umělci, kteří zabývají se uměním jen k ukojení své krasochuti neplatí daně žádné. Provozování architektury jest dle nál. spr. s. dv. ze dne 1. října 1889, č. 3186, sb. »Budwinski«, č. 4852 úplně sproštěno daně, byť i architekt ku stavbě dohlížel a účty stavební zkoumal při stavbách dle plánů jeho prováděných.
f) Všichni lékaři, ranhojiči, báby porodní. Soukromé ústavy léčební podléhají dani.
g) Všecka zaměstnání, která vztahují se ku vyučování v místech, kde obyvatelstvo 4000 duší nepřevyšuje.
h) Báně, jež platí dávky horní a jež podrobeny jsou pravomoci soudů horních (nál. s. dv. ze dne 7. ledna 1891, č. 3, sb. »Budwinski», č. 5655 a ze dne 27. listopadu 1888, č. 3378, sb. »Budwinski«, č. 4364). poštmistři, držitelé skladů tabákových, trafikanti, prodavači kolků, loterní sběratelé, výrobci prachu střelného, nájemci mýta, spořitelny.
i) Společenstva výrobní a hospodářská byla zák. ze dne 27. prosince 1880, č. 151 ř. z. osvobozena od placení daně výdělkové. Osvobození platí:
α) pro výrobní a hospodářská společenstva dle zák. ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. registrovaná, jakož i pro společenstva neregistrovaná samostatná na zásadách svépomoci spočívající, která provozují obchody jen se svými členy;
β) záložny, jež vznikly na základě zákonů zemských z fondů kontribučenských a berních;
у) záložny obecní. Ustanovení stanov, že společenstvo může býti přeměněno ve společnost obchodní, nevylučuje platnost jmen. zákona (nál. spr. s. dv. ze dne 9. prosince 1885, č. 3040, sb. »Budwinski«, č. 2814). Záložny, jež chtějí býti účastny toho zákona, musí míti ve stanovách předepsáno, že obchod obmezuje se jen na členy společenstva (nál. spr. s. dv. ze dne 5. prosince 1891, č. 3444, sb. »Budwinski«, č. 6296). k) Turečtí poddaní jako velkoobchodníci byli ve smyslu smluv státních osvobozeni nař. ze dne 28. července 1806 a nejv. roz. ze dne 30. září 1815 od placení daně výdělkové. Osvobození to platí jen pro dovoz a prodej tureckého zboží ve velkém, pak pro vývoz tuzemských výrobků a obchod transitní do Turecka a z Turecka; obchodníci, kteří podobné velkoobchody neprovozují, nepožívají tohoto osvobození (výn. min. fin. ze dne 20. srpna 1865 č. 6569; nál. spr. s. dv. ze dne 5. května 1888, č. 1458, sb. »Budwinski« 4091). Smlouvy s jinými státy uzavřené nečiní zmínky o osvobození daňovém, nýbrž jen o úpravě smlouvy celní.
2. Osvobození dočasného jsou účastni:
a) Záložníci a zeměbranci, kteří jsou povoláni ku službě válečné nebo vojenské a kteří neprovozují obchod vlastním jménem dále na př. svými ženami, mají nárok na osvobození od placení daně vypadající na půlletí, po které trvá služba vojenská nebo válečná.
b) Podniky průmyslové, které vyrábějí cukr z plodin tuzemských, jsou osvobozeny na 10 roků. Je-li však s podnikem ještě spojena raffinerie cukerní nebo vinopalna pro odpadky, platí se daň výdélková jen z této výroby vedlejší (dekr. dv. kanc. ze dne 1. února 1831, č. 147). Dekretem dv. kanc. ze dne 13. října 1840, č. 30830 osvobozuje se od daně výdělkové výroba syrupu z brambor.
c) Námořní lodi obchodní v tuzemských loděnicích vystavěné osvobozeny jsou od 1. ledna 1894 po dobu 5 let od placení daně z výdělku a z příjmů (čl. IX. zák. ze dne 27. prosince 1893, č. 189 ř. z.).
IV. Předepsání, odepsání a vybírání daně.
1. Za příčinou předepsání daně výdělkové ohlásí poplatník živnosť úřadu bernímu 1. stolice a odevzdá přihlášku ku dani výdělkové. Přihláška má obsahovati kromě okolností osoby majitelovy se týkajících označení druhu živnosti, udání kapitálu závodního, přístrojů, počtu pomocníků, výšky nájemného at. d. O přihlášce podá představenstvo obecní (magistrát), své dobrozdání úřadu bernímu, který daň vyměří a vyhotoví list živnostenský (na daň výdělkovou). List ten obsahuje jméno nebo firmu poplatníkovu, druh obchodu, místo, obnos daně výdělkové a datum, kdy má býti započato s placením, zní na jméno majitele obchodu a u společnosti na jméno firmy; daň výdélková má se předepsati osobám, jichž jménem dějí se všechny výkony podniku se týkající, a není tudíž povinností úřadu berního, aby přihlížel k různým poměrům soukromoprávním (nál. sp. s. dv. ze dne 10. července 1886 č. 1867 sb. »Budwinski« 3153).
Provozuje-li jeden ze společníků společnosti zrušené živnosť pod svojí firmou dále, pokládá se při vyměřeni daně výdělkové za nový podmět daňový (nál. sp. s. dv. ze dne 3. prosince 1887 č. 3304. sb. »Budwinski« 3799; nál. spr. s. dv. ze dne 5. ledna 1892 č. 37. sb. »Budwinski« č. 6345.). Byla-li živnosť radikovaná nebo živnosť patřící osobě právnické, pronajata, obdrží list na daň výdělkovou nájemce (§ 11. dekr. centr. finan. komise dv. ze dne 14. ledna 1813.). Při úpadku nebo při pozůstalosti nepřepisuje se list daně výdělkové na podstatu. Provozuje-li poplatník více živností najednou, vyhotoví se mu dle § 14. pat. a § 10. dekr. centr. fin. komis. dv. ze dne 14. ledna 1813 ve Vídni a ve hlavních městech pro každou živnosť zvláštní list živnostenský, v ostatních městech a místech se však vyhotoví jen pro živnosť, která náleží do třídy nejvyšší; provozuje-li však osoba nějaká více živností vynikajících, buď v různých stanovištích, buď pomocníky různými, může býti daň výdělková vyměřena i mimo města hlavní jednotlivým těmto živnostem. Vzdá-li se někdo živnosti poplatné za účelem změny druhu živnosti nebo stanoviště, má sobě vymoci nový list živnostenský, dříve než starý vrátí. Pro list živnostenský jest rozhodným místo, kde živnosť se provozuje, nehledě na bydliště poplatníkovo (§ 11. dekr. centr. fin. kom. dv. ze dne 14. ledna 1813), což má důležitosť hlavně pro výměru přirážek. Má-li živnosť řemeslná neb svobodná více míst výrobních (na př. krámů) v tomtéž stanovišti, vyhotoví se jen jeden list, při živnosti koncesované však vyhotoví se pro každé místo provozovací zvláštní list živnostenský.
Dle zák. ze dne 29. července 1871 č. 91. ř. z. předepisuje se daň z výdělku (a z příjmů) továren, dolů a jiných závodů živnostenských, které povahou svého provozování nebo za příčinou svého spojení s nemovitostí nějakou vázány jsou na určitá stanovišti v místě, kde se továrna nebo zařízení provozovací nalézají, nehledě k tomu, provozuje-li podnik jednotlivec, nebo společnosť. Náleží-li továrna, doly, nebo jiná živnost společnosti nemající sídlo své v místě, kde se podnik nalézá, předepíše a vybere se veškeré daně z výdělku (a z příjmů) v tom místě, kde sídlí společnosť, ostatních 80 % pak v místě, kde jest podnik. Dle nál. sp. s. dv. ze dne 10. dubna 1886 č. 977. sb. »Budwinski« 3008 platí pro továrny (a doly) domněnka zákonní, že vázány jsou na stanoviště určité.
U podniků, které se provozují na dvou místech různých, vyšetří se dle nál. spr. s. dv. ze dne 10. dubna 1886 č. 967. sb. »Budwinski« 3009 z podniku celého daň výdělková, která se pak v místech, kde se podnik provozuje, rovným dílem předepíše a vybeře. Má-li podnik na určitá stanoviště vázaný, závody odštěpené, a jsou-li tyto se závodem hlavním tak spojeny, že se nemohou pokládati za závody samostatné, vybírá se z nich jako ze závodů pomocných daň zároveň s daní ze závodu hlavního v tom městě, kde se nalézá závod hlavní. Jinak ovšem vybírá se daň výdělková ze závodů odštěpených v místě, kde se nalézají. Sloučení dvou továren může míti význam při vyměření daně výdělkové jen tehdá, vyrábí-li továrna jedno zboží, které továrna druhá teprve dohotovuje (nál. spr. s. dv. ze dne 16. října 1888 č. 3192. sb. Budwinski. č. 4282); podniky náležející jedné firmě, které se však na různých místech provozují, pokládati jest za samostatné, vyrábí-li každý podnik zboží k trhu způsobilé (nál. spr. s. dv. ze dne 20. září 1887 č. 1168. sb. Budwinski č. 3650.). Závody odštěpené nemusí míti určité stanoviště jako závody hlavní (nál. spr. s. dv. ze dne 27. ledna 1887 č. 170. sb. Budwinski č. 3362.).
Zákon jmen. neplatí však pro obchody, pročež nejsou závody odštěpené, provozované mimo stanoviště podniku hlavního vyjmuty ze zvláštního předepsání daně výdělkové (nál. spr. s. dv. ze dne 20. dubna 1886, č. 949, sb. Budwinski«, č. 2022). Dle výn. min. fin. ze dne 13. července 1873, č. 15966, má se při podnicích, při kterých nelze upotřebiti zákona jmen., užiti předpisů před tímto zákonem vydaných; výn. min. fin. ze dne 14. dubna 1867, č. 43907 tu nařizuje, že filiálkám a závodům odštěpeným, které jsou v nutném spojení s podnikem hlavním, nemá se předepisovati daň výdělková zvlášt, nýbrž zároveň při předepisování daně závodu hlavnímu.
2. O slevu předepsané daně možno žádati u kterékoliv ze tří stolic; rozhodnutí o tom přísluší však z pravidla zemskému ředitelství finan- čnímu. Byla-li sleva dané výdélkové povolena, platí to teprve od půlletí příštího; výjimka se činí jen u záložníků a zemébranců, jež byli povoláni k činné službě vojenské nebo válečné. Při zvýšení daně musí se dbáti řízení pro vyměřování nové daně předepsaného. Zvýšení daně může též působiti zpět, leč dle § 3 zák. ze dne 18. března 1878, č. 31 ř. z. může se tak státi zpravidla jen ve příčině 2 posledních let.
Daň výdělkovou odepsati sluší, vzdá-li se kdo živnosti, neb byla-li někomu živnost odňata, nebo když podnikatel zemře, a sice vždy od půlletí příštího. »Likvidace« obchodní firmy nemůže býti příčinou odepsání daně, ovšem ale důvodem, aby daň snížena byla; daň může býti však odepsána (nál. spr. s. dv. ze dne 8. února 1881, č. 198, »Budwinski«, č. 1006) ještě před výmazem firmy likvidační z rejstříku obchodního, zjistí-li se jiným spůsobem, že likvidátoři právní poměry společnosti úplně uspořádali.
3. Daň výdělková (ze živnosti nové) zapravuje se vždy za celé půlletí, během kterého provozování živnosti bylo započato, ohlášeno nebo povoleno. Půlletí prvé počítá se od 1. ledna do 30. června, půlletí druhé od 1. července do 31. prosince. Byla-li živnost na jiného podnikatele přenesena, zaplatí tento nicméně daň za půlletí, ve kterém živnost převzal, bez ohledu na to, byla-li dřívějším majitelem živnosti daň zapravena čili nic; výjimky platí jen pro vdovy, jež živnost dále provozují, a pro živnosti reální. Obchodníci musí celoroční daň předem zapraviti.
V. Tresty. Živnostník, který podloudným způsobem placení daně výdélkové se vymyká, má býti potrestán 4násobným obnosem roční daně výdélkové, která na jeho živnost dle patentu daňového vypadne. Kromě toho se jemu předepíše celý obnos daňový, který za tu dobu ze své živnosti zapraviti měl (d. dv. k. ze dne 7. dubna 1819, č. 11081 pol. sb. z. sv. 47 č. 49).
Kdo opomene ve lhůtě jemu určené podati úřadu finančnímu prohlášení o své živnosti ve smyslu § 5. pat., tresce se 1/4 obnosu roční daně výdělkové, která jemu vyměřena byla. Podání prohlášení nepravdivého má v zápětí trest jednoročního obnosu daňového (§ 21. d. dv. kom. ze dne 14. ledna 1818). Trest vynáší finanční úřad 1. stolice, proti jehož rozhodnutí připouští se stížnost ku zemskému finančnímu ředitelství a ku správnímu soudnímu dvoru.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Daň výdělková (GRAF K DOPLNĚNÍ). Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 189-196.