Čára celní.

1. Pojem. Čára, jež dělí území státní od ciziny (na moři břeh pevniny a ostrovů k území státnímu náležejících), slove čarou celní. (§ 1. cel. ř.) Směr čáry celní označují kameny, jimiž jsou vyhraněny hranice mezi státem domácím a státem cizím; kameny opatřeny jsou čísly běžnými a šlovou kameny hlavními čili mezníky (hraničníky). Stráž pohraniční přísně má dbáti toho, by mezníky nebyly pošinuty. Je-li k území celnímu rakousko-uherskému území jiného státu neb část jeho přivtělena, tvoří čáru celní ona hranice, která dělí celní území takto povstalé od zemí ostatních. Takovou celní jednotu tvoří nyní Rakousko jen se knížectvím Lichtensteinským (smlouva státní ze dne 23. prosince 1893 č. 74 ř. z. z r. 1864 a ze dne 3. prosince 1876 č. 33 ř. z.). Kromě této čáry celní, t. zv. čáry vnější, rozeznává se ještě t. zv. celní čára vnitřní, t. j. čára naznačující hranice celního okresu pohraničného (§ 5. cel. ř.). Čára vnitřní vyznačena jest tabulkami nápisy opatřenými a na sloupcích umístěnými.
2. Podmínky překročení čáry celní:
1. Zboží smí se vyvážeti a dovážeti přes čáru celní jen po cestách celních. Cestou celní rozumí se cesty po suchu a po vodě, po kterých dovolen jest dovoz a vývoz zboží. Všechny ostatní cesty, jež vedou přes čáru celní, šlovou cestami pobočnými (§ 20. cel. ř.), jichž překročení jest zakázáno. Železnice, které protínají čáru celní, považovati jest za cesty celní (nař. vyk. z r. 1857 č. 45, č. 175 ř. z.). Zboží, jehož dovoz, přívoz a vývoz jest bezvýminečně zakázán, nesmí se přes čáru celní přepraviti (§ 22. cel. ř.); ostatní zboží však, jež zákazu tomuto nepodléhá, může býti převezeno přes čáru celní po silnici celní.
Výjimkou dovoleno jest dovážeti a vyvážeti zboží přes čáru celní cestami pobočnými v těchto případech:
a) dobytek živý, který se honí na blízkou pastvu anebo jenž slouží ku polní práci, ač žene-li se ještě téhož dne nazpět;
b) ryby ulovené v moři nebo v řekách pomezních, které čerstvé se přivážejí;
c) obilí ku mletí nebo sklizeň s pole za čarou celní ležícího přivážené.
Aby usnadněny byly vzájemné styky obyvatelstva pohraničného, vydány byly zvláštní předpisy, které upravují styky tyto způsobem poměrům místním a smlouvám státním přiměřeným (§ 25. cel. ř.).
Při řekách pomezních označena jsou zřetelně místa, kde zboží skládati nebo na lodě nakládati jest dovoleno; kromě míst takto označených nesmí žádná loď ku břehu přistáti, se zakotviti, aniž jakýmkoliv způsobem se břehem (provazy, čluny, prkny a jinými tělesy plovoucími) se spojiti (§ 23. cel. ř.). Rovněž pro lodi mořské jsou ustanovena určitá místa (přístavy), kde jest dovoleno přistáti a odkud zboží dále dopravováno býti může (§ 24. cel. ř.).
2. Zboží nesmí se ani vyvážeti, ani dovážeti před východem nebo po západu slunce. Zvláště není dovoleno nakládati nebo skládati zboží na řekách pomezních mimo dobu denní (§ 32. cel. ř.). Z ustanovení toho vyjmuty jsou:
a) zboží, jež zasílá se poštou jízdní nebo listovní;
b) potřeby, které cestující s sebou vezou. K potřebám cestovním nelze ovšem počítati zboží, které jest předmětem obchodu;
c) v jistých případech, zejmena žádá-li toho nutná potřeba, mohou býti stanoveny ohledně určitých osob nebo určitých druhů zboží výjimky.
3. Doprava zboží přes čáru celní. Má-li zboží způsobem cel. řádu vyhovujícím býti přes čáru celní převezeno, musí se vézti po překročení čáry celní nepřetržitě silnicí celní ku nejbližšímu pohraničnímu úřadu celnímu (§ 26. cel. ř.).
Zboží vývozní smí překročiti čáru celní též jen po cestách celních; může však býti vyvezeno též po jiné cestě, nepodléhá-li clu a není-li zapotřebí vývoz jeho ohlásiti (§ 19. prov. nař. ku cel. sazbě).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Čára celní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 150-151.