ZISKY KAPITÁLOVÝCH SPOLEČNOSTÍ V NĚMECKU. Kapitálové společnosti svým autonomním hospodařením nezapadaly zcela do usměrněného hospodářství třetí říše a přesto, že zákonodárství posledních let po stránce formální změnilo mnoho na právní konstrukci těchto společností, způsob a výsledky jejich hospodaření zůstaly v disposici společností. Zákonem ze 4. prosince 1934 publikovaným v č. 133 I. dílu německého ř. z. z 10. prosince 1934 nastal po této stránce pronikavý obrat. Kapitálovým společnostem, t. j. podle § 2 zákona akciovým společnostem, komanditním společnostem na akcie, společnostem s r. o., koloniálním společnostem a horním těžířstvům a vůbec všem právnickým osobám veřejného nebo soukromého práva, pokud sledují výdělečné účely a pokud podíly na jmění jsou převoditelné na osoby třetí, jest §em 4 zákona uloženo, aby čistý zisk, převyšující 6% kapitálu, odváděly diskontní bance v Berlíně (Deutsche Golddiskontbank). Tato banka uloží poukázané částky v říšských půjčkách a utvoří z nich t. zv. Anleihestock, který sama dále spravuje. Funkcionářům společností a společníkům, kteří by předpisů zákona nedbali nebo je chtěli obejiti, hrozí se tresty vězení a peněžitými pokutami, jakož i náhradou škody (§§ 7, 8, 9, 10). — Kapitálovým společnostem je tedy zákonem ponechán k použití pouze zisk do 6% kapitálu. Zbytek jest nucené ukládán ve státních půjčkách.
Jest otázka, jak bude možno kontrolovati, že v bilanci vykazovaný zisk odpovídá skutečnosti, že nejsou tvořeny tajné reservy a pod., jak bude možno zabrániti třeba nákladným investicím, které budou společnosti prováděti, aby zisk snížily atd. Nepřihlížíme-li k praktickému efektu, můžeme posouditi tuto normu jako velmi působivé politické gesto. Na první pohled je velmi přísná, ale uvážíme-li, že je vydávána v době krise, v níž se většina průmyslu nachází a kdy opravdu není obtížno sestaviti ztrátovou bilanci, můžeme míti o úmyslech zákonodárce pochybnosti.
Dr. Pošvář.