Čís. 4433.

Bylo-li — třebaže bez šetření předepsaných formalit — z příčiny, která podle zákona k tomu opravňovala a zavazovala, zahájeno řízení opravovací, pozbyl v rozsahu výroku porotců tím dotčeném zákaz ustoupení porotců od dřívějšího mínění (posl. odst. § 330 tr. ř.) platnosti, a porotci byli oprávněni prohlásiti a přivésti novým výrokem k platnosti jiné mínění, pokud se vztahovalo k bodům, ohledně nichž byl jejich původní výrok shledán vadným.
(Rozh. ze dne 21. června 1932, Zm I 654/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře jako soudu porotního ze dne 9. května 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká napadenému rozsudku zmatečnost podle čís. 6, čís. 9, čís. 10 písm. c), čís. 11 a po případě čís. 12 § 344 tr. ř. z důvodu, že byl učiněn podkladem rozsudku výrok porotců v doslovu, kterého nabyt dodatečnou změnou kladné odpovědi na dodatkovou otázku o nepravé nutné sebeobraně v odpověď zápornou, a stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 písm. a) tr. zák., kdežto měl býti učiněn podkladem rozsudku výrok porotců v původním doslovu a stěžovatel odsouzen jen pro přestupek § 335 tr. zák. S hlediska hmotně-právního důvodu zmatečnosti § 344 čís. 10 písm. a) tr. ř. je touto výtkou, zřetelně namítáno, že nepřípustným podle zákona zahájením opětné porady a opětného hlasování porotců nepozbyl závaznosti pro vynesení rozsudku původní, řádně zaznamenaný a řádně vrchním porotcem vyhlášený výrok, jímž porotci přisvědčili k otázce nepravé nutné obrany, takže byla zjištěna skutečnost, pro kterou — jelikož nebylo porotci přisvědčeno k předpokladům § 335 tr. zák. — nebyl skutek z důvodu § 2 písm. g) tr. zák. přičitatelný a trestný, a bylo stěžovatele z obžaloby zprostiti. Stížnost není důvodná. Nelze se přidati k názoru stížnosti, že porotní soud nezahájil opravovací řízení, k němuž prý nebylo příčiny. Jelikož nebyla ve výroků porotců původně vrchním porotcem vyhlášeném odpověď na eventuelní otázku na přestupek § 335 tr. zák., ač bylo porotcům odpověděti i na tuto otázku, ani odpověděti na otázku o pravé nutné obraně záporně a na otázku o nepravé nutné obraně kladně, byl výrok porotců zřejmě a nepochybně neúplný a nastala tím nejen možnost a účelnost, nýbrž přímo nutnost zahájiti opravovací řízení, které bylo také skutečně zavedeno. Nezáleží ha tom, že se podle obsahu protokolu o hlavním přelíčení tak nestalo způsobem upraveným v prvé větě § 331 tr. ř., totiž vynesením nálezu a příkazem tak uvedeným porotcům, nýbrž jen výzvou na porotce, by se vrátili do poradní síně a odpověděli ještě na první eventuální otázku; v podstatě stalo se touto výzvou to, co má prvá věta § 331 tr. ř. na zřeteli; budiž jen podotčeno, že ani formálně pochybený postup při zahájení opravovacího řízení není o sobě zmatečný (podle § 344 čís. 4 tr. ř.), a mohl by býti napadán jen za předpokladů § 344 čís. 5 tr. ř., čehož v souzeném případě není. Bylo-li však — třebaže bez šetření předepsaných formalit — z příčiny, která podle zákona k tomu opravňovala a zavazovala, zahájeno opravovací řízení, pozbyl v rozsahu výroku porotců tím dotčeném zákaz ustoupení porotců od dřívějšího mínění (poslední odstavec § 330 tr. ř.) platnosti a porotci byli oprávněni prohlásiti a přivésti novým výrokem k platnosti jiné mínění, pokud se vztahovalo k bodům, ohledně nichž byl původní jejich výrok shledán vadným. Shledaná vada byla porotcům výzvou předsedy oznámena v ten směr, že jest jim odpověděti ještě na (první) eventuelní otázku, znějící na přestupek podle § 335 tr. zák. Přestupek ten předpokládá — byl-li spáchán za nutné obrany — po stránce subjektivní, že si pachatel byl aneb alespoň mohl býti vědom neúměrnosti svého skutku k tomu, čeho k odvrácení útoku bylo třeba. Přirozeně nemůže býti o této subjektivní stránce uvažováno bez úvah, jaký vliv měly na duševní stav pachatelův poděšení, strach a leknutí, vyvolané protiprávním útokem, affekty, o jejichž vlivu na rozsah obrany jest (bylo) uvažovali k vůli odpovědi na (čtvrtou dodatkovou) otázku o nepravé nutné obraně. Při této těsné souvislosti předmětů eventuální otázky a čtvrté dodatkové otázky zasáhla vada shledaná v opomenutí odpovědi na onu otázku též odpověď na tuto otázku a porotci nabyli příkazem, by zodpověděli ještě onu otázku, též práva a povinnosti, by změnili původní svou odpověď na čtvrtou dodatkovou otázku, dojdou-li opětným rozborem duševního stavu obžalovaného v době souzeného skutku ku přesvědčení, jehož projevem by nebyla dosavadní kladná odpověď na uvedenou otázku. Z vylíčených úvah plyne, že původní třebas řádně zaznamenaný a prohlášený výrok porotců byl z důvodu formální vadnosti, totiž neúplnosti právem podroben opravovacímu řízení a pozbyl tím účinnosti a že platným, pro porotní soudní dvůr závazným výrokem porotců stal se výrok, jenž byl po opětné poradě porotců řádně vrchním porotcem zaznamenán a vyhlášen. Jelikož pak výrokem tím je vysloveno, že obžalovaný neužil při spáchání souzeného skutku jen obrany potřebné, by odvrátil od sebe nespravedlivý útok na život a že nevykročil jen z poděšení, ze strachu nebo z leknutí z mezí potřebné obrany, není rozsudek zmatečný podle § 344 čís. 10 a) tr. ř., uznav obžalovaného vinným, ač se hájil nutnou obranou.

Citace:

Čís. 4433. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 152-154.