Čís. 4389.

Zákon čís. 48/1931 nestaví přísedící senátu mládeže na roveň porotcům; i pro tento senát platí předpis § 270 tr. ř.
(Rozh. ze dne 16. března 1932, Zm I 1059/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře jako soudu mládeže ze dne 17. listopadu 1931, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro provinění podle § 3 zákona ze dne 11. března 1931, čís. 48 sb. z. a n. a § 140 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil senátu mládeže u soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvod obžalovaného je na omylu, pokud svými vývody naznačuje, že zákon ze dne 11. března 1931, čís. 48 Sb. z. a n. staví přísedící senátu mládeže na roveň porotcům. Z ustanovení 2. věty 3. odst. § 30 tohoto zákona, z něhož odvod v tomto směru zřejmě vychází, t. j. z ustanovení, že ve věcech (v trestních věcech proti mladistvým), které by jinak náležely ku příslušnosti porotního soudu, koná se hlavní přelíčení před senátem mládeže, v němž zasedají dva soudcové mládeže a dva přísedící, nevyplývá nikterak, že tito přísedící mají prostě funkci porotců. Přísedícím senátu mládeže je podle cit. zákona o trestním soudnictví nad mládeží naopak rozhodovati nejen o vině, nýbrž i o trestu a i o všech jiných opatřeních, jež senát mládeže může podle ustanovení zákona o trestním soudnictví nad mládeží učiniti v případě odsouzení nebo zproštění mladistvého. Tím pozbývají půdy i důsledky, odvozované stížností z tvrzeného jí postavení přísedících senátu mládeže, skládajícího se ze dvou soudců mládeže a dvou přísedících. Najmě jest zdůrazniti, že předpis § 270 tr. ř., podle něhož je sborový soud prvé stolice jako nalézací soud povinen uvésti ve vyhotovení svého rozsudku též rozhodovací důvody ve smyslu tohoto ustanovení zákona, platí zcela nepochybně i pro senát mládeže, sestavený podle 2. věty 3. odstavce § 30 zák. ze dne 11. března 1931, čís. 48 Sb. z. a n. V tomto směru stačí poukázati k ustanovení 1. odst. § 28 tohoto zákona a dále k tomu, že tento zákon nestanoví v tomto směru odchylky.

Citace:

Čís. 4389. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 81-81.