Čís. 4442.

Nejde o zpronevěru, zcizil-li obžalovaný zboží, dodané mu na úvěr s výhradou vlastnického práva do úplného zaplacení, jestliže obžalovaný koupil zboží, aby je dále rozprodával, a prodávající o tomto jeho úmyslu věděl.
(Rozh. z 15. července 1932, Zm IV 179/32.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti A. K. pro zločin zpronevěry po veřejném líčení o zmateční stížnosti obžalovaného zrušil z povinnosti úřední na základě § 35 odst. 1. tr. ř. nov. rozsudky obou soudů nižších stolic v celém rozsahu a s celým řízením a soudu první stolice uložil, aby provedl nové hlavní přelíčení a ve věci rozhodl.
Důvody:
Proti rozsudku soudu odvolacího ohlásil obžalovaný zmateční stížnost podle § 385 čís. 1 a) tr. ř., která byla provedena. Při přezkoumání věci přesvědčil se však nejvyšší soud, že soudy nižších stolic nezjistily skutečnosti, na nichž závisí možnost použití přiměřeného ustanoveni trestního zákona. Soud odvolací zjistil, že poškozená firma dodala obžalovanému v několika zásilkách víno za 7476 Kč, za něž obžalovaný zůstal dlužen 4141 Kč. Toto zboží bylo obžalovanému dodáno s výhradou vlastnického práva do úplného zaplacení tržní ceny. Když se stal obžalovaný insolventním a zástupce poškozené firmy ho vyzval, aby zaplatil, odpověděl, že nemá peníze a že víno dává k disposici. Z dodaného vína měl však už jen dva sudy, které zástupce firmy pro ni převzal, opatřiv je na znamení toho svou pečetí. Obžalovaný však dodatečně i tyto dva sudy prodal. Při posouzení věci vycházel odvolací soud z názoru, že v daném případě bylo na obžalovaném, aby nejprve z vlastního provozovacího kapitálu ten neb onen sud dodavateli zaplatil a pak teprve aby se pustil do rozprodávání vína. Obžalovaný však nedbal uznané výhrady vlastnického práva dodavatelova, zcizil víno, po případě odepřel část vína vlastníku navrátiti, nepostaral se ani o to, aby v řízení exekučním byly chráněny nároky dodavatelovy, a dopustil se proto zpronevěry. Názor soudu odvolacího protiví se zákonu. Výhrada práva vlastnického jest, bylo-li zboží koupeno za účelem dalšího prodeje, bez právního významu, poněvadž znemožňuje účel, pro nějž kupec zboží koupil, totiž jeho další prodej. Za této výhrady nemohl by kupec zboží prodati, dokud je nezaplatí. Naproti tomu bylo však zboží kupci dodáno zřejmě za tím účelem, aby je prodal a zaplatil z peněz, jež z prodeje strží. Poškozená firma dodala tedy zboží, vědouc, že bude prodáno, že tedy bude s ním naloženo způsobem neslučitelným s výhradou práva vlastnického. Kupci nemůže proto v případě, že zboží prodal, býti přičítán zlý úmysl, potřebný ke zpronevěře, že totiž jednal s vědomím materiální bezprávnosti. Mínění soudu odvolacího, že bylo povinností obžalovaného, by nejprve z vlastního provozovacího kapitálu zboží zaplatil a pak se pustil do jeho rozprodeje, mohlo by na předchozích úvahách něco změniti jen, kdyby taková úmluva mezi stranami byla učiněna, což však zjištěno nebylo. Rovněž nebylo zjištěno, že mezi stranami byl smluven poměr komisionářský, čímž by věc ovšem doznala jiného právního dosahu. Přes to však, že právní názor soudu odvolacího je v rozporu se zákonem a že nelze obžalovaného na jeho základě uznati vinným zločinem zpronevěry, nelze rozhodnouti ve věci samé. Soud odvolací totiž zjistil, že obžalovaný k zakročení zástupce poškozené firmy dal k disposici dva sudy vína, které zástupce pro tuto firmu převzal a na důkaz toho opatřil svou pečetí, že však obžalovaný později tyto dva sudy prodal. Tato skutková zjištění nejsou sice dostatečná ke správnému posouzení věci a bude nutno dodatečně přesně zjistiti, co mezi stranami bylo umluveno, z dosud učiněných skutkových zjištění bylo by však možno souditi, že mezi stranami byl co do těchto dvou sudů založen nový právní poměr a proto obžalovaný pozbyl práva zboží prodati nebo s ním jakkoli proti vůli vlastníkově naložiti a octl se v poměru pouhého schovatele. Obžalovaný tedy, prodav toto zboží, naložil s ním způsobem, příčícím se ustanovení § 355 tr. zák. Poněvadž však chybí skutkové zjištění, jakou cenu mělo toto zboží, nelze rozhodnouti ani o kvalifikaci činu. Ježto nejvyšší soud pro ustanovení § 33 odst. 3. tr. ř. nov. nemůže sám chybějící skutková zjištění učiniti, postupoval podle § 35 odst. 1. tr. ř. nov., učinil opatření, obsažené ve výrokové části usnesení a odkázal na ně zmateční stížnost obžalovaného.

Citace:

Čís. 4442. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 164-166.