Čís. 4384.

Předpisů o zanedbání povinné péče redaktorem po rozumu § 6 zák. čís. 124/1924 nelze použíti na přestupek podle § 497 tr. zák., byť byl spáchán tiskem.
Jde o tento přestupek, nikoli o přečin podle § 491 tr. zák., je-li podstatou článku výtka, že se napadený dopustil různých konkrétně blíže nenaznačených machinací (s válečnými půjčkami), které byly za trestního řízení i proti napadenému na přetřes předvedeny (i napadený byl obžalován, avšak zproštěn).
(Rozh. ze dne 8. března 1932, Zm I 80/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze jako soudu kmetského ze dne 4. listopadu 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 6 zákona z 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a obžalovaného zprostil podle § 259 odst. 2 tr. ř. v doslovu § 4 zákona čís. 209/1931 sb. z. a n. z obžaloby, že jako odpovědný redaktor periodického tiskopisu »V.«, zanedbal takovou pozornost, při jejímž povinném použití nebyl by do č. 259 tohoto tiskopisu ze dne 5. listopadu 1929 pojal článek pod názvem »Václav K.«, jehož větou »V mysli mu stále sedí« až »dusící ho můra« jest soukromý obžalobce bez udání určitých skutků viněn z opovržlivých vlastností, a že tak spáchal přestupek podle § 6 zákona z 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.
Důvody:
Z mateční stížnosti obžalovaného nelze upříti oprávnění, pokud vytýká rozsudku zmatečnost podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. co do podřadění pozastavené věty pod skutkovou podstatu §§ 491 a 493 tr. zák. Napadený rozsudek zjišťuje, že v pozastavené větě jest uveden soukromý žalobce v souvislosti s válečnými půjčkami, jež se označují jako takové, které působí na jiné dojmem tísnivým a odpor vzbuzujícím — viz slova »příšera válečných půjček, která tíží a jako můra dusí ... « Dále zjišťuje rozsudek, že jméno soukromého žalobce je uvedeno v souvislosti s jménem G-a, z čehož soud usuzuje, že pisatel měl na mysli aféru válečných půjček, o níž je všeobecně známo, že byla předmětem trestního řízení, jehož výsledkem bylo odsouzení G-ovo, a že viní soukromého obžalobce z účasti na oněch machinacích s válečnými půjčkami, aniž by blíže jeho činnost v této aféře ve zprávě naznačoval. Nalézací soud, shledav v této výtce jaksi povšechně vinění z nepoctivosti a obmyslnosti, podřaďuje pozastavenou větu pod skutkovou podstatu přečinu proti bezpečnosti cti podle §§ 491 a 493 tr. zák., jakožto vinění z opovržlivých vlastností bez uvedení určitých skutečností. Tomuto výroku lze zajisté přisvědčiti potud, že závadná věta skutečně je způsobilá vzbuditi ve čtenáři listu dojem, že se i soukromý obžalobce v blíže označené aféře válečných půjček dopustil závadných manipulací, a že se mu tedy vytýká něco, co se příčí společenským názorům o cti. Leč nalézací soud je na omylu, pokud tuto výtku podřaďuje pod skutkovou podstatu přečinu podle §§ 491 a 493 tr. z. Nalézací soud dopouští se té chyby, že si při právní kvalifikaci činu neuvědomuje, což stížnost na několika místech a v různých obměnách právem zdůrazňuje, že proti soukromému obžalobci projevené vinění z jeho účasti na aféře válečných půjček nebylo zhola vymyšleno, nýbrž že se stalo k osobě, proti níž bylo pro její účast na zmíněné aféře svého času zahájeno trestní vyšetřování. Na toto trestní řízení právě poukazuje pozastavená věta, zmíňujíc se o »G-ovi«, jenž byl podle rozsudkových zjištění právoplatně odsouzen pro zločin podvodu v této aféře, a zjišťuje rozsudek dále, že i soukromý obžalobce byl do onoho trestního řízení proti G-ovi zavlečen, že byla dokonce na něho podána obžaloba, že však konečně přece byl z obžaloby zproštěn. Vytýká-li se tedy za této shody okolností soukromému obžalobci účast na oněch manipulacích s válečnými půjčkami, je tato výtka zahrocena vlastně proti machinacím, které tvořily předmět trestního řízení proti soukromému obžalobci skutečně provedeného, poukazuje tedy pozastavená věta na trestní řízení, jehož předmětem byly i machinace soukromého obžalobce, aniž tvar a povaha těchto machinací blíže byly vylíčeny. Podstatou pozastavené věty jest tedy výtka, že se soukromý obžalobce dopustil různých konkrétně blíže nenaznačených machinací s válečnými půjčkami, které byly za trestního řízení proti G-ovi a proti němu na přetřes uvedeny a zahrnuje tedy pozastavená věta v sobě výčitku z jednání, které bylo předmětem trestního vyšetřování, po jehož skončení však soukromý obžalobce nebyl uznán vinným. To vše naplňuje jen skutkovou podstatu zvláštního trestního ustanovení § 497 tr. zák., nikoli skutkovou podstatu § 491 tr. zák., která předpokládá, že někomu učiněna byla mimo případ trestního vyšetřování křivě výtka nepočestnosti. Třebaže nelze přisvědčiti vývodům zmateční stížnosti, pokud se domáhá s hlediska čís. 9 § 281 tr. ř. toho, že obsah výtky vůbec nenaplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů v § 487 a násl. tr. zák. uvedených, jest jí přisvědčiti alespoň do té míry, že pozastavená věta neobsahuje v sobě skutkovou podstatu přečinu podle §§ 491, 493 tr. zák., že však vykazuje alespoň veškeré znaky přestupku podle § 497 tr. zák. Pokud se soud při právním posouzení činu obžalovaného neřídil těmito pravidly, zakládá se jeho odsuzující výrok na mylném výkladu zákona a je zmatečný podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Jest si nyní jen ještě uvědomiti, jaké opatření zbývá zrušovacímu soudu za tohoto stavu věci, podle něhož pozastavená věta v tom smyslu a významu, jak je skutkově zjištěn napadeným rozsudkem, zahrnuje v sobě objektivní znaky přestupku § 497 tr. zák. Jak z důvodů rozsudkových vysvítá, nečetl obžalovaný závadnou větu a byla uveřejněna bez jeho vědomí. Proto uznal první soud obžalovaného vinným přestupkem zanedbání povinné péče redaktorské ve smyslu § 6 tisk. nov. a nebyl tento výrok napaden zmateční stížností soukromého obžalobce. Tento výrok jest proto závazný i pro zrušovací řízení a, jelikož nelze se zřetelem na ustanovení § 493 tr. zák. a §§ 1 a 6 zák. čís. 124/24 sb. z. a n. předpisů o trestnosti zanedbání povinností redaktorských použíti na přestupek podle § 497 tr. zák., jenž, i když byl spáchán tiskem, nikdy se nestává přečinem, nezbylo než vydati ihned rozsudek zprošťující po rozumu § 259 čís. 2 tr. zák. v doslovu § 4 zákona čís. 209/1931 ,sb. z a n., an zákon netresce nedbalost odpovědného redaktora, pokud se stala co do přestupku § 497 tr. zák.

Citace:

Čís. 4384. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 73-75.