Úskalí demokratické republiky

. Trojí základní forma státu jest dle pradávného a známého učení Aristotelova, předně království čili monarchie, dále aristokracie čili vláda vyznamenané a význačné menšiny a konečně za třetí demokracie čili vláda veškerého lidu neboli alespoň většiny národa. Ve svém spise »De republica« osvojil sobě Cicero toto rozdělení Aristotelovo a přidává ihned, jakým způsobem čili směrem každé z těchto základních forem, může se zvrhnouti tak, že na místě království nastane tyranie čili krutá despocie, na místě aristokracie pouhá oligarchie čili vláda několika boháčů neb velmožů a na místě demokracie čili vlády všeho národa neb alespoň jeho většiny zmatek a nepořádek (turba et confusio).
Dobře vycítil tedy Cicero, že demokratická republika 27
následkem množství ku vládě povolaných osob, pro jejich velikou různost povolání, povahy, osobních snah a záměru, někdy třeba sobeckých, ctižádosti a zvláště pro ohromné rozdíly v úrovni jejich vychování a vzdělání atd. — jest nejvíce ohrožena tím, že na místě ústrojného, klidného spravování věcí veřejných nastane překotným počínáním jednotlivců neboli jednotlivých stran, třeba v nejlepším úmyslu podnikaným — ukvapenost, nelad, nepořádek; že se podniká páté přes deváté, bez ohledu na větší neb menší naléhavost a důležitost podniku zkrátka, že nastává namnoze bouřemi provázený zmatek (turba et confusio).
To dávno bylo známo již římským aristokratům za časů bratří Gracchů a proto, aby zničili neb podkopali vliv a moc nenáviděných tribunů lidu, uplatili a získali tribuna Livia Drusa — aby činil pokud možno nejradikálnější návrhy — třeba beze vší vyhlídky na provedení, — jen k tomu účelu, aby v lidu vyvoláno bylo jitření, nepořádky a vzbouření, aby tak zmařeny byly plány a návrhy Gaja Graccha na skutečný prospěch a ku skutečnému dobru lidu směřující (122 a Ch. n.).
Z toho, co tu uvedeno povšechně pro každou demokratickou republiku vůbec, sama podává se pro naši mladou republiku česko-slovenskou velice praktická otázka, jakým způsobem a jakými prostředky možno čeliti naznačeným nebezpečím a úskalím demokratickou republiku ohrožujícím?
První prostředek bude, aby v čelo republiky postavena »byla autorita, jež by od všech stran i těch nejradikálnějších byla uznávána, o jejíž nestrannosti, nezištnosti, zkušenosti a schopnosti nemůže ani z daleka, ani u nejkrajnějších členů kterékoliv strany vzejíti pochybnost.
Takovou autoritu vyzkoušenou celým životem a zvláště svou obětavou, nezištnou, svízelnou a nebezpečnou činností během celé dlouhé války, dopřál nám šťastný osud v osobě presidenta republiky Dra T. G. Masaryka a jeho rovněž v trudných dobách vyzkoušeného nejpřednějšího pomocníka Dra Karla Kramáře.
Druhý prostředek, jenž čeliti má republiku ohrožujícím zmatkům, vidíme v řádném programu pracovním celé vlády republiky vůbec a jednotlivých odborných ministerstev zvlášť. Tento program obsahovati musí výpočet všech podniků a prací, jaké přede vším jak celou vládou tak odbornými ministerstvy mají býti vykonány. Podniky a práce ty musí býti v programu seřaděny dle své důležitosti a dle své naléhavosti a ku zachování takového programu, 28
zejména ku zachováni jeho pořadu a postupu mají se zavázati všichni členové vlády. Bylo by ovšem s prospěchem, aby ku zachování takového programu zavázaly se také všechny strany národního shromáždění svými předsedy. Na první pohled patrna jest ohromná důležitost takového řádného programu pracovního.
Zadostiučiněním a potěšením jest nám, že tyto naše skromné myšlenky vysloveny jsou hned v prvním poselství presidenta československé republiky učiněném na hradě Pražském dne 22. prosince 1918, neboť pojednávaje o práci uvnitř žádá a doporučuje:
1. zachování pořádku a klidnou práci administrativní;
2. varuje před překotností,1 ježto nemožno míti 29
všechno najednou; třeba začíti s nejnutnějším, čímž se umožní vývoj další a usnadní vývoj organický. Poukazuje k tomu, že
3. demokratická rovnost vylučuje všeliké vykořisťování a panství třídní. Co zvlášť naléhavé vyznačeny
4. nutné zásobování v přechodné době;
5. starost o národní obranu ve smyslu ideálů Fügnerových a Tyršových.
Veškerá činnost v naší republice ve všech jakýchkoli odborech musí díti se za nejpřesnějšího pořádku. Zkrátka: Vrchol poselství presidenta československé republiky obsažen v opětném napomínání ku zachování pořádku i na dále za všech okolností. J. H.

Že tato výstraha byla a jest velice na místě, toho dokladem, že nа XII. sjezdu sociálně-demokratického dělnictva, odbýváného v Praze koncem prosince 1918 navržena jest tato resoluce:»Sjezd vyslovuje přesvědčení, že toho času nejdůležitějším úkolem strany právě jest spolupracovati s jinými stranami na upevnění československé republiky. Sjezd však očekává od stran měšťanských, že ony v plném porozumění potřeb doby a za účelem dosažení svorného postupu v upevnění mladé republiky provedou nejnutnější sociální reformy společně s třídou dělnickou, aniž by k tomu tlakem třídy dělnické musely býti donuceny. Za takové reformy prohlašuje sjezd: 1. Vyvlastnění velkostatků a velkých průmyslových podniků k prospěchu republiky. 2. Zajištění podílu na zisku dělnictvu v závodech průmyslových i zemědělských. 3. Odluku církve od státu a reformu manželství. 4. Rozhojnění výroby v průmyslu a zemědělství jejím soustředěním; řádná distribuce výrobků. 5. Pronikavou změnu soustavy berní, odstranění daní nepřímých, zavedení progresivní daně z majetku a z příjmu. 6. Vydatnou ochranu dělnictva, žen a dětí včetně sociálního pojištění. 7. Rozhojnění škol a reformu školství ve smyslu moderního vychovatelství včetně školských dílen. 8. Vydatnou péči o zdraví lidu, uznání hospodářské ceny dítěte a pronikavou politiku populační. 9. Reformu zákona trestního v moderním duchu. 10. Úplnou svobodu tisku, shromažďovací, spolčovaci a úplnou svobodu koaliční. 11. Zrovnoprávnění ženy s mužem ve všech oborech veřejného života. Kdyby mimo očekávání uvedené reformy v dozírné době splněny nebyly, ukládá sjezd vedení strany, aby ono v příhodné době proklamovalo povinnost dělnické třídy, ujmouti se vlády v československé republice a provésti zřízení, jímž by výtěžky společenské práce a podíl na vymoženostech doby třídě tělesné i duševně pracující plně byl zajištěn.«Máme za to, že na úplné provedení těchto, všechen dosavadní právní řád z velké části z kořene vyvracujících reforem sotva stačí několik desítiletí — resoluce žádá splnění jejich v »dozírné době!«A tu na sjezdu jsou přece a účastní se debat též právníci, advokáti a odborníci! — Máme za to, že jest to jejich svatou povinností, aby poučili svoje soudruhy o tom, zdali lze se nadíti splnění všech těch reforem v dozírné době — i když by k tomu byla plná ochota! — Další kritiky úmyslně se zdržujeme.

Citace:

H., J.. Úskalí demokratické republiky. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 1, s. 42-45.