Prodloužení soudních prázdnin

. K časovému článečku pana Dra A. Feigla pod hořejším nadpisem v sešitě III. tohoto časopisu uveřejněnému dodávám toto: Již v čís. 4. Soudcovských Listů ze dne 1. VII 1920 upozornil jsem v nepodepsaném článečku »Soudní prázdniny« na různé nedostatky této instituce v nynější její úpravě. V čís. 5. Soudcovských Listů ze dne 1. VIII. 1920 reagoval kolega —a. v delším článku pod nadpisem »Soudní prázdniny a soudcovské dovolené« na můj podnět a podával hned konkrétní návrhy, v jakých směrech asi měla by se vhodná úprava pohybovati. Všechny tři články shodují se v tom, že soudní prázdniny, tak jak nyní jsou upraveny, již dávno potřebám doby nestačí, že jeví se nutnost rozšířiti je aspoň na plné dva měsíce (červenec a srpen) a že nutno ferialní agendu tak omeziti, aby soudce nebyl nucen dlouho před a dlouho po své dovolené jiné kolegy zastupovati а k tomu i svůj referát zastávati, tedy svoji trpce zaslouženou dovolenou ještě dvoj- a trojnásobnou prací vykupovati. Bohužel, zapadly tyto podněty a návrhy až dosud bez ohlasu. Tuším, proč! Vždyť justiční správa přes nejlepší vůli nemohla dosud přivésti pod střechu ani tak nutnou reformu, jako jest nezbytné odlehčení přetíženým sborovým soudům přesunutím části agendy na soudy okresní!1 Musíme se tedy připraviti, že i letošní soudní prázdniny ztrávíme za staré tísně a za obvyklého rozčilování. Každý přednosta velkého soudu jistě mně přisvědčí, že není nevděčnější a obtížnější práce, než sestavení takového »feriálního rozvrhu« (§ 50 j. ř.).
Co tu různých protichůdných přání a co rekriminací, které ani anděl s nebe nedovedl by všechny v soulad uvésti. Výsledek pak bývá, že není spokojen nikdo. Ke dřívějším obtížím přibyl v posledních létech ještě neobyčejně velký počet soudců VI. hodnostní třídy, kteří mají nárok na 5týdenní dovolenou (§ 42 služ. pr.). Který přednosta soudu odhodlá se bez nezbytné nutnosti, aby tento dobře zasloužený nárok zkracoval? Ale s druhé strany, jak všem plně vyhověti, když při pravidelném střídání musilo by se začíti s dovolenými již v dubnu a končiti někdy v listopadu a když tak časně z jara, nebo tak pozdě na podzim nikdo svoji dovolenou promarniti nechce? А k tomu si představme dosud platný předpis § 51 poslední věta jed. řádu: »...nepřipustilo jest, aby části úředníků dána byla dovolená pro dobu před prázdninami a jiné části až pro dobu po soudních prázdninách.« Není to k smíchu? Vicepresident Cicha.

Pozn. red. Článek došel koncem března t. r.*)

Citace:

O přístavu. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 20, s. 661-661.