Č. 11948.

Stavební právo (Praha): 1. V přehledném a zastavovacím plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. může býti obsažen také zákaz zřizovati suterénní byty, je-li tento zákaz odůvodněn ohledem na vše- obecné místní poměry v regulovaném území. — 2. Obsah přehledného a zastavovacího plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. je virtuelně aspoň týž jako regulační obsah plánu polohy podle řádů stavebních. — 3. Plán polohy musí býti schopen takového obsahu, který stačí, aby všem potřebám a požadavkům, jež má § 2 stav. ř. na mysli, bylo vyhověno. — 4. Stanovení výšek domů, určení počtu pater, šířky dvorů a zákaz staveb továrních a hlučných provozoven v přehledném plánu regulačním a zastavovacím.
(Nález ze dne 29. května 1935 č. 16354/35.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 6563/27, 8714/30, ad III. Boh. A 1700/22, 4108/24, 5866/26, 11298/34, ad IV. Boh. A 4108/24, 8507/30, 11298/34; 8714/30, 11220/34.
Věc: František S. a Marianna K. v Praze proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Vyhláškou státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím z 26. června 1928 byl veřejně vyložen částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým se upravuje území Nového města a Vyšehradu (Praha 2 a 6). Podle podmínek zastavovacích, jež tvoří nerozlučnou součást plánu regulačního, připouštějí se v ulici Olivové vzhledem k její šířce domy nejvýše třípatrové, t. j. o přízemí a 3 patrech (4 podlaží) bez dalšího ustupujícího patra. Při domech nárožních lze výšku budovy říditi podle šířky přilehlé ulice, při čemž však nejdále na vzdálenost 16 m od nároží ulice užší nutno vyřešiti přechod do výšky zastavění pro ulici užší předepsanou. Podmínky zastavovací vylučují dále zřizování obytných suterénů a staveb továrních nebo hlučných provozoven a obtěžujících staveb živn. Pro dvory předpisují zastavovací podmínky takovou rozsáhlost a podobu, aby místnosti k nim obrácené měly dostatek světla a vzduchu; před okny obytných místností musí šířka vlastního dvora býti rovna výšce budovy. Podmínky dávají stav. úřadu oprávnění, aby ve zvláštních případech, zejména při domech nárožních, při starších staveništích o blocích, které jsou již hustěji zastavěny, uvažoval šíři dvora v konečné figuraci dvorů spojovaných, předpokládajíc, že nezastavitelnost těchto spojovaných dvorů jest dostatečným způsobem zajištěna. V těchto případech nutno však dbáti toho, aby jednotlivé dvorní prostory se spojovaly tak, aby tvořily v bloku souvislou prostoru.
St-lé podali proti návrhu plánu jako majitelé domu čp. . . námitky, ve kterých brojili proti omezení výšky domu na 3 patra, dovozujíce, že ulice Olivová je světlá a vzdušná a že kromě toho jednotlivá patra jsou nyní nižší nežli v dřívější době, takže třípatrový dům je nyní nižší nežli dříve. Ježto omezení se nevztahuje na domy nárožní, zbývá v Olivové ulici poměrně malá stav. čára pro domy frontové, jichž by se omezení týkalo, takže již z důvodů estetických není omezení žádoucí. Kromě toho vytýkaly námitky, že není příčiny, aby byl stanoven zákaz obyt- ných suterénů, aby bylo stanoveno, že šířka dvorů před okny obytných místností má býti rovna výšce budovy, ježto na blízku je sad, který poskytuje dvorům v Olivové ulici vzduch, a aby byl stanoven zákaz staveb továren nebo hlučných provozoven, ježto ulice Olivová je krátká a je hlavně pro pisárny a provozovny určena. Zároveň uváděly námitky, že veškeré tyto poměry, upravené v zastavovacích podmínkách, měly býti ponechány stavebnímu řízení, aby je stav. úřad posoudil od případu k případu, neboť předpisy a zákazy předem dané budou v jednotlivých případech nepraktické, škodlivé a zbytečné.
Nař. rozhodnutím byl potvrzen celkový přehledný regulační plán Nového města a Vyšehradu se změnami, jež se dnešního sporu netýkají. Námitky st-lů byly zároveň zamítnuty.
Stížnost, podaná do tohoto rozhodnutí k nss-u, dovozuje především nezákonnost rozhodnutí, pokud potvrzuje přehledný a regulační plán i co do zastavovacích podmínek, tvořících podstatnou část tohoto plánu, neboť podle názoru stížnosti zastavovací podmínky do přehledného plánu vůbec nenáležejí. Toto své stanovisko opírá stížnost v podstatě o předpis § 5 stav. řádu praž., podle něhož sluší rozuměti regulací zásadní ustanovení směru, polohy a rovinné výšky ulic a náměstí, při čemž — dovolávajíc se nál. Boh. A 8714/30, z něhož prý vyplývá, že přehledný plán podle zák. č. 88/1920 Sb. nemá jiného obsahu ani jiné působnosti, než plány regulační a plány polohy podle praž. stav. řádu, — činí závěr, že ani přehledný plán podle zák. č. 88/1920 Sb. nemůže obsahovati předpisů zastavovacích; na tom nemění podle náhledu stížnosti nic ani ta okolnost, že regulační plán státní regulační komise podle zák. č. 88/1920 Sb. jest označen jako plán zastavovací.
Touto námitkou zásadního rázu vznáší stížnost na spor otázku o obsahu přehledného a regulačního plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. Nss měl již několikráte příležitost tuto otázku řešiti a vyslovil zejména v nál. Boh. A 6563/27, na který navazuje i stížností cit. nál. Boh. A 8714/30, právní názor, že obsah přehledného a zastavovacího plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. je virtuelně aspoň týž, jako regulační obsah plánu polohy podle řádů stav. Sluší tu ovšem poznamenati, že stížnost nereprodukuje úplně nál. Boh. A 8714/30, pokud zabývá se výkladem označení přehledného plánu jakožto plánu zastavovacího. Nss vyslovil v tomto nál., že na toto označení nelze klásti zvláštní váhu, avšak to jen proto, ježto i plány polohy podle stav. řádů platných v Čechách jsou rovněž plány zastavovacími. Zkoumá-li se však, co může býti obsahem plánů polohy podle stav. řádů, pak nelze dospěti k názoru zastávanému stížností, že regulací podle § 5 stav. řádu praž. (zák. č. 40/1886 z. z. čes.) je možno rozuměti jen ustanovení směru, polohy a rovinné výše ulic a náměstí. Nss vyvodil již v nál. Boh. A 1700/22 z předpisu § 2 praž. stav. řádu, že plán polohy musí býti schopen takového obsahu, který stačí, aby všem potřebám a požadavkům, jež má § 2 na mysli, bylo vyhověno, z čehož plyne, že regulační plán se neomezuje jen na disposice uvedené v § 5 stav. řádu, t. j. na ustanovení o poloze, směru a rovinné výšce ulic a veřejných prostranství, nýbrž že může obsahovati i jiné generelní disposice, týkající se způsobu vybudování města. Toto stanovisko zastává nss ve své judikatuře důsledně (srov. na př. Boh. A 4108/24, dále Boh. A 5866/26 a j. v.). Vzhledem k vývodům stížnosti lze tu odkázati zejména na Boh. A 11298/34, ve kterém jest zevrubně vyložen nejen smysl a účel předpisů o plánech polohy (podle stav. řádu pro Čechy, který však je v tomto směru shodný se stav. řádem pro Prahu), nýbrž kde je obsažena také odpověď na námitku, přítomnou stížností rovněž vznesenou, že do plánu polohy nelze zařaditi takové úpravy, jež řešiti náleží v jiných etapách stav. řízení, ve kterých má příslušný interesent soukromý procesní postavení výhodnější, ježto stížnost sama vychází z toho stanoviska, že obsah přehledného plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. je při nejmenším týž jako obsah plánu polohy podle stav. řádů, a ježto — jak bylo vyloženo — do plánu polohy mohou býti pojaty úpravy, jež přesahují rámec § 5 stav. řádu pro Prahu, je bezdůvodná všeobecná námitka stížnosti, jež nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje v tom, že potvrzený přehledný plán obsahuje i zastavovací podmínky.
Vedle této všeobecně konstruované námitky proti přípustnosti pojetí zastavovacích podmínek do přehledného plánu, obrací se však stížnost ještě jednotlivě proti určitým disposicím zastavovacích podmínek zvláště. Na prvém místě brání se stížnost proti ustanovení výšek domů, popírajíc správnost zdejších nál. Boh. A 4108/24 a 8507/30 a tvrdíc, že ustanovení výšek domů v přehledném plánu je v rozporu s §em 73 stav. řádu pro Prahu. Vývody stížnosti však nedávají nss-u podnět k tomu, aby důsledně zastávané své stanovisko v tomto bodě podrobil revisi. V nál. Boh. A 8507/30 bylo blíže odůvodněno, proč nelze v § 73 stav. řádu shledávati překážku pro stanovení výšek domů v plánu polohy.
Stížnost sice popírá správnost tohoto stanoviska, nijak však svůj názor neodůvodňuje. Nss setrvává i v tomto případě na mínění, že ustanovení výšek domů tvoří přípustný obsah plánu polohy a tím i plánu přehledného a odkazuje st-le na důvody nál. Boh. A 8507/30, jakož i nál. Boh. A 11298/34. Stížnost nebrojí ovšem jen proti stanovení výšek domů, nýbrž zejména proti určení počtu pater. Argumentuje pak stížnost tak, že výška jednotlivých pater může býti podle zák. č. 211/1919 Sb. povolena nižší nežli podle stav. řádu, takže při stejné výšce domu lze postaviti větší počet pater; z toho usuzuje stížnost, že stanovení počtu pater bez výslovného určení výšky domu v přehledném plánu přesahuje rámec přípustného obsahu plánu polohy a tím i přehledného plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. Než nss nemohl stížnosti ani v tomto bodě dáti za pravdu. Především sluší uvážiti, že stanovení počtu pater v plánu přehledném nemusí býti pouze jedním ze způsobů, jakým se určuje výška domů, jak stížnost zřejmě se domnívá. Stanovení počtu pater může totiž býti diktováno vlastním zřetelem estetickým, ke kterému má býti přihlíženo jak podle § 2 stav. řádu, tak i specielně podle § 1 zák. č. 88/1920 Sb. (arg. slova »hledisko umělecké«). Avšak nehledíc ani k této okolnosti, je patrné, že přehledný plán podle zák. č. 88/1920 Sb. jest určen pro delší řadu let (arg. slova »stavební rozvoj Prahy« v § 1 zák. č. 88/1920 Sb.) a musí tedy počítati s poměry normálními. Zák. č. 211/1919 Sb. jest však právním předpisem ryze přechodným, jak vyplývá nejen z jeho článku 1, ve kterém se příslušné doplňky a změny stav. řádu povolují »po čas trvání nynější bytové nouze«, tudíž jen přechodně, nýbrž i z jeho článku 4, podle něhož platnost zák. může býti zrušena pouhým nařízením. Lze. zajisté právem souditi, že zák. č. 88/1920 Sb., který má na mysli dlouhodobou úpravu stavební přehledným plánem, navazoval na předpisy stav. řádu a nikoli na přechodná ustanovení zák. č. 211/1919 Sb.
Bylo proto jíž z těchto důvodů svrchu uvedenou námitku stížností zamítnouti, aniž bylo potřebí zkoumati, zda skutečně bylo by možno při stejné výšce domu docíliti většího počtu pater, než se stanoví v přehledném plánu, kdyby bylo použito výhody zák. č. 211/1919 Sb.
V dalším obrací se stížnost proti zákazu obytných suterénů, který podle názoru stížnosti do přehledného plánu nepatří. Tento zákaz odůvodňuje nař. rozhodnutí úvahou, že zřízení bytů v podzemí smí býti podle § 57 stav. řádu povoleno jen výjimečně, i když se splní podmínky v tomto paragrafu stanovené. Není-li tedy zvláštních důvodů pro zřízení takových bytů, což posuzuje stav. úřad podle volného uvážení, nemají býti povoleny, z čehož žal. úřad usuzuje, že tím spíše lze zřízení bytů v podzemí zakázati přehledným plánem podle §§ 1 a 15 zák. č. 88/1920 Sb. z důvodů hygienických v hustě zastavěné části velkoměsta. Stížnost obrací se proti úsudku, že to, co stav. řád ponechává stav. úřadům, může býti předpisováno nebo zakázáno regulačním (recte přehledným) plánem. K tomu sluší uvésti: Obsahové hranice plánu polohy a tím i plánu přehledného podávají se jednak z účelu regulování, jednak z generelní povahy regulačních disposic. S tímto povšechným rázem regulačních disposic plánu polohy, resp. plánu přehledného by nebylo lze ovšem srovnati, kdyby plán polohy, resp. plán přehledný předbíhal svými disposicemi řešení otázek, jež jsou závislé na určitých specielních místních poměrech, jež při generelní úpravě nemohou býti respektovány a od nichž bude záviseti, zda je možno z hygienických ohledů výjimečně povoliti zřízení suterénních bytů. Avšak na druhé straně nemůže býti překážky proti tomu, aby plán polohy, resp. plán přehledný stanovil v určitém území obce, jehož se týká, že suterénní byty jsou zakázány vzhledem na všeobecné místní poměry určité části regulovaného území, jež z důvodů hygienických povolení ke zřízení takovýchto bytů nedovolují. Nutno ovšem požadovati, aby podobný generelní zákaz, který se týká určitého území regulovaného, byl podepřen okolnostmi, tkvícími ve všeobecných místních poměrech.
V daném případě odůvodnilo nař. rozhodnutí zákaz zřizovati suterénní byty v Olivové ulici poukazem na požadavky hygienické, vzhledem k hustě zastavěné příslušné části velkoměsta. Vzalo tedy rozhodnutí zřetel na všeobecné místní poměry, jimiž zmíněný zákaz odůvodnilo. Stížnost proti tomuto důvodu žádných námitek nevznáší, omezujíc se pouze na povšechné tvrzení o nepřípustnosti zákazu suterénních bytů v přehledném plánu a ponechávajíc tak úsudek úřadu, že v konkrétním případě, o který jde, je zákaz všeobecnými místními zřeteli odůvodněn, bez jakékoliv odezvy. Ale pak zůstává důvod nař. rozhodnutí, o který se zákaz zřizovati suterénní byty v Olivové ulici opírá, neotřesen a stížnost je tudíž v tomto bodě bezdůvodná.
Nezákonnost vytýká stížnost nař. rozhodnutí dále v tom směru, že potvrdilo přehledný plán se zastavovacími podmínkami, ač podmínky obsahují i ustanovení, že šířka dvorů má se rovnati výšce budovy a že jednotlivé dvorní prostory mají se navzájem spojovati, aby vytvořily v bloku domů souvislou prostoru. Námitku naposled uvedenou musel nss vzhledem k § 5 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustnou, neboť st-lé — jak to odvodní spis žal. úřadu právem zdůrazňuje — ve správním řízení brojili výlučně proti určení šířky dvorů, nezmiňujíce se v žádném směru o tom, že by se bránili i proti ustanovení zastavovacích podmínek o spojení jednotlivých dvorů domovního bloku. Námitka pak, že určení šířky dvoru podle výšky budovy nenáleží do pojmu regulace, jak prý bylo v nál. Boh. A 8714/30 dokázáno, musel nss uznati bezdůvodnou. V daném případě nešlo, jako v cit. nál., o to, aby šířka dvorů byla stanovena s ohledem na zájmy veřejné, jež by měly dvory jednotlivých domů uspokojovati (přívod světla a vzduchu) mimo svou vlastní funkci, totiž mimo přívod světla a vzduchu k budově, k níž příslušný dvůr náleží, naopak zastavovací podmínky přimkly se výslovně k vlastnímu textu § 65 stav. řádu, urči vše šířku vlastního dvora v relaci k výšce budovy.
Stížnost nepopírá, že podle § 65 stav. řádu může býti šířka dvora stanovena podle výšky domu, a také by důvodně popírati ani nemohla, když znění § 65 zřetelně ukazuje, že prostrannost dvoru má býti v přímém poměru k výšce příslušné budovy, jíž má dvůr poskytovati přímé světlo a vzduch, a když odst. 2 § 65 o 15%ní nezastavitelné ploše dvora obsahuje jen předpis minimální, od něhož se úřad může odchýliti v zájmu větší nezastavitelnosti dvora. Stížnost však se obrací proti tomu, že šířka dvora byla stanovena generelně v přehledném plánu. Tu však nelze nahlédnouti, proč by šířka dvora nemohla býti v plánu polohy, resp. plánu přehledném stanovena s ohledem na výšku domu. Že by šířka dvora musela býti odvislá vždy od místních poměrů, jež by bylo třeba v každém konkrétním případě zvláště zjišťovati, nelze tvrditi důvodně, když funkce dvora jest vždy táž bez ohledu na místní poměry, zejména na poměry terenní, totiž přívod světla a vzduchu pro příslušnou budovu. Naopak lze souditi, že určení šíře dvora podle výšky domu v určitém pevném poměru hodí se dobře mezi generelní úpravy regulační, jež jedině mohou býti obsahem plánu polohy, resp. plánu přehledného. Může-li však podobná disposice potencionelně býti obsahem přehledného plánu, pak slušelo v tomto bodě stížnost, jež jiných námitek přípustných, pokud jde o šířku dvora, nevznáší, zamítnouti pro bezdůvodnost, neboť na zákonitosti nař. rozhodnutí nemůže nic měniti ta okolnost, že žal. úřad dovolal se i § 73 stav. řádu, o kteréžto ustanovení ovšem řečenou zastavovací podmínku opříti nelze. Nález Boh. A 8714/30, stížností citovaný, týkal se případu, kdy nezastavitelnost dvora byla stanovena s ohledem na veřejné zájmy, jež přesahují funkci dvora jakožto příslušenství určité budovy. Toho však při té části námitky dnešní stížnosti, jež byla uznána za přípustnou, není (srov. i Boh. A 11220/34).
Konečně obrací se stížnost proti zákazu staveb továren a hlučných provozoven, jehož zařádění do zastavovacích podmínek jakožto součásti přehledného plánu pokládají st-lé rovněž za nezákonné. I tento zákaz odůvodňuje nař. rozhodnutí důvody hygienickými. Žal. úřad měl tu patrně na mysli zákaz staveb průmyslových, o nichž mluví § 109 stav. řádu, uvnitř uzavřené části města. Takovýto zákaz pokládán je však v judikatuře nss-u za přípustný v plánu polohy (srov. Boh. A 1700/22). Ale pak může býti podobný zákaz obsažen i v přehledném plánu podle zák. č. 88/1920 Sb. Že snad žal. úřad zamýšlel svým výrazem »hlučné provozovny« postihnouti i takové stavby, jež by se vymykaly z pojmu staveb průmyslových ve smyslu § 109 stav. řádu, to stížnost neuvádí, takže nss neměl příležitosti v tomto směru nař. rozhodnutí přezkoumávati.

Citace:

Č. 11948. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1048-1054.