Č. 7461.

Školství. — Řízení správní: * Jednotliví členové učitelského sboru veř. školy národní nemají v řízení o odstranění nebo ponechání křížů ve školních třídách postavení strany.
(Nález ze dne 9. října 1928 č. 26571.) Věc: Josef M. a spol. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odstranění křížů ze školních tříd.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Po delším jednání bylo v řádné poradě učitelských sborů dívčí školy ob. a obč. v K. dne 7. listopadu 1923 za přítomnosti všech členů osmi hlasy proti čtyřem hlasům usneseno, aby škola byla zbavena konfesních odznaků, kdežto odborný učitel Josef M. spolu s děkanem Vojtěchem T., kaplanem Fr. M. a katechetou Adolfem H. podal podle § 147 řádu škol. odchylné mínění.
Mšr usnesla se 24. listopadu 1923 všemi hlasy na odstranění křížů.
Na to pojednal osv v K. 29. listopadu 1923 o usnesení učitelské konference ze 7. listopadu 1923 a vzav v úvahu odchylné mínění některých členů učitelského sboru a vyjádření inšr-y, rozhodl podle min. výn. ze 17. srpna 1921 č. 37715, že pokud jde o otázku pedagogické účelnosti, není námitek proti konferenčnímu usnesení učitelských sborů dívčích škol v K.
Proti tomuto výměru ošv-u podali Josef M. a spol. odvolání, které zšr v Praze rozhodnutím z 10. května 1926 odmítla jako nepřípustné z těchto důvodů: »Podle výn. min. škol. ze 17. srpna 1921 č. 37715 (Věstník roč. 1921, str. 424 č. 124) přísluší rozhodnutí v otázkách výzdoby místností školních odznaky náboženskými poradě učitelského sboru, jehož usnesení je pro všecky členy sboru závazné (§ 147 def. řádu škol. a vyuč.) Usnesení učitelské konference oznámí se mšr-ě; tato má právo učiniti své připomínky a předložiti je do 4 neděl ošv-u, který pak rozhodne ve věci té ve sborové schůzi, pokud jde o otázku pedagogické účelnosti. Paragraf 147 def. řádu škol. a vyuč., který upravuje jednání a usnášení učitelské konference, a jehož se cit. výnos min. škol. také dovolává, ustanovuje, že konference usnáší se prostou většinou hlasů, že členové, kteří nesouhlasí s vyloženým usnesením, jsou oprávněni své odchylné mínění dáti do protokolu a žádati, aby protokol byl předložen okr. úřadu škol., čímž se však provedení řádně učiněného a nezastaveného usnesení nestaví. Členové konference jsou i tenkráte zavázáni usnesení uposlechnouti, když proti němu námitky činili. — Z cit. předpisů jest předně jasno, že rozhodování učitelského sboru o otázkách výzdoby místností školních odznaky náboženskými není pro předmět, o který tu jde, zvláště upraveno, nýbrž že se řídí předpisem § 147 def. řádu škol. Tento všeobecný předpis upravující usnášení učitelské konference bez ohledu na projednávanou věc, ustanovuje pak, jak také cit. výnos min. škol. výslovně vytýká, že usnesení prostou většinou hlasů přijaté zavazuje všechny členy konference, i členy přehlasované, kterým se vyhrazuje pouze právo dáti své úchylné mínění protokolovati a žádati za předložení tohoto protokolu ošv-u, čili pouze právo »minoritního vota«, nikoli však právo stížnosti. Ani předpis § 147 def. řádu škol., ani kterýkoli jiný předpis neobsahuje specielní ustanovení, kterým by se činila výjimka ze zásady závaznosti sborového usnesení pro všechny členy sboru, naopak § 147 výslovně předpisuje, že usnesení konference jest pro všechny členy závazné i pro ty, kteří snad projevili mínění úchylné. Jednotlivým členům konference učitelské nepřísluší také subj. právo v otázce výzdoby školních místností odznaky náboženskými. Otázka tato jest podle cit. předpisů otázkou výchovy, kterou řešiti přísluší právě podle těchto předpisů konferenci učitelského sboru; jeho usnesení jest pak, jak opětně uvedeno, pro všechny členy sboru závazné. Jsou-li tedy všichni členové učitelské konference usnesením konference vázáni, a nemají-li ani subj. práva v otázce výzdoby školních místností odznaky náboženskými, nejsou také legitimováni stěžovati si do rozhodnutí ošv-u v této věci.«
Odvolání Josefa M. a spol. z tohoto rozhodnutí zšr-y podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Výměr osv-u v K. z 30. listopadu 1923 byl nesporně »rozhodnutím« okr. úřadu škol., do něhož lze podle § 31, posl. odstavce zák. o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk. a §§ 2 a 11 vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. v zásadě podati »stížnost« k zšr. »Stížnost« takovou nemůže však podati kdokoliv, nýbrž jen ten, kdo v příslušném řízení má postavení strany, kdo v příslušném případě je k opravnému prostředku legitimován. Tato legitimace přísluší v řízení správním podle ustáleného názoru, zastávaného jak teorií tak zejména též konstantní judikaturou nss-u (srov. na př. nál. Boh. A 1350/22) jen tomu, jehož subj. právo bylo rozhodnutím nebo opatřením úřadu správního dotčeno nebo jemuž zákon buď výslovným ustanovením nebo podle svého zřejmého úmyslu právo strany propůjčiti chtěl. Nutno tedy zkoumati, zda uvedené podmínky legitimace u st-lů jsou splněny.
Shora zmíněné rozhodnutí ošv-u ze 30. listopadu 1923 bylo vydáno podle výn. min. škol. ze 17. srpna 1921 č. 37715, Věstníku ročník III. č. 124, podle něhož má o výzdobě školních místností odznaky konfesními rozhodovati porada učitelského sboru, jejíž usnesení je (podle § 147 řádu škol. a vyuč.) pro všecky členy sboru závazné, načež usnesení učitelské konference se oznámí mšr-ě, která je s případnými připomínkami předloží ošv-u, jenž pak ve věci rozhodne, pokud jde o otázku pedagogické účelnosti. — Usnášení učitelské konference v této věci není upraveno předpisy zvláštními a sluší tu tudíž postupovati podle všeobecných předpisů upravujících učitelské konference, totiž podle § 140 a násl, def. řádu škol. a vyuč. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.
Podle § 147 cit. řádu škol. »usnáší se konference prostou většinou hlasů...... Členové, kteří nesouhlasí s vykonaným usnesením, jsou oprávněni své úchylné mínění dáti do protokolu a žádati, aby protokol byl předložen okr. úřadu školnímu. Tím se však nestaví provedení řádně učiněného a nezastaveného usnesení; členové jsou zavázáni i tenkráte usnesení uposlechnouti, když proti němu námitky činili.« K tomu stanoví pak ještě prov. výnos zšr-y ze 13. června 1907 č. 25704, že »nesouhlasí-li členové porady s vykonaným usnesením a dají odchylné své mínění do protokolu, budiž protokol předložen okresní školní radě do 8 dnů . . . .« Z těchto předpisů jde, že vůči učiněnému usnesení učitelské konference nemá jednotlivý člen sboru jiné obrany, než činiti proti němu námitky a dáti odchylné své mínění do protokolu a že má nárok na to, aby protokol (s minoritním votem) byl předložen ošv-u.
Tím však je obrana jednotlivého člena konference proti usnesení konference vyčerpána a nemá jednotlivý člen právního nároku na to, aby okr. úřad školní jeho minoritnímu votu vyhověl, ani na to, aby mohl vyřízení ošv-u, nevyhovující minoritnímu votu jeho, rekursem učiniti předmětem přezkoumání nadřízeným úřadem školním.
Poněvadž pak ani shora uvedený výnos z roku 1921 tu nic zvláštního nestanoví, a poněvadž rozhodování o výzdobě školních místností jest věcí úřadů školských, nikoli však subj. právem jednotlivého člena učitelského sboru, jehož spolučinnost při tomto rozhodování se naopak vyčerpává účastenstvím při učitelské konferenci a možností podati minoritní votum, nelze shledati, že by jednotliví členové učitelského sboru veř. školy národní měli v řízení o otázce odstranění nebo ponechání křížů ve třídách postavení strany a že by jim tedy příslušela rekursní legitimace vůči rozhodnutí, které okr. úřad škol. podle cit. min. výnosu č. 37.715/1921 ve věci učiní.
Nelze proto shledati, že by nař. rozhodnutím bylo bývalo nezákonným způsobem porušeno subj. právo st-lů; proto bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 7461. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 103-106.