Č. 7416.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): * Výnos min. fin. z 9. srpna 1921 č. 76388/8468/21/III/8, pokud jím bylo stanoveno, že pro státní úředníky, fungují-li jako předsedové nebo členové (zástupci) ve vyměřovacích a odvolacích, resp. odhadních komisích pro daně tam uvedené, platí ve příčině diet a cestovného všeobecně platné normy pro státní úředníky, jest právně neúčinný.
(Nález ze dne 14. září 1928 č. 12682.)
Věc: Eduard V. v T. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o diety za výkon předsedy odhadní komise.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti st-lově z 15. září 1926 za poukaz diet, příslušejících mu jako předsedovi odhadní komise daně dôchodkové, a sice s tím odůvodněním, že st-l funkci předsedy odhadní komise zastával v sídle svého úředního působiště.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Předpisem § 32. zák. čl. IX:1918 byl min. fin. zmocněn, aby diety příslušející předsedovi a členům vyměřovacích daňových a reklamačních komisí pro přímé daně jakož i členům odhadních komisí upravil nařízením. Úprava taková provedena byla nař. býv. uher. min. fin. č. 71200 a 90200 z r. 1918, uveřejnými v oficielní sbírce »Rendeletek Tára«.
Cit. ustanovení § 32 zák. čl. IX:1918 doznalo potud změny, že podle § 81 úst. listiny rozhoduje o vl. nařízeních nyní vláda ve sboru. Dle § 84 úst. listiny podepisuje nařízení předseda vlády a jeho náměstek a ministři pověření jeho provedením, nejméně však polovice ministrů. Podle úst. listiny může tedy prov. nař. k § 32. zák. čl. IX:1918 vydati toliko vláda ve sboru, nikoli však min. fin. sám.
V daném případě zamítl žal. úřad nárok st-lův na přiznání diet jedině z toho důvodu, že podle výn. min. fin. z 9. srpna 1921 č. 76388/8468/21/III/8 platí ohledně diet a cestovného členů zmíněných komisí, jsou-li tito státními úředníky, všeobecně platné normy pro státní úředníky, dle nichž však po názoru žal. úřadu st-li za funkci předsedy komise žádná náhrada nepřísluší, poněvadž ji vykonával v místě svého řádného působiště. Opřel se tedy žal. úřad o cit. výnos min. fin., vydaný na základě § 32. zák. čl. IX:1918. Výnosem tímto byla ustanovení § 37 úpravy č. 90200 a § 26. úpravy č. 71200 z r. 1918 změněna v ten rozum, že pro státní úředníky, pokud jsou předsedy nebo členy uvedených komisí, pro příště ve příčině diet a cestovného platiti budou všeobecně platné normy pro státní úředníky.
Úprava taková mohla však dle toho, co svrchu bylo uvedeno, býti provedena toliko vl. nařízením, nikoli však pouhým — ostatně ani ne řádně publikovaným — výnosem min. fin., výnos takový nemůže tedy na právech dřívějšími úpravami založených nic měniti, a opřel-li se žal. úřad o takový právně neúčinný výnos, nemá jeho rozhodnutí opory v zákoně.
Poukazuje-li odv. spis žal. úřadu na to, že ustanovení daná právě uvedeným výnosem ohledně státních úředníků, plynou již ze zák. č. 269/1920, nelze s tím souhlasiti. Zákon posléze citovaný upravuje služ. poměry úředníků tam uvedených a práva a povinnosti plynoucí z tohoto služ. poměru. V daném případě nejde však o nárok st-le z jeho služ. poměru, nýbrž o nárok plynoucí mu podle zák. čl. IX:1918 a příslušných prov. nař. z výkonu funkce, která se služ. poměrem jeho nesouvisí.

Citace:

č. 7416. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 6-7.