č. 7654.

Zaměstnanci veřejní. — Školství: K praxi zák. č. 230/20 čl. IV. o poměrech státních zaměstnanců, kteří se válečnou službo zdrželi ve studiích.
(Nález ze dne 22. prosince 1928 č. 33.877.)
Věc: Otto M. v H. (adv. Dr. Frt. Ulbert z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (vrch. odb. rada Kar. Hrdina) stran výhody podle čl. IV. zák. č. 230/20.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l studoval v letech 1909 až 1914 na vídeňské universitě. Koncem července 1914 narukoval, měl však v této době již zadány předepsané práce domácí pro kandidáty učitelství na středních školách, kteréžto práce byly v říjnu 1914 aprobovány. V dubnu 1915 upadl st-l do válečného zajetí, ze kterého se vrátil až 2. června 1921. Přihlásil se pak ihned k zápisu do seznamu suplentů, do (kteréhožto seznamu také byl zapsán. 1. září 1921 nastoupil jako suplující profesor na státním gymnasiu v B., nabyl 9. listopadu 1923 v Praze plné způsobilosti učitelské pro střední školy, sloužil pak dále jako zatímní profesor na státních středních školách v B. a M. O. až byl s právní účinností od 1. září 1925 jmenován def. profesorem na systemisovaném místě profesorském při státním gymnasiu v H.
Podáním ze dne 6. listopadu 1925 žádal st-l vzhledem k tomuto svému jmenování za propočtení voj. služby počínající 29. červencem 1914 až do 28. října 1918 »podle § 12 zák. č. 222/20.« Min. škol. vyslovilo rozhodnutím ze 6. března 1926, že st-l nastoupiv na školskou službu státní dnem 1. září 1921, nemá nároku na zápočet vál. služby voj. podle § 12 vl. nař. č. 666/20, protože na výhody zák. č. 222/20 mají právní nárok toliko ti státní zaměstnanci, kteří byli v civ. službě státní ustanoveni přede dnem účinnosti zákona č. 541/19.
Dalším podáním z 22. května 1926 zažádal st-l o zápočet voj. služby od 29. července 1914 do 28. října 1918, odvolávaje se na předpisy zák. č. 230/20 čl. IV poněvadž se nehlásil dobrovolně k voj. službě a po návratu z vál. zajetí zažádal ihned za přijetí do státní služby a také pak brzy, totiž 1. září 1921, státní službu školskou nastoupil. Voj. službou a vál. zajetím byl zdržen značně ve svých studiích, takže plné aprobace nabyl až 9. listopadu 1923, ačkoliv zkoušky podáním prací domácích zahájil již před nastoupením voj. služby. Nař. rozhodnutím vyslovilo žal. min., že podle usnesení vlády z 23. března 1921 (výnos min. škol. ze 7. června 1921 č. 6189, věstník 1921 č. 93 str. 300) nastupuje, pokud jde o výhody podle § 10 zák. č. 230/20, jehož se st-l ve své nové žádosti dovolává, na místo těchto výhod započtení podle § 12 vl. nař. č. 666/20; avšak žádost st-lova za započtení voj. služby podle tohoto nařízení byla zamítnuta min. výnosem ze 6. března 1926; nelze tedy ani nové žádosti, v níž s-l žádá opět o započtení voj. služby na základě čl. IV. zák. č. 230/20, vyhověti.
Nss řídil se těmito úvahami:
Podáním z 22. května 1926 domáhal se st-l zápočtu voj. služby . . . výslovně s poukazem na předpisy čl. IV. zák. č. 230/20, tedy podle normy zcela odlišné od oné, stran níž bylo rozhodováno rozhodnutím žal. úřadu ze 6. března 1926, totiž od § 12 vl. nař. č. 666/20. St-l uplatňoval tedy druhou svou žádostí nárok zcela odlišný od onoho, o němž bylo záporně rozhodnuto již výnosem právě cit. ze 6. března 1926.
Kdežto totiž § 12 vl. nař. 666/20 upravuje »započtení voj. služby povinné« u příležitosti propočtení služ. doby podle zák. č. 222/20, tedy »pro zařazení a postup« ke dni 1. ledna 1921, obsahuje zák. č. 230/20 podle svého záhlaví »ustanovení pro civ. státní zaměstnance, kteří válkou byli zdrženi ve výkonu nebo nastoupení civ. státní služby« a upravuje v čl. IV. (§§ 10 a 11) poměry státních zaměstnanců, »kteří vál. službou voj. se zdrželi ve studiích.« V § 10 pak praví zák. č. 230/20, že »státním zaměstnancům .. ., kteří výkonem vál. služby voj. byli déle než rok zdrženi ve svých studiích ... mohou .. . býti zkráceny postupové lhůty . . .«. Jak obsah, tak zákonný podklad a podmínky právní a skutkové jsou tudíž u výhody podle čl. IV. zák. č. 230/20 zcela odlišné od podmínek podle § 12 vl. nař. 666/20.
Když tedy st-l svým druhým podáním z 22. května 1926 uplatnil — zda právem či neprávem, nemůže ovšem nss za dané situace procesní sám zkoumati — nárok na přiznání výhody podle čl. IV. zák. č. 230/20, nemohl žal. úřad právem žádost tu zamítnouti jen z toho důvodu, poněvadž jeho žádost za výhodu podle § 12 vl. nař. č. 666/20 byla pravoplatně zamítnuta již výnosem žal. úřadu ze 6. března 1926.
Na tom nemůže nic změniti ustanovení výnosu min. škol. ze 7. června 1921 č. 6189 pres., Věstník ročník 1921 č. 93, kterýmžto výnosem byly vyhlášeny »zásady k provádění zák. č. 230/20«, schválené vládou dne 23. března 1921.
Je ovšem pravda, že se ve výnose tom v oddílu B, II. poslední odstavec praví, že »pokud jde o výhody § 10 zák.(č. 230/20), nastupuje na místo nich počínajíc 1. lednem 1921 započtení podle § 12 vl. nař. č. 666/20.« Avšak předpis tento nutno zajisté vykládati v souvislosti s ostatním obsahem výnosu, tedy zejména též s předpisem oddílu B, II., odstavce 2 a 3, že totiž »podle ustanovení § 12 vl. nař. 666/20 za- počítává se voj. služba povinná plně pro postup do vyšších požitků« a »že ustanovení to platí i pro zaměstnance, kteří byli ustanoveni v civ. službě po 1. září 1919«, z čehož plyne, že uvedené ustanovení oddílu B 11 posledního odstavce cit. usnesení min. rady, resp. výnosu min. škol. nemělo vůbec ani v úmyslu zbaviti státního zaměstnance případné výhody podle čl. IV. zák. č. 230/20 již a jedině proto, že zaměstnanec ten nastoupil do civ. služby státní až po 1. září 1919, takže by ovšem zaměstnanec takový podle § 1 a 17 odst. 1 vl. nař. č. 666/20 a podle ustálené judikatury nss-u (srovnej zejména nál. Boh. A. 2729/23 a 2632/23) na propočtení služ. doby podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 nároku neměl.
Avšak nehledě ani k tomu, jaký je vlastně význam ustanovení oddílu B-II posl. odstavce shora cit. usnesení min. rady, resp. výn. min. škol., je tolik jisto, že pouhé usnesení min. rady neb pouhý výnos min. škol. nemohl by zbavovati státního zaměstnance nároků, které a pokud jemu plynou ze zákona, tudíž ani případných nároků podle čl. IV. zák. č. 230/20.
Nař. rozhodnutí, které vychází z názoru opačného, je tudíž v rozporu se zákonem a bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž ovšem mohl nss, nemaje podle předpisů svého zákona pravomoc instanční, nýbrž maje jenom pravomoc kasatorní, sám zkoumati, zda vůbec a po případě jaké nároky st-li z dovolaného jím čl. IV. zák. č. 230/20 plynou.

Citace:

č. 7654. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 519-521.