Č. 7468.

Obecní dávka z nájemného (Velká Praha): I. * Ustanovením § 57 odst. 3 ob. fin. nov. č. 329/1921 ve spojení s § 16 zák. č. 116/1920 zachována byla pro území obce Pražské toliko kompetence min. fin., povolovati dávky v zák. č. 32/1908 česk. z. z. vypočítané a schvalovati příslušná dávková pravidla, i když neodpovídají zákonu posléze uvedenému nebo vzorným pravidlům vydaným vl. nař. č. 143/1922. Materielně-právním podkladem oněch dávek jest od 1. října 1921 nikoli zákon č. 32/1908 česk. z. z., nýbrž fin. novela č. 329/1921. — II. Dávku jest vybírati i z budov, dočasně od daně činžovní osvobozených. — III. Obecní dávka z nájemného není v podstatě obecní přirážkou k dani činžovní.
(Nález ze dne 12. října 1928 č. 27381.)
Prejudikatura: Boh. A 4994/25, 5125/25, 5859/26.
Věc: Firma Assicurazioni Generali v Terstu (adv. Dr. Ad. Hoffmeister z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní dávku z nájemného.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 10. listopadu 1925 zrušuje se pro vady řízení; stížnosti do rozhodnutí z 10. července 1926 a z 11. prosince 1926 zamítají se jako bezdůvodné. Důvody: I. Výměrem z 1. dubna 1924 byla stěžující si pojišťovně na základě §§ 3-5 pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného předepsána dodatečně z domu č. p. ... v Praze obecní dávka z nájemného za rok 1922 částkou 5169695 Kč. Předpis ten byl proveden podle vyměřovacích základů, uvedených ve výkazu připojeném k plat. rozkazu. Podle těchto vyměřovacích základů dospěl úřad k dodatečně předepsané částce tím, že sečetl ve výkazech placeného nájemného a poplatků uvedené úhrnné částky placené v 1., 2. a 3. čtvrtletí a za 4. čtvrtletí vzal stejnou částku, jaká byla vykázána pro čtvrtletí třetí. Na tomto podkladě dospěl úřad k výsledku, že měla býti předepsána dávka z nájemného ve výši 14303228 Kč po 6% srážce 1470354 Kč z úhrnného obnosu vedlejších dávek a příplatků 245059 Kč (vodní činže, náklady ústřed. topení, obsluha výtahu a 7% srážková položka) částkou 128328 Kč 74 h. Poněvadž bylo na dávku zaplaceno pouze 7663179 Kč, předepsán k doplacení peníz 51696 Kč 95 h. — Odvolání z tohoto plat. rozkazu podané zamítl sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností, poněvadž jest prokázáno, že dávka byla vyměřena přesně podle pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného č. j. B 25333/a, při čemž na vedlejší dávky a příplatky berní správou uznané a odpočtené (včetně ústředního topení a vodní činže) byl vzat zřetel ve formě 6% srážky. — Dalšímu odvolání nevyhověl zsv nař. výnosem z 10. listopadu 1925 v podstatě z důvodu, že vyměření dávky se stalo podle nájemného berní správou upraveného, tedy správně podle pravidel. Vedlejší platy v hrubém nájemném obsažené, jako na ústřední topení a světlo, nebyly u jednotlivých nájemních objektů berní správou vyloučeny, a proto nelze je — až na dávku z nájemného — vyloučiti ze základu pro vyměření dávky.
II. Plat. příkazem magistrátu hl. m. Prahy z 12. ledna 1926 byla stěžující si pojišťovně předepsána obecní dávka z nájemného z téhož domu za rok 1925. Stěžující si pojišťovna podala z tohoto plat. příkazu odvolání, které sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností zamítl jako bezdůvodné. Zsv nař. výnosem z 10. července 1926 zamítl další odvolání jako bezdůvodné v podstatě proto, že min. fin. povolil výnosem z 21. ledna 1925 podle ustanovení § 16 zák. č. 116/1920 k usnesením ústředního zastupitelstva města Prahy, aby v hl. m. Praze se vybírala v období od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1928 dávka z nájemného podle pravidel k výnosu připojených. Z obsahu § 16 zák. č. 116/1920 jest patrno, že min. fin. citací tohoto předpisu chtělo především označiti základ své kompetence k povolovacímu aktu, nedalo však ani tím, že se dovolalo tohoto ustanovení, ani v ostatním obsahu svého výnosu na jevo, zda povolení k vybírání dávky z nájemného se opírá o zák. č. 32/1908 česk. z. z. či o zák. č. 329/1921. Odvolatelka se domnívá neprávem, že povolení dané zmíněným min. výnosem se opírá o zák. č. 32/1908; tento zákon byl zrušen předpisem § 57 ob. fin. novely, která se vztahuje i na obec pražskou, pokud jde pak o zák. č. 114/1920 a 116/1920, zůstaly nedotčeny jen předpisy těchto zákonů o dohlédacím právu min. fin. Jest tudíž zákonným podkladem povolení dávky min-em fin. ob. fin. novela, která však v §§ 28 a 38 nebrání vybírati dávku k nájemnému i z míst- ností od daně domovní dočasně osvobozených a nejsou proto pravidla o vybírání dávky k nájemnému v neshodě se zákonem.
III. Plat. příkazem magistrátu z 25. března 1926 byla st-lce předepsána obecní dávka z nájemného z téhož domu za rok 1926. Odvolání z tohoto plat. rozkazu podané zamítl sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností. Dalšímu odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím z 11. prosince 1926 nevyhověl z důvodů, jež jsou souhlasné s odůvodněním rozhodnutí z 10. července 1926 nahoře sub II. uvedeným.
O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvažoval nss takto:
Pokud se týká dodatečného předpisu dávky z nájemného za rok 1922, namítá stížnost především, že materielně právním podkladem pro vybírání dávky z nájemného v městě Praze byl v roce 1922 zák. z 5. května 1908 č. 32 z. z. česk., podle tohoto zák. že jest dávkovou základnou nájemné upravené berní správou k účelům předpisu daně činžovní, a že tudíž jest s hrubého nájemného sraziti za účelem předpisu dávky z nájemného všechny ty položky — jako vodné, náhradu za ústřední topení a používání zdviže, — které berní správa sráží s hrubého nájemného, zjišťujíc základnu pro daň činžovní. Ustanovení pravidel pro vybírání dávky z nájemného č. B 25333/a tomu odporující jsou po názoru stížnosti neplatná. — Současně s touto námitkou lze vyříditi i příbuzné námitky proti předpisům dávky z nájemného za roky 1925 a 1926, že pro vybírání dávky z nájemného v městě Praze i za tato léta jest nadále materielně-právním podkladem cit. zák. č. 32/1908, poněvadž pak tento zákon podrobuje dávce z nájemného jen budovy podrobené dani činžovní, že jest ustanovení pravidel vybíracích, připouštějící vybírání dávky z nájemného i z budov dočasně od činžovní daně osvobozených (§ 1 odst. 2 pravidel), neplatno.
Nss neuznal názor ten důvodným.
Ustanovením § 57 odst. 1 ob. fin. novely č. 329/1921 byla s účinností ode dne 1. října 1921 zrušena všechna ustanovení zákonů a nařízení, týkající se poměrů fin. hospodářství obcí a měst statutárních, upravených tímto zákonem, — tedy nepochybně také ustanovení zák. č. 32/1908. Okolnost, že v nař. vlády z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. nebyl výslovně uveden jako zrušený ani tento zákon posléze uvedený ani § 106 obec. řádu praž. — který byl ostatně zrušen již zákonem č. 32 z r. 1908 — je nerozhodné, neboť výpočet zrušených norem ve vl. nař. č. 143/1922 je pouze demonstrativní a ostatně vzhledem ke generelní derogační klausuli § 57 odst. 1 zák. č. 329/1921 nemá významu.
V odst. 3 § 57 cit. zák. č. 329/1921 jest ovšem stanoveno, že zůstávají nedotčena ustanovení zák. č. 114 a 116/1920 ohledně Velké Prahy. Z těch má tu význam pouze předpis § 16 zák. č. 116/1920, který stanoví, že ústřední zastupitelstvo jest oprávněno podle zák. č. 32/1908 usnášeti se o zavedení nových dávek obecních pro celou jednotnou obec. Pravomoc, kterou podle tohoto zák. i podle ob. řádu praž. dosud vykonával zv, po případě v dohodě s místodržitelstvím, vykonává min. fin. Jde tu tedy o pouhý předpis kompetenční, který na min. fin. přenesl kompetenci, příslušející podle zák. č. 32/1908 zv-u (event. v dohodě s místodržitelstvím). — Podle zák. č. 32/1908 příslušelo zv-u v dohodě s místodržitelstvím povolovati dávky a schvalovati pravidla o vybírání ohledně dávek v zákoně tom vypočítaných — mezi nimi také ohledně dávky z nájemného (odst. II bod 6 cit. zák.). Předpisem § 16 zák. č. 116/1920 byla tedy min-u fin. přiznána kompetence, aby, pokud jde o území hl. m. Prahy, povolovalo vybírání dávek v zák. z r. 1908 co do druhu vypočítaných a schvalovalo příslušná pravidla. Předpisem § 57 odst. 3 ob. fin. novely byla pouze tato kompetence min-a fin. zachována v platnosti, kdežto, pokud se týče materielního obsahu zák. z r. 1908, byl zákon ten předpisem odst. 1 cit. § 57 ob. fin. nov. zrušen.
Jest tudíž za účinnosti ob. fin. novely č. 329/1921, tedy ode dne 1. října 1921, pro Velkou Prahu právní stav ten, že po stránce materielně právní jsou pro obsah pravidel dávkových rozhodna jedině ustanovení ob. fin. novely, po stránce kompetence pak v důsledku specielního ustanovení § 57 odst. 3 ob. fin. novely přísluší min-u fin., aby povolovalo dávky a schvalovalo dávková pravidla ohledně dávek vypočtených druhově v zák. z r. 1908 bez ohledu na to, zda pravidla ta jsou ve shodě se zák. z roku 1908, resp. se vzornými pravidly, vydanými vl. nař. č. 143/1922, či se od nich odchylují. Dávka z nájemného patří mezi dávky uvedené v zákoně z r. 1908; povolování dávky té přísluší tedy pro hl. m. Prahu podle předpisu § 57 odst. 3 ob. fin. novely min-u fin. a toto min. je také příslušno schvalovati vybírací pravidla, aniž jest co do materielně-právního jejich obsahu vázáno zákonem z roku 1908 nebo vzornými pravidly vl. nař. č. 143/1922 vydanými.
Za tohoto stavu práva nelze tedy považovati za nezákonné ani ustanovení pravidel o vybírání obec. dávky z nájemného v roce 1922, podle nichž se dávka vyměřuje z činže hrubé po srážce toliko obecní dávky z nájemného (srov. nál. Boh. A 5859/26) ani ustanovení pravidel, platných pro ukládání dávky té v létech 1925 a 1926, že dávku jest vybírati i z budov od daně činžovní osvobozených.
Stížnosti, směřující proti uložení dávky z nájemného za léta 1925 a 1926, namítají ovšem ještě, že osvobození od dávky z nájemného je ve sporném případě odůvodněno již předpisem zák. č. 209/1920, a to na základě argumentace, že obecní dávka z nájemného je v podstatě obecní přirážkou k dani činžovní. Nesprávnost této argumentace byla však prokázána již v nál. Boh. A 4994/1925 (srov. také nál. Boh. A 5125/1925).
Stížnost proti předpisu dávky z nájemného za rok 1922 namítá dále ještě, že předpis dávky nevyhovuje ani pravidlům, podle nichž se uložení dávky stalo, poněvadž: a) s hrubého nájemného byla sražena pouze dávka z nájemného za běžný rok 1922, nikoli také v hrubém nájemném za tento rok placeném obsažené doplatky na tuto dávky za léta minulá; b) předpis vychází z hrubého nájemného 62164477 Kč, kdežto přiznaná hrubá činže činila toliko 560680 Kč; c) 6% srážka podle § 4 odst. 3 pravidel počítána ze základu 228340 Kč, kdežto berní správa uznala odpočty částkou 304971 Kč.
Z nař. rozhodnutí není patrno, zda žal. úřad předpis dávky v těchto směrech přezkoumával a na základě jakých skutkových okolností dospěl k závěru, že po těchto stránkách předpis je ve shodě s pravidly o vy- bírání dávky. Toto nedostatečné odůvodnění znemožňuje nss-u přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí a zakládá tedy podstatnou vadu, pro kterou bylo rozhodnutí z 10. listopadu 1925 zrušiti podle § 6 zák. o ss, kdežto stížnosti do rozhodnutí z 10. července 1926 a z 11. prosince 1926 bylo zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 7468. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 118-122.