Č. 7613.

Řízení správní: Odvolací komise není oprávněna odmítnouti odvolání podané zmocněncem proto, že není ani stranou ani zmocněncem vlastnoručně podepsáno a že není připojena plná moc pro zmocněnce (pro obor platnosti zákona č. 101 ř. z. z roku 1896).
(Nález ze dne 6. prosince 1928 č. 13787/27.) Prejudikatura: Boh. A. 4600/25, 4601/25, 4689/25, 4857/25, 5790/26.
Věc: Marie K. a spol. proti ministerstvu obchodu o odmítnutí rekursu pro formální vady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem mag. hl. m. Prahy z 25. srpna 1926 bylo akc. společnosti ... v Praze uděleno s hlediska živn. policie povolení ke zřízení kotelny a strojovny na pozemku kat. č. ... Zároveň byly při komisionálním jednání vznesené námitky sousedů zamítnuty jako bezdůvodné.
Odvolání, jež z tohoto výměru Dr. Karel L. jako právní zástupce st-lů podal, odmítla zsp v Praze, protože neprokázal, že má plnou moc zastupovati tyto sousedy.
Dalšímu odvolání, podanému plnými mocemi vykázavším se právním zástupcem st-lů, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad v nař. rozhodnutí postavil se na stanovisko, že Dr. L. jako právní zástupce spolumajitelů parc. kat. č. ... byl povinen připojiti k odvolání z výměru prvé stolice plnou moc a že úřad nebyl povinen vyzvati ho k dotčenému předložení plné moci. Názor tento nemá opory v zákoně.
Podle § 1005 o. z. o. může smlouva zmocňovací býti uzavřena nejen písemně, nýbrž i ústně a není předpisu, jenž by v řízení správním ukládal, že k podáním, jež činí zmocněnec, musí býti připojen písemný doklad o zmocnění, t. j. plná moc. Na základě tohoto stavu platného práva dospěl nss v četných nálezech k právnímu názoru, že správní úřad není oprávněn bez meritorního projednání odmítnouti odvolání podané zmocněncem jménem strany jedině proto, že k odvolání (stranou nepodepsanému) není přiložena plná moc, nýbrž že úřad je povinen, má-li pochybnost o tom, zda osoba odvolání podávající byla stranou k tomu řádně zmocněna, straně poskytnouti možnost, aby předložila dodatečně plnou moc řádně vyhotovenou. (Viz nálezy Boh. A. 4600/25, 4601/25, 4689/25, 4857/25 a 5790/26.). Na tomto právním názoru trvá nss i v daném případě. Dle toho byl úřad povinen, měl-li pochybnost o tom, je-li Dr. L. st-li k podání odvolání zmocněn, dáti jim, event. Dru L. příležitost, aby v přiměřené lhůtě pochybnost úřadu odstranil. Ježto tak neučinil, dopustil se nezákonnosti.
Žal. úřad dále vyslovil, že druhá stolice nemohla také proto odvolání z výměru prvé stolice meritorně projednati, poněvadž odvolání to nebylo opatřeno ani vlastnoručními podpisy st-lů, ani Dra L. Stojí tedy nař. rozhodnutí na stanovisku, že jest odmítnouti věcné vyřízení odvolání, které není ani stranou, ani jejím zmocněncem vlastnoručně podepsáno. Pro názor tento nelze nalézti opory v zákoně.
V tomto směru dlužno především konstatovati, že dle § 1 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z., za jehož platnosti bylo rozhodováno, bylo lze opravné prostředky proti rozhodnutím a opatřením úřadů politických podávati ústně, písemně neb telegraficky. Při telegrafickém podání opravného prostředku ovšem telegram, který úřadu dojde, není a dle povahy věci ani nemůže býti opatřen vlastnoručním podpisem podatelovým. Již z toho je zřejmo, že vlastnoruční podpis opravného prostředku tím, kdo jej podal, nebyl za platnosti tohoto zákona podstatnou náležitostí rekursů podaných proti rozhodnutím neb opatřením úřadů politických. Než i kdyby se připustilo, že opravný prostředek má býti podatelem vlastnoručně podepsán, aby byly odstraněny veškeré pochybnosti o tom, kdo jej podává, pak by opomenutí v tom směru zakládalo snadno odstranitelný nedostatek formální. Pouhá okolnost, že opravný prostředek není opatřen vlastnoručním podpisem podatelovým, nemůže býti se zřetelem k zásadě oficiosity řízení správního a hledíc k tomu, že v době rozhodování pro podání opravných prostředků v tomto řízení žádná forma předepsána nebyla, sama o sobě důvodem k tomu, aby správní úřad meritorní rozhodování o takovém opravném prostředku odmítl, neboť není právní normy, z níž by se takovýto postup dal dovoditi.

Citace:

č. 7613. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 431-433.