Č. 7457.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): I. * Předpisy zák. č. 287/1924 nevztahují se na zvýšení zaopatřovacích požitků vdov po nepřevzatých obecních a obvodních notářích; pro ně platí výlučně zákon č. 310/1924. — II. * Požívá-li vdova po nepřevzatém obecním neb obvodním notáři od obce pensi z milosti, jde tu o nestátní veřejný zaopatřovací požitek po rozumu § 17, odst. 2 č. 2 zák. čís. 286/1924.
(Nález ze dne 6. října 1928 č. 25293.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 6843/27.
Věc: Marie B. v D. S. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že poukazuje st-lce, vdově po obecním notáři na Slov., podle zásad zák. č. 310/24 počínajíc dnem 1. ledna 1925 tyto roční zaopatř. požitky: 1. vdovskou pensi 3069 Kč, 2. drah, přídavek 1632 Kč a mimořádnou drah. výpomoc 2736 Kč, a že se tyto zaopatř. požitky (úhrnem 7437 Kč) zkracují o částku 3718 Kč 50 h po dobu, pokud st-lka požívá podpory od obce D. S. 9000 Kč.
Stížnost na toto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
I. Stížnost stojí na stanovisku, že žal. úřad měl při výměře zaopatř. požitků st-lčiných hleděti též k zák. č. 287/24 a odůvodňuje toto své stanovisko takto: obecní a obvodní notáři na Slov. stali se podle zák. č. 211/1920 stát. úředníky, resp. obecní a obv. notáři pensionovaní podle tohoto zák. státními pensisty, a vdovy po nich státními pensistkami; zák. č. 310/1924 rozšířil na všechny tyto notáře a jejich vdovy platnost zák. č. 99/21; zvýšení odpočivných a zaopatř. požitků podle zák. č. 287/1924 jsou pak účastni všichni státní zaměstnanci, resp. jejich vdovy, jejichž odpočivné a zaopatř. požitky byly upraveny podle zásad zák. č. 99/1921.
Toto stanovisko stížnosti není správné. Nss vyslovil a blíže odůvodnil již v nál. Boh. A 6843/27 právní názor, že předpisy zákona č. 287/24 nevztahují se na zvýšení pens. požitků obecních a obv. notářů na Slov., nýbrž že pro ně platí výlučně zák. č. 310/24. Zásada vyslovená v cit. nálezu platí důsledně také pro zvýšení zaopatř. požitků vdov po ob. a obv. notářích na Slov., neboť zák. č. 310/24 upravuje také zvýšení zaopatř. požitků pozůstalých po těchto notářích.
Vyměřil-li tedy žal. úřad st-lce, vdově po obecním notáři na Slov., zaopatř. požitky podle zák. č. 310/1924, nevzav zřetele k zák. č. 287/1924, nelze v tom spatřovati nezákonitost.
II. Stížnost brojí dále proti tomu, že žal. úřad snížil zaopatř. požitky vyměřené podle zák. č. 310/1924 na polovinu. St-lka namítá, že otázku, zdali mohou býti její zaopatř. požitky sníženy z důvodu, že pobírá od obce plat z milosti, nelze posuzovati podle § 17, nýbrž podle § 18 cit. zák., neboť prý nejde tu o »veř. opatření«.
Tato námitka není sice formulována způsobem s dostatek jasným a určitým, neboť není z ní patrno, zdali st-lka tvrdíc, že nejde tu o »veř. opatření« stojí snad na stanovisku, že v daném případě nelze proto použíti § 17 cit. zák., že onen plat z milosti, který pobírá od obce, není nestátním veř. zaopatř. požitkem ve smyslu § 17 odst. 2 č. 2 cit. zák. aneb zdali st-lka stojí snad na stanovisku, že nelze tu použíti § 17 cit. zák. proto, že obec nelze pokládati za veřejnoprávní korporaci, o níž se zmiňuje § 20 odst. 2 téhož zák. Leč ať již st-lka stojí v této námitce na tom či na onom stanovisku, nemohl jí dáti za pravdu.
Podle § 17 odst. 2 č. 2 zák. č. 286/1924 nastává redukce státních zaopatř. požitků — k těmto požitkům patří, jak patrno z ustanovení § 20 odst. 1 téhož zák., také zaopatř. požitky vyměřené st-lce podle zák. č. 310/1924, neboť jde tu o požitky vyplácené z prostředků státních (vide § 8 tohoto zák.) — také tehdy, když percipient státních zaopatř. požitků má nárok na nestátní veř. zaopatř. požitek. Podle § 20 odst. 2 lit. b) a c) zák. č. 286/24 rozumí se pak nestátními veř. zaopatř. požitky ve smyslu § 17 téhož zák. také zaopatř. požitky vdov po zamést- nancích veřejnoprávních korporací uvedených v § 28 tohoto zák., t. j. tedy, jak z § 28 jde zcela nepochybně na jevo, zemí, žup, okresů a obcí.
Podle § 21 odst. 1 č. 1 a 2 téhož zák. patří ke zmíněným nestátním veř. zaopatř. požitkům také pense z milosti, které náležejí vdovám po zaměstnancích uvedených v § 20, tudíž i pense z milosti, které náležejí vdovám po zaměstnancích obcí.
Podle správních spisů, zejména podle usnesení ob. zastupitelstva v D. S. z 23. května 1921, má »plat z milosti«, o který tu jde, povahu pense z milosti, poskytované obcí st-lce jako vdově po obecním notáři na Slov., který byl zaměstnancem obecním, a nestal se ani po státním převratu čsl. státním úředníkem. Ale pak dlužno podle toho, co bylo svrchu uvedeno, pokládati tuto pensi z milosti vyplácenou st-lce z prostředků obecních, za nestátní, veř. zaopatř. požitek ve smyslu § 17 odst. 2 č. 2 zák. 286/1924.
Právem tedy mohl žal. úřad otázku snížení zaopatř. požitků vyměřených st-lce podle zák. č. 310/1924 z prostředků státních, posuzovati s hlediska § 17 odst. 2 zák. č. 284/1924, a mohl podle § 17 odst. 2 č. 2 tohoto zák. právem snížiti tyto požitky na polovinu, když tyto požitky (7437 Kč) nejsou vyšší nežli zmíněný nestátní veř. zaopatř. požitek.

Citace:

č. 7457. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 97-99.