Č. 7634.

Pojištění nemocenské. — Zdravotnictví: Kdy jde s hlediska nemocenského zák. z r. 1888 a 1917 o pokračování téže nemoci a kdy o nové onemocnění?
(Nález ze dne 13. prosince 1928 č. 21843/27.)
Prejudikatura: Boh. A. 975/21, 2321/23, 3749/24.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. proti ministerstvu sociální péče o náhradu léčebného za Martina T. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Správa všeob. veř. nemocnice v K. účtovala okr. nemoc. pokladně v K. náklady vzniklé léčením jejího člena Martina T. v době od 21. října 1924 za 28 dní. Pokladna odepřela náhradu, ježto se jedná o tutéž nepřetržitou chorobu, za kterou léčebné bylo již zaplaceno.
Zsp v Praze vyslovila na základě § 66 nemoc. zák. rozhodnutím z 2. června 1925, že pokladna podle § 8 odst. 3 nemoc. zák. není povinna doplatiti útraty tyto, protože běželo o tutéž nemocenskou periodu, během které pokladna jest povinna k náhradě pouze 28 denního léčebného a ježto za první ošetřování 24 dnů a za druhé ošetřování 4 dnů léčebné zaplatila, že učinila své platební povinnosti zadost a nemůže býti přidržena k další náhradě.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím na odvolání zsv-u rozhodnutí to zrušilo, a prohlásilo, že okr. nemoc. pokladna jest povinna ošetřovací útraty za Martina T. v požadované výši 456 Kč uhraditi. V důvodech se praví: »Dle jednacího spisu byl Martin T. propuštěn z nemocnice poprvé dne 21. července 1924 a vstoupil do ní podruhé dne 21. října 1924. V mezidobí byl sice na tutéž nemoc léčen pokladničním lékařem, avšak při tom stále pracoval v elektrárně. Neběželo tedy o nezpůsobilost k práci; ta nastala až 21. října 1924. A poněvadž od zastavení nemocenského, totiž od 21. července 1924, až do opětného vstupu do nemocnice a tím tedy do nové nezpůsobilosti k práci pro nemoc uplynulo více než 8 týdnů, nelze mluviti o téže nemoci podle § 6 lit. b) nemoc. zák., třeba běželo o touž nemoc ve smyslu medicínském.«
O stížnosti, kterou podala na toto rozhodnutí okr. nemoc. pojišťovna, jakožto právní nástupkyně okr. nemoc. pokladny v K., uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že Martin T. byl v kritické době členem okr. nemoc. pokladny v K., že byl ve všeob. veř. nemocnici v K. ošetřován na tutéž chorobu v době od 26. června do 21. července a od 21. října do 4. prosince 1924, a že pokladna uhradila léčebné celkem za 28 dní. Jest dále nesporno, že T. v mezidobí mezi obojím nemocničním léčením nepřetržitě pracoval v měst. elektrárně v K. a že po celou tuto dobu byl na tutéž nemoc ambulantně léčen pokladničním lékařem, jakož i, že v době té nepobíral nemocenského.
Na sporu jest, zda onemocnění Martina T., které vedlo k jeho ošetřování v nemocnici od 21. října 1924, jest novým onemocněním po rozumu nemoc. zákona, aneb pokračováním onemocnění, pro něž byl léčen v téže nemocnici v době od 28. června do 21. července 1924 a za něž pokladna zaplatila. Zodpovědění otázky té jest pro právní posouzení daného případu směrodatným proto, že pokladna za nepřetržitého trvání nemoci pojištěncovy jest po rozumu § 8 odst. 3 nemoc. zák. povinna hraditi nemocnici útraty ošetření za 28 dní a to jen jednou i když byl léčen v nemocnici opětovně.
Žal. úřad, posoudiv daný případ podle § 6 lit. b) (správně § 6 a) odst. 3) nemoc. zák. č. 33 ř. z. z r. 1888 ve znění novely č. 457 ř. z. z r. 1917, usoudil, že tu jde o nové onemocnění a tudíž o nový závazek pokladny hraditi útraty nemocničního ošetřování T-ova v době od 21. října 1924 za 28 dnů. Stížnost vytýká, že žal. úřad neprávem posoudil případ podle cit. § 6 a odst. 3 nemoc. zák. Stížnosti bylo přisvědčiti. Dle ustálené judikatury nss-u jest nemocí ve smyslu nemoc. zák. rozuměti tělesný nebo duševní stav osoby, o niž jde, který podle posudku vědy lékařské vyžaduje lékařského ošetřování a poskytnutí léků (srovn. Boh. A. 975/21). Dokud tento stav trvá, jest považovati pojištěnce za nepřetržitě nemocného ve smyslu zákona nemocenského.
Dle výsledku průvodního řízení a zjištění žal. úřadu, byl Martin T. i po propuštění z nemocnice dne 21. července 1924 nepřetržitě v léčení a ošetření pokladničního lékaře až do opětného přijetí do nemocnice dne 21. října 1924, šlo tedy, jak vyslovil správně úřad 1. stolice, o nepřetržitou periodu nemoci. Dostála tudíž pokladna své plat. povinnosti, stanovené v § 8 odst. 3 nemoc. zák., když za nepřetržitého trvání nemoci Martina T. zaplatila léčebné za 28 dní.
Předpisu § 6 a) odst. 3 nemoc. zák. na případ tento nelze použíti. Předpis tento stanoví, že novou nezpůsobilost k práci následkem nemoci, na kterou bylo již nemocenské poskytováno, při výpočtu doby podpůrné jest pokládati za pokračování téže nemoci, nenastala-li později než osm týdnů po zastavení nemocenského. Stručný jeho smysl jest ten, že onemocní-li pojištěnec nejpozději do 8 týdnů po té, kdy mu nemocenské bylo zastaveno, na tutéž nemoc poznovu, jest nové onemocnění toto, pokud jest spojeno s nezpůsobilostí k práci, pouhým pokračováním onemocnění prvého. K mezidobí se vůbec nepřihlíží a má se za to, jakoby mezi oběma případy onemocnění nebyla nastala nijaká mezera, jako by šlo skutečně o jeden a týž případ onemocnění (srovn. Boh. A. 2321/23). Ustanovení toto má význam nejen pro výpočet podpůrného období podle § 6 č. 2 posl. věty nemoc. zák., nýbrž i pro případ § 8 odst. 3. poněvadž obsahuje závaznou normu o tom, kdy při téže chorobě nastává nový pojistný případ (srovnej Boh. A. 3749/24).
Z toho jde, že cit. § 6 a) za předpokladů zde uvedených i nové onemocnění, jež by jinak dle hořeního výkladu onemocnění bylo založilo nový pojistný případ, prohlašuje za pokračování choroby dřívější. Vztahuje se jen na případy, kdy nastalo efektivní přerušení nemoci, t. j. kdy pominuly předpoklady poskytování nemoc. podpor dle § 6, když pojištěnec léků a lékařského ošetření již nepotřeboval a výdělku byl schopen.
O takový případ, jak shora uvedeno, tu nejde, neboť schází jeden z předpokladů, když, jak nesporno, pojištěnec léků a lékařské pomoci po celé mezidobí byl potřeben. Pak ovšem jest bez významu, že od zastavení nemocenského do opětné nezpůsobilosti k práci uplynulo více než 8 týdnů a že T. v mezidobí tom pracoval. Posoudil tudíž žal. úřad daný spor po stránce právní nesprávně.

Citace:

č. 7634. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 471-473.