Č. 7470.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní (Slovensko): O pravomoci úřední v disc. věcech úředníků města Bratislavy za účinnosti zák. č. 126/20.
(Nález ze dne 13. října 1928 č. 27408.)
Věc: Josef H. v Bratislavě (adv. Dr. Josef Morák z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o propuštění ze služby disciplinární cestou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Měšťanosta města Bratislavy nařídil rozhodnutím z 15. července 1921 dle bodu b) § 2 zák. čl. XXIII:1886 proti st-li, praktikantu měst. pokladny, disc. řízení pro přečin § 1 uvedeného zákona a rozhodnutí to odůvodnil tím, že st-l dle sdělení svého bezprostředního představeného přes několikeré napomenutí úředních hodin nedodržuje, z úřadu stále bez vážné příčiny odchází a práci koná nedbale, čímž dopustil se přečinu § 1 disc. zák., který je tím těžší, že již při přeložení do daňové pokladny byl napomenut, aby přesně zachovával úřední hodiny a věnoval se v nich úřední práci. — Disc. komise správního výboru města Bratislavy rozhodnutím z 23. listopadu 1921 uznala, že st-l dopustil se disc. přestupku spadajícího pod bod a) § 1 zák. čl. XXIII:1886 a odsoudila ho ke ztrátě úřadu.
Když pak min. pro Slov. rozhodnutím z 20. února 1922 tento výrok z věcných i formálních důvodů zrušil a nařídil nové disc. řízení nařídil měšťanosta města Bratislavy rozhodnutím z 28. března 1922 proti st-li znovu disc. řízení a současně ho z úřadu vzhledem k novým stížnostem jeho představeného suspendoval.
Když disc. vyšetřování po výslechu st-le a četných svědků bylo skončeno, župan župy bratislavské, jemuž tato disc. věc vzhledem ke změně předpisů o kompetenci, nastalé mezi tím reformou župní správy dle zák. č. 126/20, byla předložena, rozhodnutím z 12. května 1923 odsoudil st-le ke ztrátě úřadu.
Toto rozhodnutí bylo však ministrem pro Slov. dne 7. listopadu 1923 zrušeno z důvodu, že županova disc. moc dle § 6 zák. č. 126/1920 přešla na župní úřad a že tudíž župan nebyl k vydání nař. rozhodnutí příslušný, načež župní úřad v Bratislavě rozhodnutím ze 4. prosince 1925 st-le odsoudil podle bodu b) § 95 zák. čl. XXII:1886 ke ztrátě úřadu.
St-lovo odvolání z tohoto rozhodnutí min. pro Slov. nař. rozhodnutím zamítl a potvrdil výrok župního úřadu z důvodů v něm uvedených a též proto, ježto st-lem uváděný důvod, že za vyšetřování svědci byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti, nepadá na váhu, když ustanovení § 92 zák. čl. XXII:1886, případně statut býv. uh. min. vnitra č. 37690/86 neobsahuje ustanovení, podle kterých by svědci měli býti v přítomnosti obžalovaného vyslechnuti a když předpis § 100 zák. čl. XXII:1886 zabezpečuje obžalovanému právo nahlédnouti do spisů vztahujících se na provedené vyšetření, případně podati písemné námitky, kterého práva st-l i použil. Jinak, že st-lem v napadeném rozhodnutí uvedené důvody v odvolání vyvráceny nebyly a ze spisů že naopak vysvítá, že st-l přes opětovné upozornění se strany představených nezměnil nepřípustného chování v úřední činnosti a že tím dal zlý příklad ostatním, zvláště mladším, a následkem válečných a převratových poměrů nedisciplinovaným spolupracovníkům. Jeho nedbalé chování že bylo na úkor řádného běhu administrace města zvláště proto, že v té době mimořádné poměry vyžadovaly intensivní činnosti úředníků, v důsledku čehož jeho odstraněni bylo potřebné v zájmu veřejném a že tedy župním úřadem stanovená míra trestu je odůvodněna.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Stížnost namítá, že podle § 96 zák. čl. XXII/1886 podžupan z trestů v § 95 cit. zák. uvedených může použiti jen trestu v bodě a) označeného. Z toho plyne, že místo podžupana ve smysle § 6 zák. č. 126/1920 příslušný župní úřad může též trest v bodě a) § 95 uvedený upotřebiti a upotřebil-li trestu uvedeného v bodě b) § 95 cit. zák., že překročil meze své působnosti a jeho rozhodnutí je zmatečné.
Rozhodnutí župního úřadu bylo vydáno dne 7. prosince 1925, tedy za účinnosti zák. č. 126/20. Podle § 6 odst. 1 lit. b) tohoto zák. vykonávají na Slov. župní úřady působnost, která podle platných předpisů příslušela komitátům, jejich orgánům a správním výborům. Podle odst. 2 lit. A § 6 cit. zák. v městech s munic. právem přechází agenda, kterou dosud vykonávaly správní výbory těchto měst, na župní úřad, v jehož obvodě město jest. — Město Bratislava bylo až do dne, kdy zák. č. 126/1920 nabyl účinnosti, t. j. do dne 1. ledna 1923 městem s právem municipálním, od 1. ledna 1923 je pak městem se zřízeným magistrátem.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že na župní úřady, zřízené podle zák. č. 126/1920, přešla nejen kompetence správního výboru munic. města, jakým byla též Bratislava a kompetence místožupana, nýbrž i kompetence příslušející komitátům, jejich orgánům a správním výborům vůbec.
Podle ustanovení § 98 zák. čl. XXII:1886, je-li z disc. šetření zjevno, že se jedná o těžký přečin, který by mohl míti za následek trest ztráty úřadu, k jehož vyslovení měšťanosta v městech se zřízeným magistrátem není oprávněn, předloží tento disc. spisy vicežupanovi, který podle výsledku šetření rozhoduje v I. stolici a bez ohledu na ustanovení § 96 cit. zák. i proti starostovi, pomocnému a manipulačnímu personálu dotyčného města se zřízeným magistrátem může použíti trestů uvedených v bodě b) § 95 zák. čl. XXII. z r. 1886.
Když tedy v daném případě měšťanosta, který podle § 91 odst. 2 cit. zák. k zavedení disc. šetření proti st-li byl oprávněn, disc. spisy předložil k rozhodnutí župnímu úřadu v Bratislavě a když tento odsoudil st-le ve svém rozhodnutí ke ztrátě úřadu, ježto spatřoval v jeho jednání těžký disc. přestupek, nelze právem tvrditi, že překročil meze své příslušnosti, když naň přešla, jak svrchu bylo dovoženo, kompetence místožupana k použití zmíněného trestu, založená ustanovením § 98 odst. 1 bod a) zák. čl. XXII:1886.
Není tu tedy nejen tvrzené zmatečnosti rozhodnutí I. stolice, ale ani nezákonnosti, ke které žal. úřad by byl měl přihlížeti z povinnosti úřední.

Citace:

č. 7470. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 123-125.