Č. 7474.

Zaměstnanci veřejní. — Důchodkové řízení trestní (Slovensko): Jak má úředník sepisující činopis pro zkrácení daně postupovati a kdy lze ve vadnosti postupu jeho spatřovati skutkovou podstatu služebního přestupku.
(Nález ze dne 17. října 1928 č. 16983.)
Věc: Ferdinand K. v N. proti disciplinární komisi generálního finančního ředitelství v Bratislavě o pořádkovou pokutu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: I. Disc. komise při gfř v Bratislavě vydala na podkladě řízení ukončeného ústním přelíčením konaným dne 29. září 1926 proti st-li nález tohoto znění: »Berní asistent Ferdinand K. jest vinným přečinem úředních povinností tím, že podepsal nesprávně datovaný činopis proti lékárníku H. sepsaný pro zkrácení daně z obratu pro rok 1921 až 1923 a pro I. pololetí 1924. Činopis byl — za účelem získání nároku na uchopitelskou odměnu přes to, že byly tyto dne 16. července zrušeny — datován dnem 12. července 1924, ačkoliv byl sepsán teprve 23. července 1924 a revise u jmenovaného lékárníka byla provedena teprve dne 18. července 1924. Tím se dopustil s ohledem na způsob a těžkost provinění přestupku proti § 87 služ. pragm. a ukládá se mu proto pořádkový trest peněžité pokuty 30 Kč podle § 90 lit. b) služ. pragm. Důvody: Skutkovou podstatu služ. přestupku odsouzenému za vinu kladeného shledala disc. komise za prokázanou výpovědí odsouzeného, že podepsal činopis, aniž může nyní tvrditi, že by jej byl celý četl. Za polehčující okolnost shledala disc. komise dosavadní beztrestnost odsouzeného a jeho výbornou služební upotřebitelnost.
O stížnosti uvážil nss takto: Disc. komise neopřela svůj výrok ani o výpovědi svědecké ani o jinaké výsledky řízení proti st-li zavedeného kromě zmíněné jeho výpovědi. Odpadá proto nutnost okolnostmi oněmi a k nim se připínajícími námitkami stížnosti se zabývati, nýbrž jest toliko zkoumati, zdali skutkovou podstatu deliktu, jímž byl st-l uznán vinným, lze shledati tak, jak ji líčí nař. rozhodnutí, za správně zjištěnou.
Podle § 600 bodu 7 odst. 2 trest. důchodkové úpravy z roku 1842 na Slov. platné jest při sestavování činopisu uvésti data, vztahující se na osobu, místo a dobu, způsobem pravdě odpovídajícím. Podle § 601 jest udání každé nesprávnosti v činopisu trestným a podle § 602 odst. 1 jest za nedostatky činopisu zodpovědný ten, kdo jej sestavoval anebo byl povinný uvésti všechna předepsaná data. Obzvláště je zodpovědný ten, kdo řídil zatčení, sestavoval činopis, nebo byl při jeho sestavování přítomen.
Z těchto předpisů plyne, že nejen úředník, který činopis sepisoval, nýbrž i úředník, který byl při jeho sestavování přítomen, odpovídá mimo jiné za správné uvedení doby úředního jednání činopisem osvědčeného. Podepíše-li neb spolupodepíše-li některý z úředníků právě uvedených činopis, v němž doba úředního jednání jest uvedena nesprávně, může býti podle předpisů právě uvedených dojista takové jednání kvalifikováno jako porušení povinností úředních a to tím spíše, stalo-li se to — jak nař. rozhodnutí předpokládá — v úmyslu zištném, avšak jedině tehdy, je-li bezvadně zjištěno, že rozhodná doba byla v konkrétním činopisu uvedena skutečně nesprávně a v takovém úmyslu, jaký nař. rozhodnutí předpokládá.
V daném případě vychází ze spisů správních a také stížnost nepopírá, že st-l byl při vyhotování činopisu, o který tu jde, ve své úřední funkci přítomen a činný. Nař. nález předpokládá, že činopis ten byl nesprávně datován a že toto nesprávné datování se stalo za účelem, aby byl získán nárok na uchopitelskou prémii, leč úřad ani slovem neuvádí, odkud toto zjištění čerpal a na čem je založil. Již tento nedostatek zakládá podstatnou vadu řízení správního, která straně znemožňuje účinnou obranu a nss-u přezkoumání skutkového základu, z něhož žal. úřad zcela zřejmě vycházel. Nehledě však k tomu, trpí nař. nález ještě vadou další.
Jak již podotknuto, mohlo sice podepsání nebo spolupodepsání nesprávně vyhotoveného činopisu zodpovědným úředníkem býti považováno — ovšem za předpokladu, že tato nesprávnost jest objektivně zjištěna, což, jak řečeno, se v daném případě nestalo, — za porušení povinnosti úřední, leč toliko tehdy, když by bylo ještě zjištěno, že úředník ten byl si při podpisu vědom této nesprávnosti, nebo kdyby alespoň bylo nepochybno, že při obyčejné povinné opatrnosti musil vytýkanou nesprávnost zjistiti a že tuto opatrnost zanedbal na příklad tím, že zmíněný činopis ani akt nečetl. Průkaz o tom náleží v řízení disc. podobně jako v každém jiném trestním řízení žalobci. V daném případě nezjistila disc. komise, že důkaz takový byl podán a také z jejího jednání nelze nic podobného shledati. Jest ovšem pravda, že st-l, byv slyšen o této okolnosti, vypovídal, že se nemůže nyní upamatovati, zdali inkrimino- vaný činopis celý četl, leč tato výpověď nemůže býti považována za doznání, že jej skutečně nečetl. Založila-li tudíž disc. komise disc. nález shora zmíněný na této výpovědi st-le, nepostupovala ani tu formelně správně, v čemž nutno spatřovati další vadu řízení správního. Již pro tyto nedostatky bylo nař. nález zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se dalšími výtkami stížnosti proti němu uplatňovanými.
Toliko k výtce nezákonnosti, namítající, že disc. komise není se zřením k ustanovení § 90 služ. pragm. oprávněna k uložení peněžité pokuty bez předchozí pohrůžky, jest poznamenati, že se zřetelem na předpisy §§ 113 a 127 cit. zák. nemůže výtka ta obstáti.

Citace:

č. 7474. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 131-133.