Č. 7641.

Samospráva obecní: 1. Při výpočtu příspěvku podle § 27 ob. fin. nov. lze přihlížeti jenom k počtu zaměstnanců závodu v obci bydlících, nikoliv též k počtu jejich rodinných příslušníků a k počtu pensistů a provisionistů závodu a jejich příslušníků. — 2. Při výpočtu příspěvku jest hleděti jenom k přirážkám, nikoliv také k obecním dávkám a poplatkům závodem placeným.
(Nález ze dne 19. prosince 1928 č. 33785.) Prejudikatura: Boh. A. 5079/25.
Věc: Báňská a hutní společnost v M. O. proti zemské správní komisi v Opavě o příspěvek podle § 27 fin. nov.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. A. 5079/25 usneslo se měst. zastupitelstvo ve S. O. dne 8. června 1926 znova předepsati na rok 1922 Báňské a hutní společnosti příspěvek podle § 27 ob. fin. nov. ve výši 136893 Kč, Sev. dráze ve výši 385109 Kč, Janu W. 372291 Kč, Z-ovu těžař. 36897 Kč a V-ckému těžařstvu 228379 Kč. O tom byly uvedené podniky vyrozuměny a k vyrozumění byl přiložen výtisk rozpočtu, jakož i příslušný výpočet příspěvků a vysvětlivek. Odvolání jimi podaná z vyměření příspěvku byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 27 ob. fin. nov. jest obec oprávněna zavésti k úhradě určitých nákladů usnesením obecního zastupitelstva zvláštní příspěvek. Jsou to náklady, které vzcházejí obci následkem toho, že v ní má sídlo neb provozovnu velký podnik, neb že v ní bydlí velký počet zaměstnanců takového podniku ze sousední obce, náklady, kterých by obec prokazatelně jinak vůbec neb alespoň v takové výši neměla. Jsou tedy podkladem pro výpočet příspěvku všechny náklady obce, u nichž lze zjistiti nějakou příčinnou souvislost mezi existencí velkého podniku pokud se týče bydlení jeho zaměstnanců v obci, takže by bez této okolnosti vůbec nevznikly neb by vznikly menším obnosem, než jakým skutečně musely býti uhraženy. K částečné úhradě těchto výdajů, na nichž velký podnik má určitou účast, vybírá se tedy zvláštní příspěvek. Výše tohoto příspěvku má se podle úmyslu zákona říditi podle toho, jakou měrou podnik ke zvýšení nákladů obecních působil, tedy podle vyšších nákladů, které podnik způsobil obci svou existencí, resp. bydlením svých zaměstnanců v obci. (Viz důvodovou zprávu k § 27 ob. fin. nov.).
Tento ekvivalent, rovnající se účasti velkého podniku na výdajích, které bez jeho existence by obci nevznikly nebo by nevznikly ve výši rozpočtem vyžadované, nedá se ciferně přesně vypočísti. Proto rozhodl se zákon pro mechanický výpočet, jenž nevyžaduje přesného zjištění podílu velkého podniku na uvedených výdajích, nýbrž umožňuje použitím určité formule přímo výpočet příspěvku. Podle této formule má se výše příspěvku k nákladům, na nichž velký podnik má účast, říditi podle poměru celkového počtu obyvatelstva dotyčné obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v obci bydlících. Zákon vychází tedy z presumpce, že míra účasti velkého podniku na nákladech rozpočtových závisí především na počtu zaměstnanců závodu, a stanoví proto, že za účelem výpočtu příspěvku velkého podniku jest veškeré náklady rozpočtové, na nichž velký podnik má nějakou účast, tedy náklady, které by jinak se v rozpočtu vůbec nevyskytly, nebo které by se vyskytovaly menší částkou, rozděliti podle poměru zaměstnanců podniku k úhrnnému počtu obyvatelstva. Tímto způsobem zjistí se, která část k dotčeného nákladu připadá na velký podnik, a kterou tedy sluší ve smyslu zákona považovati za vícenáklad podnikem způsobený.
Nebylo by však spravedlivo, kdyby velký podnik měl hraditi celý vícenáklad takto zjištěný, neboť zvláštní příspěvek podle § 27 není
81* jediným platem, kterým velký podnik má přispívati k nákladům obecním. Proto stanoví zákon, aby při výpočtu příspěvku byl vzat zřetel k poměru obecních přirážek podnikem nebo jeho zaměstnanci placených k celkové potřebě, kterou obecními přirážkami k přímým daním státním je hraditi. Čím větší je tedy podíl podniku a jeho zaměstnanců na přirážkách obci placených, tím menší má býti jeho podíl na úhradě vyšších nákladů příspěvkem podle § 27. Podle tohoto mechanického výpočtu, který nehledí ke zvláštnostem jednotlivého případu, mohlo by ovšem nastati, že takto vypočtený příspěvek přesahuje obnos skutečných vyšších nákladů, existencí podniku vyvolaných. Pro takovýto případ nařizuje zákon, že příspěvek nesmí přesahovati tyto skutečné vyšší náklady.
Obec S. O. vypočítávajíc příspěvek tento pro správní rok 1922 postupovala takto: Z obecního rozpočtu byly vybrány ony položky, o nichž bylo zjištěno, že vznikly existencí velkého podniku neb aspoň následkem existence podniku byly zvýšeny a to nejen položky pasivní, nýbrž i korespondující položky aktivní. Tyto výlohy, resp. příjmy byly rozděleny v poměru počtu zaměstnanců podniku k celkovému počtu obyvatelstva nebo podle zvláště zjištěných dat. Rozdíl mezi takto upravenými aktivními a pasivními položkami tvoří hrubý příspěvek (vlastně vícenáklad), který byl pak zkorigován vzhledem k poměru přirážek placených závodem a jeho zaměstnanci k celkové potřebě podle této úměry: X má se k hrubému příspěvku jako přirážky podnikem a jeho zaměstnanci placené k celkové potřebě. Výsledek této úměry (x) byl pak odečten od hrubého příspěvku závodu a takto vypočten prozatímní příspěvek. K úhradě rozpočtu roku 1922 bylo zapotřebí příspěvků jen ve výši 1159569 Kč, kdežto výsledek nového výpočtu by činil u všech velkých podniků 1247990 Kč čili o 88421 Kč více. Byla proto tato diference rozdělena na jednotlivé velké podniky v poměru vypočteného prozatímního příspěvku a takto zjištěn pro každý velký podnik definitivní příspěvek podle § 27 ob. fin. nov.
Námitky stížnosti brojí především proti zjištěni základu, podle kterého příspěvek byl vyměřen, to jest proti zjištění oněch výdajů, k jichž úhradě byl příspěvek předepsán, dále pak brojí stížnost i proti výpočtu tohoto příspěvku na řečeném základě. V ohledu prvém vytýká stížnost, že lze do základu vyměřovacího pojmouti jen ony položky obecního rozpočtu, při kterých byla individuelně zjištěna zvláštní příčinná souvislost s existencí dotyčného velkého podniku. Žal. úřad se prý vůbec nezabýval námitkami odvolání, že příčinná souvislost položek s existencí závodu není dána. Všeobecný poukaz na velký vzrůst počtu zaměstnanců velkých podniků na vydání obecní prý nestačí.
Vycházeje z výkladu § 27 ob. fin. nov., jak svrchu byl podán, nemohl nss tuto námitku shledati důvodnou.
Žal. úřad k uvedeným námitkám obsaženým již v odvolání vyslovil, že při sporných nákladech jde o položky, na jejichž vznik, pokud se týče výši má podle zkušenosti rozhodný vliv počet obyvatelstva. Jsou to zvláště položky, jež následkem vzrůstu obyvatelstva způsobeného příbytkem závodních zaměstnanců, doznaly značného zvýšení, jehož by nebylo, kdyby závody v obci neexistovaly. Neodpovídá tedy skutečnosti, že se žal. úřad zmíněnými námitkami odvolání nezabýval. Žal. úřad naopak k nim přihlížel, shledav je však z důvodu právě uvedeného bezpodstatnými.
Bezdůvodná je dále výtka, že výrok žal. úřadu v tomto směru nesrovnává se se zákonem, neboť předepisuje-li zákon, že při výpočtu příspěvku k nákladům, na jichž vzniku neb zvýšení podnik má podíl, má důležitost hlavně počet zaměstnanců podniku, uznává tím již sám, že hlavní příčinou vzniku, pokud se týče zvýšení obecních výdajů, jest právě okolnost, že v obci nebo v sousední obci bydlí zaměstnanci podniku v určitém počtu. Stačí tedy k odůvodnění, že jde o náklady, na nichž podnik má účast, okolnost, že výše těchto nákladů jest závislá na počtu obyvatelstva, neboť pak zaměstnanci podniku v obci bydlící a tudíž i podnik sám mají vliv na výši těchto nákladů. Mohl tedy žal. úřad z toho, že výše sporných nákladů řídí se počtem obyvatelstva, usuzovati, že tyto náklady jsou následkem existence podniků a jejich zaměstnanců zvýšeny, a nebylo zapotřebí, aby při každé z těchto položek ještě podrobně pátral po tom, v jakém zvláštním vztahu jsou tyto položky k velkému podniku. — Že počet obyvatelstva na sporné položky vůbec vlivu nemá, není ve stížnosti tvrzeno.
Pokud jde o jednotlivé položky rozpočtu, jež v odvolání byly zvláště uváděny, vyslovil žal. úřad, že podle jeho zkušenosti právě v ohledu soc. péče a zdravotnictví kladou zaměstnanci závodní na obec značné požadavky a že lze proto kausální souvislost mezi podnikem a dotyčnými náklady považovati za nesporně danou. Nejinak tomu jest též, pokud se týká nákladů na veř. osvětlení a udržování chodníků a cest; i zde nelze popříti, že zvýšenou frekvencí, způsobenou vzrůstem obyvatelstva, náklady na tyto výdaje se zvýšily. — Nemá tedy stížnost pravdu, ani pokud vytýká, že žal. úřad při těchto položkách nezkoumal, zdali jde o náklady, které jsou s existencí podniku v příčinné souvislosti.
Stížnost vytýká, že podniky nesou z velké části náklady na osvětlování na obecní cesty a chodníky samy, takže není ohledně těchto položek dána příčinná souvislost s existencí jejích podniků. Stížnost uznává však sama, že z části jsou tyto náklady hraženy obcí, čímž připouští, že dotčené položky rozpočtové byly alespoň z části způsobeny velkým podnikem, a patří proto podle svrchu podaného výkladu zákona do vyměřovacích základů příspěvku.
Pokud jde o náklady na chudinství a soc. péči, bylo v odvolání vytýkáno, že na těchto položkách nejsou zúčastněni zaměstnanci velkých podniků, poněvadž podniky mají své vlastní ústavy tohoto druhu. Žal. úřad na tuto výtku prostě odpověděl, že podle jeho zkušeností vznášejí i zaměstnanci podniků na dotčené obecní instituce požadavky. Leč vzhledem k obsahu odvolání bylo jeho povinností, aby vyšetřil, zdali udání v odvolání obsažená zakládají se na pravdě, neboť teprve na základě tohoto vyšetření mohl si učiniti úsudek o tom, zdali dotčené náklady byly velkými podniky spoluzpůsobeny. Je tedy nař. rozhodnutí v tomto bodě vadné a bylo je zrušiti podle § 6 zák. o ss. — — —
Pokud jde o výpočet příspěvku na základě zjištěného podkladu, obrací se stížnost proti tomu, že při rozdělení nákladu podle poměru zákonem stanoveného byli do počtu zaměstnanců podnikových počítáni nejen aktivní zaměstnanci, nýbrž neprávem i členové jejich rodin, dále pensisté a provisionisté velkého podniku a jejich rodin. V tomto směru bylo stížnosti dáti za pravdu.
Podle výslovného ustanovení zákona je pro stanovení výše zvláštního příspěvku rozhodným poměr celkového počtu obyvatelstva dotyčné obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v obci bydlících. Zákon předepsal tedy pro výpočet příspěvku formuli zcela přesnou, a není proto přípustno nahražovati jednu veličinu této zákonné formule (počet zaměstnanců) veličinou jinou (počet zaměstnanců s připočtením členů jejich rodin, dále pensistů a provisionistů podniku a jejich rodin). Nař. rozhodnutí neřídilo se však při výpočtu příspěvku formulí, kterou zákon způsobem zcela nepochybným a výrazy kategorickými stanovil, a bylo proto v tomto směru nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo možno nalézti pro ně oporu v předpisu § 27 odst. 5 nař. č. 143/1922, poněvadž předpis tento se zákonem srovnati se nedá.
Naproti tomu jest bezdůvodná námitka, že při výpočtu příspěvku neměli býti počítáni do celkového počtu obyvatelstva obce zaměstnanci ostatních velkých podniků, neboť zákon stanoví, že počet zaměstnanců toho kterého závodu jest porovnati s celkovým počtem obyvatelstva obce, k němuž patří tedy i zaměstnanci ostatních velkých podniků v obci bydlící. — — —
Lichou je námitka, že při výpočtu příspěvku nebylo vedle přirážek hleděno i k dávkám stěžujícími si podniky placeným. Žal. úřad k stejné námitce obsažené již v odvolání uvedl, že § 27 mluví pouze o přirážkách a jestliže obec přihlížela při výpočtu hrubého příspěvku i k dávkám a poplatkům atd. ve prospěch velkých závodů, nemohou velké závody z toho pro sebe nic dovozovati. Nss musil v tom žal. úřadu dáti za pravdu, neboť § 27 stanoví výslovně, že při výpočtu příspěvku jest vzíti zřetel k poměru obecních přirážek. Obecní samostatné dávky a poplatky jsou samostatným druhem obecních příjmů, které sluší od přirážek přesně odlišovati (arg. §§ 24 a 29 ob. fin. nov.). Obsahuje-li pak zákon ustanovení, že při výpočtu příspěvku jest hleděti jen k přirážkám k přímým daním státním, není možno toto ustanovení vztahovati i na obecní samostatné dávky a poplatky, třeba by snad i těmito platy velký podnik k vydáním obce značnou měrou přispíval.
Stížnost vytýká konečně, že příspěvek nemohl býti předepsán, poněvadž přirážky a dávky placené jednotlivými podniky přesahují výši vícenákladů jimi způsobených. I tato námitka je lichá. Neboť zákon nestanoví, že by od vybírání příspěvků mělo býti upuštěno, jestliže vícenáklady vypočtené ve smyslu § 27 podle poměru celkového počtu obyvatelstva k počtu zaměstnanců podniku se rovnají přirážkám podnikem a jeho zaměstnanci placeným, nebo jsou menší než účast podniku a jeho zaměstnanců na přirážkách. Zákon stanoví pouze, že zvláštní příspěvek má se v poměru těchto přirážek k celkové potřebě rozpočtové, kterou přirážkami k přímým daním jest hraditi, poměrně snížiti. Může tedy býti předepsán příspěvek i tehdy, když přirážky podnikem a jeho zaměstnanci placené převyšují náklady podnikem způsobené.

Citace:

č. 7641. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 482-486.