č. 7602.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Nadace: Zcizí-li »nadace« dobrovolnou dražbou dům jí knihovně připsaný, nelze za splnění podmínek § 2 dávk. řádu z převodů toho dávku předepsati s odůvodněním, že nadační listina nebyla ještě zřízena.
(Nález ze dne 3. prosince 1928 č. 15 250.)
Věc: Česká finanční prokuratura v Praze v zastoupení nadace herce Gustava L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V dobrovolné dražbě konané dne 28. června 1923 koupili od nadace herce Gutava L. manželé R. a M. P. dům čp za 500 000 Kč a Eugen Sch. a spol. dům. čp. ... rovněž za 500 000 Kč. Čes. fin. prokuratura v zastoupení státní správy, mající dozor nad nadací herce Gustava L., žádala, aby tato nadace, sledující účel dobročinný a lidumilný, byla osvobozena od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí dle § 2 č. 5. dávk. prav. — Plat. rozkazy magistrátu hl. m. Prahy ze 14. února 1925 byla z uvedených převodů přes to vyměřena dávka částkou 119 073 Kč 43 h, resp. 112 215 Kč 62 h. Sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností odvolání z těchto plat. rozkazů podaná zamítl. V důvodech uvedl, že ke vzniku nadace jest nutno, aby o jejím zřízení byla sepsána základní listina nadační, kterou stvrzuje zsp; podle spisů a podle připíšu zsp-é jest však zjištěno, že v době převodu domů nebyla tato základní listina nadační sepsána, nebyla tudíž zcizitelem domu nadace ve smyslu dávk. pravidel, která jedině konstituovaným nadacím osvobození přiznávají. — Žal. úřad nař. rozhodnutími další odvolání zamítl ze správných důvodů II. stolice, k nimž dodal, že teprve výrok příslušného nadačního úřadu o přijatelnosti nadace dává nadačnímu jmění charakter právnické osoby, výrok ten leží ve volném uvážení úřadu a nemůže býti nikým po právu vynucen; před tímto výrokem lze mluviti toliko o jmění, které určil zůstavitel k založení nadace. Nestačí tedy že zsp vyměřujícímu úřadu sdělila, že založení nadace bylo nadačním úřadem mlčky vzato na vědomí; teprve výslovným výrokem takovým nadace vznikne.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvážil nss takto:
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí předepisuje se při převodu nemovitostí, a to na základě právního jednání (rozsudku nebo vyvlastňovacího nál.), které jest titulem pro převod (§ 1). § 11 dáv. pravidel stanoví, že pro vyšetření přírůstku hodnoty jest rozhodným obsah a doba zcizovacího jednání (rozsudku neb vyvlastňovacího nálezu), na jehož základě se převod děje. Ustanovení to jest pouze výrazem zásady, že momenty směrodatné pro předpis dávky jsou dány právním jednáním (rozsudkem nebo vyvlastňovacím nálezem), které jest podkladem převodu. To platí nejen ohledně předmětu převodu, nýbrž i ohledně subjektu. Podle § 13 dávk. pravidel jest primérně subjektem dávky zcizitel, t. j. osoba, která podle právního jednání, na jehož základě se převod děje, jako zcizitel funguje. Z toho plyne však závěr, že vyměřovací úřad, zjišťuje subjekt dávky, jest vázán obsahem právního jednání, a že za subjekt dávky může vzíti pouze toho, kdo podle právního jednání jako zcizitel vystupuje. Zda tento zcizitel jako samostatný subjekt po právu skutečně existuje, zda jest subjektem převáděného práva a zda jest jest oprávněn právo to převáděti, jsou otázky, jimiž se vyměřující úřad nemá co zabývati. Jest prostě vázán obsahem právního jednání, moha dávku předepsati právě jen tomu, kdo jako zcizitel vystupuje. Důsledně nesmí dávku předepsati, vystupuje-li jako zcizitel osoba, která podle § 2 požívá subj. osvobození od dávky.
V daném případě převod stal se na základě dobrovolné dražby, kterou byly vydraženy nemovitosti připsané knihovně »nadací Gustava L.« Zcizitelem podle norem práva soukromého byla tu tedy tato nadace. Za tohoto stavu nebyl úřad oprávněn zkoumati, zda tato nadace skutečně po právu již existuje čili nic, nýbrž bylo mu prostě se spokojiti se skutečností, že v ohledu soukromoprávním existence její byla uznána a že jako zcizitelka vystupovala, a mohl za zcizitele ve smyslu dávk. pravidel uznati jen tuto nadaci, nikoliv subjekt jiný. Vždyť jinak byl by musil dojiti k závěru, že převod jest neplatný a nebyl by mohl býti podkladem předpisu dávky vůbec. Úřad skutečně také dávku předepsal nadaci Gustava L. Poněvadž však zcizitel tohoto druhu požívá subj. osvobození dle § 2 dávk. pravidel, nebyl úřad oprávněn mu dávku předepisovati, leda že by byl shledal, že nemá dalších náležitostí v tomto § pro osvobození od požadovaných, což však v daném případě netvrdí.
Žal. úřad, odepřev osvoboditi sporné převody od dávky z přírůstků hodnoty nemovitostí zcela bez ohledu na obsah právních jednání, která byla základem převodů, vycházel z nesprávného právního názoru a ocitl se sám s sebou v rozporu.

Citace:

č. 7602. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 406-408.