Č. 7453.

Řízení správní. — Stavební právo (Slovensko): I. * Interesentem ve smyslu § 4 zák. čl. XX/1901 a § 4 nař. č. 4600/1901 M. E., legitimovaným k opravným prostředkům v řízení správním jest ten, koho označují za interesenta právní normy, upravující tu kterou právní materii. — II. Nájemník bytu není interesentem ve stavebním řízení provedeném za účelem zjištění závadného stavu domu.
(Nález ze dne 5. října 1928 č. 26344.)
Věc: Marie H. v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o příkaz k vyklizení domu.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Rozhodnutím okr. úřadu v Bratislavě z 2. února 1927 byl Martinu L., vlastníku domu čp. ... v R. podle § 12 stav. statutu župy Bratislavské č. XLVIII/2 na základě výsledku komis. řízení udělen příkaz, aby do 2 měsíců náležitě opravil zmíněnou budovu. — Podáním z 26. března 1927 žádal L. okr. úřad v Bratislavě poukazem na toto pravoplatné rozhodnutí, aby nařídil nucené vyklizení bytů v uvedeném domě, ježto opravu lze provésti jen, když nájemníci se z bytů vystěhují. Zejména žádal, aby i st-lce bylo nařízeno, aby byt, který již 6 roků neobývá, vyklidila. — Při řízení o žádosti té zahájeném popřel zástupce st-lky potřebu oprav na uvedeném domě a vytýkal, že st-lka k místnímu šetření za účelem zjištění nutnosti oprav těch nebyla přibrána, ačkoliv jako interesovaná strana měla býti přizvána. Dále namítal, že mandantka jeho byla by jen na základě soudního výroku povinna, byt vykliditi, nikoli však na základě výroku adm. úřadu.
Výměrem ze 6. května 1927 nařídil okr. úřad v Bratislavě na základě bodu b) § 8 zák. čl. XX/1901 adm. vyklizení bytů, nacházejících se v domě č. . . . v R., zejména i bytu st-lky do 20. května 1927. Dále vyslovil, že provedení evakuace ukládá se obecnímu úřadu v R., který podle předpisu § 5 zák. č. 86/23 má se postarati o uschování nábytku vyklizených nájemníků. V důvodech uvedeno, že z ohledů veřejnobezpečnostních jest oprava a následkem toho vyklizení bytu nutné.
Dne 21. května 1927 podal obecní úřad zprávu, že se st-lka 19. května 1927 z bytu odstěhovala. V odvolání bránila se st-lka rozhodnutí tomu, namítajíc po stránce formální, že okr. jako správní úřad neprávem nařizuje demolování domu, jakož i provedení deložování nájemníků, neboť deložování nájemníků bylo podle § 3 zák. č. 48/25 přeneseno na řádné soudy, takže správní úřad má se omeziti jen na vyslovení nebezpečného stavu domu a na prohlášení nutnosti demolace domu. Po stránce věcné namítáno, že dům není v tak chatrném stavu, že by musil býti zbourán.
Nař. rozhodnutím vyslovil župní úřad v Bratislavě, že se ohledně napadeného výroku I. stolice, pokud se vztahuje na byt st-lky, vyslovuje nepříslušnost adm. vrchnosti. V důvodech uvedeno, že podle § 12 statutu župy Bratislavské jest adm. úřad příslušný, naříditi demolování neb opravu bořících se domů a budov lidskému životu nebezpečných a naříditi vyklizení jich. Kompetence adm. úřadu nerozšiřuje se na majetek a movité věci v takových budovách se nalézající. St-lka neobývá v dotyčném domě byt, nýbrž má tam v jednom pokoji uložen nábytek. Tedy její život není vůbec ohrožen a důsledkem toho kompetence vrchnosti v tomto směru se nerozšiřuje na zájmy odvolatelky. Ve smyslu § 5 zák. č. 86/23 mohla obec umístiti nábytek st-lky jen k její zvláštní žádosti. Žádost taková podána nebyla.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vytýká jako vadu řízení, že st-lka nebyla přibrána k řízení, které předcházelo výrok, jímž byla majiteli domu uložena oprava jeho.
Nss uvážil o této námitce takto:
Podle první věty § 12 cit. statutu jest vlastník budovy k rozkazu správního úřadu tam uvedeného povinen, sesouvající se a veřejnosti nebezpečné budovy zbořiti anebo podle pokynů opraviti; v opačném případě bude budova na jeho útraty zbořena cestou policejní. Že by nájemník v domě, o který jde, v takovém případě měl postavení strany, statut výslovně nestanoví. Z ostatních všeobecných předpisů stav. statutu pak jest patrno, že stranami, s nimiž úřad ve věcech stavebních má jednati, jsou toliko stavebník, resp. majitel dotyčné budovy, jakož i sousedé (viz §§ 3, 6). Že by osobu, jež užívá místností v té které budově na základě nájemního poměru, bylo pokládati za souseda, ze statutu nevyplývá a není to dáno ani povahou věci samé. Nejde-li však o nějaká práva sousedská, jež předpisy stav. statutu jsou chráněna, a není-li nájemník v dotčeném řízení stranou, pak není ovšem vadou řízení, že k němu nebyl přibrán.
Pokud se stížnost odvolává na ustanovení § 4 zák. čl. XX/1901 a § 4 nař. č. 4000/1901 M. E. a z něho dovozuje, že nájemníky, pokud jde o jejich zájem, třeba k řízení stavebnímu přizvati, uvážil nss toto:
Zák. čl. XX: 1901 nedefinuje v § 4 pojem interesenta v řízení správním, nýbrž stanoví pouze, že toliko interesenti jsou legitimováni k opravným prostředkům v řízení správním. Z toho jest patrno, že cit. zákonné ustanovení předpokládá, že otázku, koho sluší pokládati za interesenta v určitém řízení správním, týkajícím se toho kterého oboru správního, dlužno posuzovati podle oněch právních norem, jež upravují tu kterou materii. Také nař. č. 4000/1901 M. E., uvádějíc v § 4, že všeobecně je interesentem ten, o jehož právech a zájmech jest řeč, neustanovuje nic jiného, nežli, že interesentem jest ten, koho ony právní normy, upravující tu kterou právní materii, za interesenta označují.
Z toho je zřejmo, že ani z tohoto stížností uplatňovaného důvodu nelze dojíti k závěru, že by tu byla vytýkaná vada řízení. Nemá-li podle toho nájemník v řízení, týkajícím se nařízené opravy domu, vůbec postavení strany, nemá ani legitimace, aby dotyčný výrok bral stížností k nss-u v odpor a je proto stížnost v tomto směru nepřípustná.
Lze připustiti, že opatření této povahy může vrhati reflex i na práva založená nájemníku s hlediska jeho nájemního poměru, kdyžtě má zájem na tom, aby najatých místností mohl pro sebe užívati, a zájem ten může býti oním opatřením správního úřadu ohrožen. Avšak tím není při nedostatku positivního předpisu, jenž by mu poskytoval právo, aby brojil proti dotčenému opatření, směřujícímu k ochraně práv a zájmů veřejných, založena jeho legitimace a může tudíž nájemník, má-li za to, že opatřením tím zmařena nebo ohrožena byla jeho soukromá práva, založená smluvním nájemním poměrem, domáhati se ochrany svých nároků, vyplývajících z onoho smluvního poměru, založeného mezi ním a majitelem pronajatého objektu, toliko prostředky, jež mu platný právní řád poskytuje, tedy proti druhé smluvní straně cestou řádného soudu.

Citace:

č. 7453. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 89-91.