Č. 7499.

Dávky za veřejné úkony. — Řízení správní: * Ustanovení sazebníku, připojeného k vl. nař. č. 163/1925, připouštějící v sazbě E č. 3. uložení dávky za povolení mimořádné lesní těžby nad 25 m3 podle § 4 zák. č. 82/1918, neodporuje zák. č. 53/1925 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. — II. * Předpis dávky za úřední úkon ve smyslu zák. č. 53/1925, pro niž není stanovena pevná sazba dávková, jest podstatně vadný, neobsahuje-li žádného odůvodnění stran výše uvedené dávky.
(Nález ze dne 25. října 1928 č. 28470.)
Věc: Alexandr K. v P. proti ministerstvu zemědělství o dávku za úřední úkony.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 15. července 1925 žádal st-l, aby min. zeměd. udělilo schválení hospodářských lesních plánů o lesním hospodaření na velkostatku V.-P. pro desetiletí 1922—1931, podle nichž stanoven roční obmýtný etát na 37340 m3 hroubí, nebo aby vyslovilo, že v důsledku provedeného znaleckého dobrozdání není zapotřebí výslovného připuštění výjimek ve smyslu §§ 2 a 3 zák. č. 82/1918. Tuto svou žádost odůvodnil st-l poukazem na to, že v polesí V.-P. jest nadbytek porostů přestárlých, a že proto za účelem vyrovnání poměrů tříd stáří zamýšlí zavésti vyrovnávací 80tiletou obmýtnou dobu, čímž by byla překročena přípustná roční plocha pasečná, stanovená v § 2 zák. ze 17. prosince 1918 č. 82 Sb. o 20 ha mýtné plochy.
Min. zeměd. dalo výnosem z 21. října 1925 st-li svolení ve smyslu § 4 zák. č. 82/1918, aby v roce 1925/26 vykácel zvýšený roční etát o 13653 m3 dřevní hmoty, t. j. úhrnem 37340 m3. O tomto povolení bylo lesní ředitelství v D. vyrozuměno výměrem okr. lesní inspekce v Ch. ze 14. listopadu 1925.
Výnosem z 20. července 1926 doplnilo min. zeměd. předchozí výnos upozorněním, že pokud se týče těžeb za rok 1926/27 a let následujících jest třeba každoročně u min. o povolení těžby zakročiti, a uložilo okr. lesní inspekci v Ch., aby st-le vybídla, aby zaplatil podle zák. č. 53/25 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních a pol. 3 sazby E vl. nař. č. 163/25 za povolenou mimořádnou těžbu ve smyslu § 4 č. 82/1918 s hmotou 13653 m3 jehličnatého dříví dávku 17750 Kč. Okr. lesní inspekce intimovala st-li tento doplněk výnosem ze 4. srpna 1926, načež vydala plat. výměr z 10. září 1926, jímž st-li oznámila, že min. zeměd. výnosem č. 71411/XIV. mu předepsalo za mimořádnou lesní těžbu podle zák. č. 53/25 položky č. 3 sazby F (správně E) vl. nař. č. 163/25 dávku za úřední výkon ve věcech správních 17750 Kč a vyzvala st-le k zaplacení této dávky do 15 dnů od dodání plat. rozkazu. K výměru tomu připojeno právní poučení, že proti vyměření dávky není stížnost v adm. řízení přípustná. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
St-l poukazuje na to, že dávku za úřední úkony ve věcech správních lze vybírati jen za takové úřední úkony ve věcech správních, které se staly podstatně v zájmu soukromém, naproti tomu že povolení podle § 4 zák. č. 82/1918 lze vydati jen z důvodů veřejných. Vzhledem k tomu nelze po názoru st-le za povolení podle § 4 zák. č. 82/1918 ukládati dávku za úřední úkon, a pokud se v sazebníku, obsaženém ve vl. nař. č. 163/1925 pod lit. E č. 3 připouští požadovati dávku také za povolení mimořádné těžby lesní podle § 4 zák. č. 82/1918, odporuje toto nař. zákonu ze 3. dubna 1925 č. 53 Sb. o dávkách za úřední úkony.
V tom nemohl nss stížnosti přisvědčiti.
Podle § 4 zák. ze 17. prosince 1918 č. 82 Sb. může min. zeměd. z veř. důvodů připustiti výjimky z omezení v §§ 2 a 3 téhož zák., uložených majitelům lesů v příčině lesního hospodaření. Z tohoto předpisu jest zřejmo, že povolení takové výjimky předpokládá ucházení se majitele lesů o exempci ze zákonného zákazu, že však na povolení to nemá majitel lesů právního nároku, a konečně, že úřad při rozhodování má míti na zřeteli důvody veřejné.
V daném případě se st-l podáním z 15. července 1925 vskutku o udělení výjimky z předpisu § 3 zák. č. 82/1918 ucházel, z čehož nutno souditi, že měl na povolení výjimky té svůj soukromý zájem, a lze proto uznati povolení výjimky podle § 4 zák. č. 82/1918, jíž se st-li dostalo výnosem min. zeměd. z 21. října 1925, za poskytnutí výhody ve smyslu předpisu § 1 zák. ze 3. dubna 1925 č. 53 Sb. Okolnost, že podle předpisu § 4 zák. č. 82/1918 mají pro úřad býti při povolování výjimek rozhodnými důvody veřejné, neodnímá řečené exempci ze zákonných omezení povahu výhody ve smyslu zák. o dávkách za úřední úkony, neboť i z aktů úředních, při jejichž vydání jest se říditi ohledy veřejnými, může plynouti soukromý prospěch jednotlivcům.
Připouští-li se tedy v odst. E č. 3 sazebníku, obsaženého v nař. č. 163/1925, aby dávce za úřední úkony bylo podrobeno i povolení mimořádné těžby lesní podle § 4 zák. č. 82/1918, neodporuje to předpisu § 1 zák. č. 53/1925, neboť, jak řečeno, povolení takové může obsahovati poskytnutí výhody ve smyslu posléze cit. ustanovení zákona. Pak není však ani sporné uložení dávky, na tomto ustanovení vl. nař. založené, v rozporu se zákonem, šlo-li tu o uložení dávky za poskytnutí výhody ve věcech správních.
Dále vytýká stížnost, že nař. výměr neobsahuje co do výše uložené dávky žádného odůvodnění.
Podle položky E. č. 3 sazebníku zavedeného nař. č. 163/1925 může býti za povolení mimořádné těžby lesní nad 25 m3 podle § 4 zák. č. 82/1918 uložena dávka od 20—20.000 Kč. Nejde tu tedy o sazbu pevně stanovenou a jest proto věcí úřadu, aby v těchto mezích ve smyslu § 2 odst. 3 zák. č. 53/1925 dávku vyměřil podle výše nákladu s projednáním věci spojeného, bera zřetel k rozsahu a obtížnosti jednání, k významu věci, k prospěchu, který straně z toho vznikne, k jejím majetkovým poměrům atd. Podle toho jest ponecháno úvaze příslušného úřadu určiti, která částka v mezích stanovené maximální hranice jest vzhledem k uvedených okolnostem nejpřiměřenější. Tento úsudek úřadu nemůže ovšem nss nahraditi úsudkem vlastním v ten způsob, že by sám určil výši dávky, již považuje v konkrétním případě za přiměřenou, nýbrž může úsudek ten, jenž jest výsledkem hodnocení skutkových okolností, přezkoumati jen po stránce formální v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss, t. j. zda úřad měl pro svůj úsudek dostatečný skutkový podklad a zda zjištění skutečností, z nichž úřad vycházel, netrpí podstatnými vadami.
Žal. úřad však v nař. rozhodnutí vůbec neuvedl skutečností, na nichž založil svůj úsudek o přiměřenosti částky, již v daném případě st-li jako dávku uložil; tím byla st-li znemožněna kontrola správnosti předpokladů, z nichž úřad při určení výše dávky vycházel, a nss-u ztíženo přezkoumání formální správnosti úsudku úřadu o přiměřenosti dávky. Pro tuto podstatnou vadu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 183-185.