Č. 7538.

Církevní věci. — Řízení správní (Slovensko): Nepřizná-li min. škol. duchovnímu státní příplatky podle § 9, odst. 2 zák. čl. XIV:1898, ač duchovní byl v disc. řízení vedeném církevní vrchností uznán nevinným, je min. povinno sděliti duchovnímu údaje, na jichž základě nebéře osvobozující nález církevní vrchnosti na vědomí.
(Nález ze dne 10. listopadu 1928 č. 8019.) Prejudikatura: Boh. A 5262/26, 5429/26.
Věc: Eugen B. v S. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o odnětí státních příplatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Referát min. škol. v Bratislavě obrátil se dvěma přípisy z roku 1923 a 1925 na apoštolskou administrativu v Trnavě se žádostí, aby z důvodů v přípisech těch blíže uvedených bylo proti st-li, řím.-kat. faráři v S., zavedeno ve smyslu zák. čl. XIV:1898 a XIII:1909 disc. vyšetřování.
Apoštolská administratura sdělila však v obou případech žal. úřadu, že st-le z důvodů v jejích přípisech blíže uvedených osvobodila od obžaloby z protistátního jednání a z obvinění z těžkého mravního přestupku. — — — — — — — — — — — —
Nař. rozhodnutím sdělil žal. úřad biskupskému ordinariátu v Trnavě, že nebéře ve známost osvobozující výroky disciplinární rady z 22. srpna 1923 a z 9. listopadu 1925, jimiž byl Eugen B., správce římsko-katolické fary v S. zproštěn obžaloby, naň vznesené. Opatření toto odůvodňuje se výslovným ustanovením § 9 zák. čl. XIV:1898 resp. § 5 zák. čl. XIII:1909, protože na základě vykonaného úředního šetření a po ruce jsoucích dokladů a zejména na základě rozsudku župního úřadu v Nitře z 12. června 1924, resp. min. pro Slov. z 19. ledna 1925 nabyl žal. úřad přesvědčení, že se jmenovaný duchovní skutečně dopustil skutků, jimiž projevil své protistátní smýšlení. Rovněž bylo úředně zjištěno, že jmenovaný neplní ani povinností, vyplývajících ze zákonů státních a z těch nařízení vlády, jež tato dala na ochranu státních zájmů, uvedených v § 22 odst. 1 lit. c) zák. čl. XXVII:1907. V důsledku toho ve smyslu ustanovení § 7 zák. čl. XIV:1898 lit. b) nepřiznávají se jmenovanému duchovnímu požitky ze státních prostředků. — — — —
Stížnost vytýká nezákonnost a vadnost řízení především: 1. proto, poněvadž nař. rozhodnutí neudává výsledek »vykonaného úředního šetření a doklady po ruce jsoucí«, čímž jest st-li obrana znemožněna. Má-li referát nějaké doklady, které jsou způsobilé zvrátiti osvobozující výroky církevní vrchnosti, jest povinen je v odůvodnění uvésti, 2. pro ten skutek, pro který st-l byl nitranským župním úřadem pro přestupek potrestán, žal. úřad obžalobu u církevní vrchnosti nepodal a jest pravda, že ani tak učiniti nemusil, když st-l pro to byl pravoplatně odsouzen. Jestliže však referát považoval přestupek sám za dostatečný k odnětí státních požitků, proč žádal mimo to disc. vyšetřování a když pak st-l disc. vyšetřováním byl osvobozen, nestačí jediný tento přestupek k zastavení státních požitků. Ostatně onen přestupek neměl nic společného s projevem protistátního smýšlení. 3. Rovněž není v důvodech ani slova o tom, z kterých dokázaných okolností lze usuzovati, že st-l povinnosti podle § 22 zák. čl. XXVII:1907 neplní, čímž jest st-li rovněž obrana znemožněna; st-l popírá, že by referát mohl míti sebe menší doklady pro to, že st-l sleduje protistátní směr.
Nss shledal stížnost důvodnou: — — — — St-l byl církevní vrchností osvobozen. Žal. úřad však přes to osvobozující výroky ty nevzal na vědomí podle § 9 zák. čl. XIV:1898 a § 5 zák. čl. XIII:1909 a nepřiznal st-li podle § 7 lit. b) zák. čl. XIV:1898 požitky ze státních prostředků.
Postup takový není v zásadě nepřípustný, když přec cit. § 9 odst. 3 stanoví, že, »osvobodí-li disc. rozhodnutí církevní vrchnosti kněze přes to, že stížnost je důvodná, má min. právo, na základě dokladů, které má po ruce, odníti důchodkový doplněk .....« § 5 zák. čl. XIII:1909 pak doplňuje předpisy § 9 zák. čl. XIV:1898 v tom směru, že ministr může kongruu odníti tehdy, jestliže církevní vrchnost disc. řízení, které k vyzvání ministra má býti zavedeno, do 4 měsíců neskončí, dále v tom směru, že takto doplněných ustanovení § 9 zák. čl. XIV:1898 se má použíti i tehdy, jestliže duchovní neplní povinnosti, které vyplývají ze státních zákonů nebo zákonných nařízení vlády, která vydá vláda na ochranu státních zájmů zmíněných v bodě c) § 22 zák. čl. XXVII:1907 ...
Nss vyslovil již opětně na př. v nál. Boh. A 5262/26 a 5429/26, že min. zastavujíc duchovnímu státní příplatky podle § 9 odst. III zák. čl. XIV:1898, ač duchovní v disc. řízení vedeném církevní vrchností nebyl uznán vinným, je povinno sděliti duchovnímu údaje, na jichž základě nebéře osvobozující nález církevní vrchnosti na vědomí.
Nss setrvává na uvedeném právním názoru i v daném případě, kde nejde o zastavení již pobíraných požitků, nýbrž o nepřiznání požitků těch, poněvadž zákon na uvedeném místě mluví jen o odnětí státních důchodů, aniž stanoví jinak v příčině nepřiznání požitků dosud nepobíraných a poněvadž žal. úřad tím, že cit. předpisů zákona se dovolává, sám prohlašuje, že pokládá uvedený předpis za směrodatný i v daném případě.
Při tom nemohl ovšem nss — jelikož nař. rozhodnutí mluví jen zcela povšechně o požitcích ze státních prostředků — zkoumati, o požitky jakého druhu tu šlo (kongrua podle zák. čl. XIV:1898, starobní přídavky podle zák. čl. XXXVIII:1913, ošacovací příspěvek podle min. nař. čís. 2500 M. E. z roku 1918, mimořádné přídavky zavedené teprve v republice čsl. a pod.) ani zda po případě mezi požitky st-li odepřenými nejsou takové, na které by nárok — pro nedostatek závazné normy požitky ty přiznávající — vznikl eventuelně teprve singulerním přiznáním jich (srovn. též nál. Boh. A 5615/26 a 5378/26).
Bylo proto i v daném případě povinností žal. úřadu, aby st-li v nař. rozhodnutí sdělil, na základě kterých údajů po ruce jsoucích nebéře osvobozující rozsudky církevní vrchnosti na vědomí.
Tuto povinnost žal. úřad — jak stížnost správně vytýká — nesplnil; nesplnil ji zejména ani tím, že v nař. rozhodnutí uvádí, že na základě vykonaného úředního šetření a po ruce jsoucích dokladů a zejména na základě rozsudku župního úřadu v Nitře z 12. června 1924, resp. min. pro Slov. z 19. ledna 1925 nabyl žal. úřad přesvědčení, že se »jmenovaný duchovní skutečně dopustil skutků, jimiž projevil své protistátní smýšlení«; neboť žal. úřad tu nesděluje, jaké byly výsledky úředního šetření a jaké to doklady má po ruce; přestupek rozšiřování poplašných zpráv pak, jehož se týkají cit. rozsudky, nebyl vůbec předmětem řízení zavedeného proti st-li na základě přípisů žal. úřadu ze 17. května 1923 a 28. srpna 1925, které jedině tvoří základ nař. rozhodnutí.
Pokud pak se žal. úřad v nař. rozhodnutí konečně dovolává toho, že prý úředně bylo zjištěno, že st-l neplní ani povinností, vyplývajících ze zákonů státních a z těch nařízení vlády, jež tato dala na ochranu státních zájmů, uvedených v § 22 odst. 1 lit. c) zák. čl. XXVII:1907, čímž nař. rozhodnutí zřejmě míní se dovolati předpisu § 5 odstavce II zák. čl. XIII:1909, nelze přehlédnouti, že pro porušení povinností podle § 22 lit. c) zák. čl. XXVII:1907 lze taky jen postupovati podle § 9 zák. čl. XIV:1898 doplněného §em 5 odst. 1 zák. čl. XIII:1909, postup tam předepsaný však právě zachován nebyl, když nař. rozhodnutí neuvádí, jaké povinnosti uvedeného druhu st-l neplní a jakým způsobem bylo neplnění takovýchto povinností st-lem zjištěno.
Z těchto úvah bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7538. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 260-263.