Č. 7615.
Učitelstvo: * Předpis § 16 mor. zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. o tom, že přesazením nesmí učiteli ubýti příjmů, vztahuje se jen na učitele, podle §§ 1—15 téhož zák. na určité škole definitivně ustanoveného.
(Nález ze dne 6. prosince 1928 č. 33012.) Věc: Antonie B. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — — —
Jádrem sporu jest otázka, bylo-li za platnosti původního znění §§ 18 a 19 zák. č. 274/19 a čl. 2 § 5 odst. 2 zák. č. 306/20 přípustno, snížiti definitivně ustanovené učitelce ženských ručních prací výměru jejích akt. služ. příjmů, poklesl-li počet vyuč. hodin dotyčné učitelky pod míru učební povinnosti, podle níž bylo určeno procento požitků těch v době def. ustanovení učitelkou.
Žal. úřad zodpovídá otázku tuto kladně, odvolávaje se na shora uvedené zákonné předpisy, stížnost naproti tomu namítá v podstatě 1. že v § 19 zák. č. 274/19 normované procentuelní vyměření služ. požitků platí jen pro případ prvního ustanovení požitků a pro případ zvýšení počtu hodin vyučovacích, nikoli pro případ snížení počtu toho, 2. že podle § 16 mor. zem. zák. č. 18 z r. 1870 nesmějí být st-lce zkráceny služ. požitky z důvodu, že byla přeložena z B. na obecnou školu ve V., ježto v době, kdy působila v B. na obecné škole a stala se def. učitelkou měla 20 vyuč. hodin týdně a požívala plných požitků služ.
Nss neuznal námitky ty důvodnými.
Ad 1. Zákon č. 274/19 upravil v §§ 18 a 19 služ. požitky učitelek žen. ruč. prací tak, že přiznal plné požitky těm učitelkám, které vyučují nejméně 13 hodin týdně, těm pak, jichž vyučovací povinnost činí méně než 13 hodin týdně, odměnu 25%, 50% a 75% služ. příjmů podle rozsahu jejich vyučovací povinnosti. — Ze znění uvedených předpisů je zřejmo, že zákon stanovil výši požitků pro všechny případy bezvýminečně a výhradně dle rozsahu vyuč. povinnosti, nikoli jen, — jak stížnost mylně za to má — pro případ prvního ustanovení požitků a pro případ zvýšení počtu hodin vyuč. Jest tedy vždy a za všech okolností jen počet hodin vyuč. měřítkem pro určení služ. příjmů.
Dle čl. 2 § 5 zák. č. 306/20, účinného od 1. září 1919, požívá učitel, jmenovaný def. podle tohoto zák., plné výměry platu jen tehdy, splní-li podmínky pro def. jmenování podle zák. zem. aneb učí-li počtu vyuč. hodin ustanovenému v zák. č. 274/19 pro dosažení plné výměry platů. Podmínky ty u st-lky splněny nebyly, ježto na obecné škole ve V. působila jen jako učitelka sice definitivní, ale bez určení služ. místa a ježto její vyuč. povinnost tam činila jen 5 hodin týdně.
Ad 2. § 16 odst. 1. mor. zem. zák. č. 18/1870, ve znění zák. z 26. září 1884 č. 77 z. z. mor. zní: Každé dle §§ 1 až 15 vykonané ustanovení učitele nebo vysvědčením způsobilosti opatřeného podučitele jest definitivní; avšak každý ve službě učitelské ustanovený jest povinen podrobiti se přesazení, zemskou školní radou z příčin služby nařízenému, pokud mu tím neubude příjmů. — Toto ustanovení zák. vztahuje se zřejmě jen na učitele ustanovené dle předcházejících předpisů §§ 1 až 15, které jednají o trvalém obsazení uprázdněných míst učitelských. Z toho jde, že druhá věta prvního odst. § 16 cit. zák. chrání před úbytkem příjmů jen učitelské síly, které jsou na určité místo učitelské definitivně dosazeny, jejichž požitky služební jsou k určitému místu služebnímu vázány.
78* Ježto st-lka v rozhodné době nebyla ani v B. ani jinde na určité místo ustanovena, nýbrž byla jen def. učitelkou bez určení služ. místa a požitky její tudíž nebyly vázány k učebnímu místu, nemůže se dovolávati ochrany zmíněného předpisu zákonného. Ostatně st-lce neubylo na služ. požitcích následkem přeložení úřadem nařízeného, nýbrž jen vzhledem k rozsahu její vyučovací povinnosti.