Č. 7420.

Školství: I. Má školní fase z doby před vydáním říš. zák. školního z r. 1869 význam prav čtverný nebo jen evidenční co do naturálních požitků správce školy? — II. Kdy jde o trvalé věnování pozemků pro služební příjmy učitele ve smyslu § 38, odst. 2. mor. zák. o zřizování škol?
(Nález ze dne 15. září 1928 č. 24944).
Věc: František Sch. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o užívání pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle fase z 24. února 1860, schválené okresním úřadem ve V. dne 10. března 1860 činily požitky a výdaje služby školní, varhanické a kostelnické v L. mimo jiné: —
Podle knihovního výtahu o usedlosti čtvrtlání č. ... v L. pozůstává tato ze stav. parcely 69 s budovou školní č. ..., ze stav. parcely č. ..., se stodolou, ze dvou parcel č. ... »zahrada« a z několika parcel rolí a luk a bylo roku 1880 vloženo vlastnické právo pro obec L. s tím, že stav. parcela č. ... i s budovou školní a poz. parcely č. ... »zahrada« jsou věnovány k trvalému a výlučnému užívání národní školou v L.
Podáním z 21. srpna 1923 zažádal st-l, správce školy v L., aby ošv pro něm. školy ve Z. najisto postavil otázku práva správce školy v L. na užívání polností ve výměře 3 jit. 807 čtv. sáhů a louky ve výměře 911 čtv. sáhů, které náležejí podle školní fase k příjmům správce školy, které však usnesením obecního zastupitelstva byly od školy odloučeny. — K dotazu ošv-u sdělil obecní úřad v L. 14. listopadu 1923, že podle poz. knihy škola v L. nemá pozemků, že naopak pozemky příslušné jsou vlastnictvím obce, která z nich platí daně a dávky a která je proto propachtovala a pachtovného užívá na úhradu obecních potřeb.
Nato rozhodl ošv dne 19. listopadu 1923, že obec nemá práva dočasnému správci školy v L. odnímati používání pozemků, poněvadž správce školy po více než 40 let požívací právo k pozemkům, které dle fase ke škole patří, měl a poněvadž také berní úřad nynějšímu správci školy přiměřenou částku s jeho požitků sráží. Ošv vyzval tudíž obec, aby mu pozemky ve fasi uvedené ponechala k dalšímu neobmezenému užívání a aby správci školy co nejdříve nahradila škodu, která mu vznikla protiprávním odnětím užívacího práva.
Odvolání obce z tohoto výměru podané zamítla zšr mor. dne 14. března 1924 z důvodů rozhodnutí prvé stolice.
V dalším svém odvolání uvedla obec, že se obecní zastupitelstvo 27. října 1920 usneslo, že neponechá nově ustanovenému správci školy Františku Sch. užívání pozemků, jeho předchůdcem užívaných, poněvadž nový správce školy odmítl zastávati službu varhanickou a poněvadž podle výn. min. vyuč. z 9. srpna 1881 č. 9151 pozemky ty byly obcí určeny patrně jenom důsledkem povinnosti obce podle dřívějších zákonů přispívati k dotaci učitele, avšak na základě nových školských zákonů, podle nichž úhrada věcného nákladu na školu beztak náleží obci, měly býti obci vráceny a to tím spíše, když podle § 37 mor. zák. o zřizování škol trvají dále jen ona plnění jednotlivých osob nebo korporací, vyjímaje obce, která spočívají na zákoně nebo na smlouvě. Min. škol. vyhovělo nař. rozhodnutím odvolání obecního úřadu v L. a zrušilo rozhodnutí zšr-y, ježto obsah školní fase sám o sobě nezakládá trvalé věnování pozemků ke služ. příjmům učitele, které zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. mor. v § 38 odst. 2 předpokládá, jelikož obec L. pozemky ve fasi uvedené svého času věnovala jen proto na vydržování učitele, aby dostála zákonné povinnosti k vydržování školy, ale za nynějších zákonných předpisů o uhražování učitelských platů není odůvodněno, aby se závazek obce dále zachovával, obzvláště, když nynější správce školy nepodal námitek proti usnesení obecního zastupitelstva v L. z 27. října 1920, podle kterého bylo omezeno užívání zmíněných pozemků výslovně jen na dobu 3 let.
Stížnost neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
Podle § 38 odst. 2 mor. zák. o zřizování škol z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zák. z 12. prosince 1883 č. 77 z. z. mor. »mají pozemky, které navždy byly věnovány pro služební příjmy učitele, též budoucně zůstati učitelům k užívání«.
St-l má za to, že ve sporném případě jde o pozemky tohoto druhu, kdežto žal. úřad to popírá, poněvadž a) obsah školní fase sám o sobě nezakládá »trvalé věnování« ve smyslu cit. předpisu a b) poněvadž st-l proti shora zmíněnému usnesení ob. zastupitelstva v L. z 27. října 1920 nepodal námitek.
Pokud jde především o důvod ad b) vytýká stížnost právem, že ono usnesení nebylo vůči st-li vůbec schopno právní moci. Na sporu je otázka, zda sporné pozemky byly obcí L. na vždy věnovány pro služ. příjmy správce školy v L.; jde tu tedy o spor o příjmech učitele, o němž rozhodovati způsobem autoritativním přísluší úřadům školským, které ostatně také v daném případě rozhodování toho se podjaly. Usnesení ob. zastupitelstva obce L. z 27. října 1920, že užívání sporných pozemků se ponechává st-li na 3 roky, má tedy pro daný spor toliko význam prohlášení jedné ze sporných stran, které proto, že st-l proti němu nepodal námitky do určité lhůty, nemůže se státi pravoplatným základem právního poměru mezi st-lem jako skutečným neb tvrzeným uživatelem pozemků oněch a obcí jako vlastnicí jejich. Naopak je právě účelem sporu projednávaného před úřady školskými, který vedl také k této stížnosti k nss podané, aby zmíněný právní poměr mezi obcí a st-lem byl pravoplatně upraven. — O důvod uvedený shora sub b) nelze tedy nař. rozhodnutí právem opříti.
Jinak je tomu však, pokud jde o důvod uvedený shora sub a).
Podle knihovního výtahu shora uvedeného jsou sporné pozemky (role a louka) vlastnictvím obce L. a není stran těchto pozemků — na rozdíl od stav. parcely č. ... (s budovou školní) a poz. parcel č. ... (zahrada) — vloženo trvalé věnování pro účely školy obecné v L. Přes to bylo by ovšem možno, aby obec uvedené pozemky z veřejnoprávního titulu, který by z poz. knih ovšem patrný býti nemusil, byla »navždy věnovala pro služ. příjmy učitele«, takže by pak o své újmě věnování takové odvolati nemohla.
Stížnost tvrdí, že příslušným věnovacím aktem je tu shora uvedená školní fase z 24. února 1860 a že — i kdyby toho nebylo — věnování oněch pozemků pro uvedený účel se stalo trvalým tím, že ono sporné plnění po více než 40 roků od účinnosti cit. škol. zák. z roku 1870 bylo skutečně konáno. Toto stanovisko nelze však shledati správným.
Zmíněná školní fase z roku 1860 totiž nemá povahu konstitutivní, nejsouc sama pravotvorným důvodem vzniku nějakého závazku obce, nýbrž má povahu jenom evidenční, konstatujíc, jaké jsou v uvedené době příjmy správce školy. — Skutečnost pak, že předchůdcové st-lovi po dlouhou řadu let nesporně oněch pozemků užívali, nemůže — jelikož jde o titul veřejnoprávní a jelikož ve veřejnoprávních poměrech vydržení (resp. promlčení) je možné jenom tam, kde zákon je výslovně připouští, čehož v daném případě není — utvořiti nebo nahraditi věnování navždy«.
Nelze proto shledati nezákonnost v tom, když žal. úřad vycházel z názoru, že zmíněná školní fase nezakládá trvalé věnování pozemků oněch ve smyslu § 38 odst. 2 zák. č. 17 z. z. mor. z r. 1870.
Na tom nemůže také nic měniti okolnost, že — jak stížnost uvádí — předchůdcům st-lovým katastrální výnos sporných pozemků byl prý podle § 12 zákona z 26. prosince 1904 č. 1 z. z. mor. z r. 1905 srážen; neboť z této skutečnosti bylo by nanejvýše snad lze vyvozovati, že ony pozemky byly v příslušné době »k dotaci učitelského místa ustanoveny«, že tedy v příslušné době držitelé onoho učitelského místa užitky z pozemků těch fakticky pobírali, neplyne z toho však, že by tu bylo šlo a také nyní jde o věnování navždy« po rozumu § 38 odst. 2 zem. zák. č. 17 z r. 1870 ve znění zák. č. 77 z. z. z r. 1883.

Citace:

č. 7420. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 14-17.