Č. 7480.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): * Za základ pro zjištění finančního efektu »slovenské výhody« zaměstnance, jmenovaného v r. 1919 na Slovensko, dlužno bráti: a) pokud se týče služného, ono služné, kterého zaměstnanec v době svého jmenování na Slovensko skutečně požíval, nikoli služné, na něž by byl měl nárok podle zák. č. 25/1920, kdyby se byl o ně ve smyslu prov. nař. č. 154/1920 k čl. IV. přihlásil; b) pokud se týče místního přídavku, místní přídavek pražský bez zřetele na místo, kde působil.
(Nález ze dne 19. října 1928 č. 7242/27.)
Prejudikatura: Boh. A 2289/23.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem min. fin. z 31. října 1919 byl st-l jmenován vrch. ber. správcem VII. hodn. třídy pro obvod gfř v Bratislavě a byl mu přiznán 4. platový stupeň této hodn. třídy. Službu na Slov. nastoupil st-l dne 19. ledna 1920.
Výnosem gfř v Bratislavě z 27. února 1924 byla st-li na jeho přihlášku o přiznání časového postupu podle zák. č. 222/1920 a vl. nař. č. 666/1920 propočtena celková služ. doba od 19. července 1887 s připočtením 5 vál. pololetí, a byl mu přiznán od 1. ledna 1921 (den nápadu práva 19. ledna 1919) 4. stupeň plat. VII. hodn. třídy. Zároveň bylo vysloveno, že tímto propočtením nenastává v jeho požitcích žádné změny, poněvadž těchto požitků dosáhl již dekretem ze 14. listopadu 1919.
Podáním z 11. února 1924 domáhal se st-l, uváděje, že byl dekretem ze 14. listopadu 1919 jmenován jako vrch. ber. správce s požitky VIII. hodn. tř. 3. stupeň přednostou ber. úřadu v B. s požitky VII. hodn. tř. 4. stupně, aby mu byla od 1. ledna 1920 povolena a započtena do odpočivných požitků slov. výhoda na jednu hodn. třídu a 1 stupeň.
Min. fin. přiznalo st-li nař. rozhodnutím od 1. ledna 1921 jako slov. výhodu vyrovnávací, do pense započítatelný a event. dosažením vyšších požitků ztenčitelný přídavek v částce 2448 Kč a uvedlo toto:
»Podle Zásad úpravy osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov. z 20. července 1920 nesmí býti slov. výhoda propočtením celkové služ. doby zkrácena, t. j. zaměstnanci musí býti i po propočtení celkové služ. doby zachován nejméně fin. efekt výhody přiznané před propočtením. Pro srovnání výše jednotlivých požitků před propočtením celkové služ. doby a po něm, před přiznáním slov. výhody a po jejím přiznání, dlužno bráti v úvahu podle ustálené judikatury nss-u stálé a řádné služ. požitky, t. j. služné a konstantní veličinu 50% služného, nejvýše však 4000 Kč. St-l v době jmenování pro Slov. měl nárok podle zák. č. 541/1919 a č. 25/1920 na požitky 1. stupně VII. hodn. tř. se dnem nápadu práva 13. ledna 1917. Při jmenování na Slov. byly mu přiznány požitky 4. stupně VII. hodn. tř. Byl tedy fin. efekt přiznané mu výhody tento: (9408 + 4008) — (7308 + 3660) = 2448. Poněvadž st-l získal propočtením celkové služ. doby k 1. lednu 1921 požitky 4. stupně VII. hodn. třídy, t. j. nejvyšší stupeň hodn. třídy dosažitelné časovým postupem, byl mu celý fin. efekt výhody přiznaný před propočítáním ponechán ve formě t. zv. vyrovnávacího přídavku per 2448 Kč i po 1. lednu 1921.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Obě strany jsou za jedno v tom, že st-li i po propočtení celkové služ. doby musí býti zachován fin. efekt slov. výhody přiznané mu před propočtením. Rozpor mezi žal. úřadem a st-lem týče se pouze rozsahu této slov. výhody a důsledkem toho i rozsahu zachovatelného fin. efektu. Kdežto totiž st-l béře za základ pro zjištění onoho rozsahu jednak služné VIII/3 (6804 Kč), které mu v době, kdy byl na Slov. jmenován, příslušelo na základě dekretu zem. fin. řiditelství v Brně z 22. srpna 1919, jednak místní přídavek 2724 Kč podle III. třídy, kterého tehdy jako úředník působící v U. na Mor. požíval, a obé srovnává se služným VII/4 (9408 Kč), resp. s příslušným místním přídavkem pražským, béře žal. úřad za základ služné VIII/4 = VII/1, na které st-l v době svého jmenování na Slov. podle zák. č. 541/1919 a č. 25/1920 měl nárok a kterého — ač mu ve skutečnosti poukázáno nebylo — byl by požíval, kdyby se o příslušné zvýšení ve smyslu ustanovení prov. nař. č. 154/1920 k čl. IV. byl přihlásil, a místní přídavek pražský 3660 Kč.
Pokud se týče místního přídavku, nemá st-l pravdu, srovnává-li s pražským místním přídavkem místní přídavek podle III. třídy míst. Již v nál. Boh. A 2289/23 bylo vysloveno, že při zjišťování fin. efektu slov. výhody dlužno bráti za základ konstantní veličinu 50% služného, nejvýše však 4000 Kč, beze zřetele k tomu, do které třídy je zařazeno služ. místo zaměstnancovo. Možno tedy v případu st-lově za účelem zjištění fin. efektu slov. výhody mu poskytnuté srovnávati s praž. místním přídavkem ke služ. VII/4 zase jen pražský místní přídavek k onomu služnému, které jest vzíti za spodní hranici srovnávací.
Pokud se týče však tohoto služného, nelze uznat i správným názor žal. úřadu. Za základ srovnání možno bráti jenom to služné, kterého st-l v době svého jmenování na Slov. požíval, neboť jenom podle tohoto služného možno posouditi rozsah »Slov. výhody«, která mu při jmenování na Slov. podle tehdejší vůle jmenovacího činitele měla býti poskytnuta a skutečně poskytnuta byla; a rozsah této slov. výhody je pak směrodatný také pro rozsah fin. efektu jejího. Nelze tedy bráti za základ služné, na které st-l by byl měl nárok podle zák. č. 25/1920, kdyby se o zvýšení byl přihlásil ve smyslu prov. nař. č. 154/1920 k čl. IV., kdyžté opomenutí této přihlášky jiných důsledků nežli nepoukázání zvýšeného služného nemá, a toto zvýšené služné podle obsahu správních spisů ostatně ani ex post z moci úřední mu prokázáno nebylo.
Bral-li tedy žal. úřad za základ pro zjištění fin. efektu st-li zachovatelného jako dolní hranici jednak služné podle VIII. hodn. tř. 4. stupně platového (= VII/1) a pražský místní přídavek k tomuto služnému, vycházel z nesprávného právního názoru, pročež bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 7480. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 144-146.