Č. 7624.

Živnostenské právo. — Řízení správní: * V řízení dle III. hlavy živn. řádu nejsou nadřízené úřady v pořadí instančním oprávněny sporné případy přezkoumati nezávisle na rozhodnutí stolic nižších a nezávisle na obsahu opravného prostředku ani po stránce právní, ani co do hodnocení skutkového materiálu. Nadřízený úřad je však oprávněn, aby i při příležitosti instančního rozhodování učinil podle § 146, odst. 4 živn. ř. opatření potřebná s hlediska veřejných zájmů, jichž ochrana je účelem předpisů III. hlavy živn. řádu.
(Nález ze dne 11. prosince 1928 č. 33315.)
Věc: Firma F. et Comp. akc. spol., Alois S. a Cecilie Sch. v Brně proti ministerstvu obchodu o živnostenskou provozovnu Františka H.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zrušilo podmínku bodu 20. konsensu uděleného stolicí 1., zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 15. července 1921 žádal František H. v Brně o povolení ke zřízení výrobny mazadel na vozy a vaseliny ve dvorním křídle domu č. ... v Brně. O této žádosti konalo se komis. jednání, jehož se zúčastnili i st-lé, kteří namítali, že povolením této výrobny nastane zvýšené nebezpečí ohně a obtěžování sousedů kouřem a zápachem.
Výměrem městské rady v Brně z 22. srpna 1921 bylo Františku H. uděleno žádané povolení, při čemž předepsány byly mimo jiné tyto podmínky: jako podmínka 5., že při výrobě musí se používati pouze minerálních a nezapáchajících rostlinných olejů; jako podmínka 6., že teplota při výrobě nesmí přestoupiti 130 stupňů C; jako podmínka 7., že při výrobě nesmí býti použito jakýchkoliv zapáchajících surovin, na příklad rybího tuku, neb jiných zkažených olejů; jako podmínka 8., že parní kotlík, kterého se má použíti, musí býti před upotřebením podroben zkoušce od příslušného komisaře a certifikát o vykonané zkoušce úřadu předložen; této zkoušce musí býti podroben i pařák; jako podmínka 14., že výška komínu musí býti v každém případě taková, jako jest dvouposchoďová tovární budova sousední Firmy F. et Comp. a jako podmínka 20., že komín musí býti zvýšen nejméně o 1 m nad střechu továrny F. et Comp. a opatřen zařízením kouř odstraňujícím.
K odvolání st-lů doplnila zsp v Brně výnosem ze 16. prosince 1922 podmínky konsensu řadou dalších podmínek, zrušila však podmínky uvedené pod č. 14 a 20, ježto si odporují, dodavši, že k dodatečnému schvalení vysokého komínu dlužno předložiti detailní plán tohoto komínu se statickým výpočtem.
Vyřizujíc další odvolání st-lů, obnovilo min. obch. nař. rozhodnutím podmínky bodu 14. a doplnilo podmínku bodu 7. konsensu tím, že se zakazuje použíti zapáchajících a žluklých olejů, a dále podmínku bodu 8. předpisem, že parního kotle má býti užíváno pouze do tlaku 3 atmosfér, a že majitel provozovny je povinen zkušebního komisaře na tento předpis upozorniti a požádati jej, aby upravil podle tohoto předpisu certifikát parního kotle a též ustanovil a v certifikátu vyznačil závaží pojistných záklopek dle tohoto přípustného tlaku.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí a vytýkající mu jednak vady řízení, jednak nezákonnost, uvážil nss toto: — — —
Stížnost vytýká, že žal. úřad — když obnovil podmínku bodu 14. konsensu stanovící, že výška komínu musí býti v každém případě nejméně taková, jako výška dvouposchoďové budovy sousedící firmy F. a spol. a ponechal v platnosti rozhodnutí 2. stolice, jímž byla zrušena přísnější podmínka bodu 20. téhož konsensu, že totiž komín musí býti zvýšen nejméně o 1 m nad střechu továrny zmíněné firmy a opatřen zařízením odstraňujícím kouř — postupoval protizákonně, ježto se měl omeziti pouze na přezkoumání námitky obsažené v odvolání, uplatňující, že jest zde skutečně rozpor mezi podmínkou bodu 14. a 20., že však nesměl odstraniti podmínku bodu 20., která, nebyvši Františkem H. naříkána, vešla proti němu v moc práva, a to tím méně, když pod tímto bodem bylo předepsáno také, že komín musí býti opatřen zařízením odstraňujícím kouř, což nebylo rovněž bráno v odpor.
Řešení této otázky spočívá v jádru na zodpovědění otázky, jsou-li v řízení podle III. hlavy živn. řádu nadřízené úřady v pořadí instančním oprávněny sporné případy přezkoumati nezávisle na rozhodnutí stolic nižších a nezávisle na obsahu opravných prostředků a to nejen po stránce právní, nýbrž i co do hodnocení skutkového materiálu. Zabývajíc se touto otázkou, zodpovědělo ji odborné plenum nss-u usnesením z 22. října 1928 záporně, s tou jedinou výhradou, že nadřízený úřad jest oprávněn i u příležitosti instančních odvolání učiniti podle § 146 odst. 4 živn. řádu opatření potřebné s hlediska veř. zájmů, jichž ochrana je účelem předpisu III. hlavy živn. řádu. V souhlase s tímto názorem odborného plena shledal nss v případě daném na podkladě těchto úvah, že stížnost má pravdu:
Podle § 30 živn. řádu má úřad, jednaje o schválení provozovny, veškeré podstatné okolnosti z povinnosti úřední vyšetřiti, případně námitky uvážiti a možno-li, pokusí ti se o urovnání jich smírnou cestou. Podle násl. odstavců cit. paragrafu jest vydati podle výsledků komis. jednání rozhodnutí, jež má obsahovati — schválí-li se provozovna — potřebné podmínky, omezení a příkazy. Mluví-li zákon na jedné straně o vyšetření všech podstatných okolností a o uvážení všech vznesených námitek, na straně druhé pak o »rozhodnutí«, nelze býti na pochybnostech o tom, že v tomto rozhodnutí musí býti o všech přednesených námitkách skutečně rozhodnuto a že rozhodnutí to musí býti náležitě odůvodněno. To vychází i z § 34 živn. ř., jenž stanoví, že rozhodnutí živn. úřadu o živn. provozovnách a o otázkách, týkajících se použití ustanovení předchozích paragrafů III. hlavy, jest doručiti s důvody stranám, t. j. žadateli a osobám, které podaly námitky. Rozhodnutím takovým, resp. jeho doručením stabilisuje se tedy mezi stranami určitý právní stav, jehož změny se může strana domáhati jedině rekursem podle ustanovení § 34 odst. 2 cit. zák. Byl-li takový rekurs podán, jest povinností příslušné stolice nadřízené, aby instančně zkoumala rozhodnutí stolice nižší potud, pokud jest bráno instančním prostředkem v odpor a zdržela se každého zasahování v práva stranami z rozhodnutí stolice nižší již nabytá.
Jest ovšem pravda, že § 146 živn. řádu dává v odst. 4 nadřízené stolici právo zakročiti z moci úřední, leč nikoliv všeobecně, nýbrž jen tehdy, shledá-li, že v tom kterém konkretním případě stolice nižší zákonných požadavků nedbala.
Zákonné požadavky věcné pro schvalování živn. provozoven jsou uvedeny v §§ 25 a 26 živn. řádu. Jsou to jmenovitě ohledy na bezprostřední sousedy, okolní veř. zařízení a na bezpečnost a zdraví v provozovně zaměstnaného dělnictva. Shledal-li by nadřízený úřad, že těchto zákonných požadavků nebylo při rozhodnutí nižší stolice dbáno, je oprávněn na ochranu zájmů jimi chráněných zakročiti a učiniti opatření v tom směru potřebná. Že i takovémuto zakročení jsou vzhledem na práva majitele provozovny z konsensu nabytá položeny jisté meze, ukazují ustanovení § 74 a) živn. ř., jednající o opatřeních v provozovnách na ochranu bezpečnosti života a zdraví dělníků, tedy o opatřeních, jsoucích již podle § 26 předmětem uvažování úřadu při rozhodování o schválení provozovny. Zabývati se otázkou, jak daleko tyto meze sahají, není v tomto případě třeba, neboť zde důvod k zakročení nebyl dán úmyslem, poskytnouti ochranu některému ze zákonných požadavků, uvedených v §§ 25 a 26 živn. ř. Uložilť, jak ze skutkového základu daného případu jest zřejmo — úřad 1. stolice zúčastněné straně ve prospěch stěžujících se sousedů jednak, aby komín — o který jde — nejméně dosahoval výše sousední budovy (podmínka 14.), jednak, aby komín ten převyšoval tuto budovu o 1 m a aby byl opatřen zařízením kouř odstraňujícím (podmínka 20). V současném uložení těchto podmínek spatřovali st-lé rozpor, ohrožující jejich sousedská práva, (posouditi, zdali rozpor takový tu skutečně byl či nikoliv, není věcí nss-u) a domáhali se u stolice druhé odstranění podmínky bodu 14. a ponechání podmínky bodu 20., jejich zájmům vyhovující. Zsp vyřídila rekurs tím, že obě podmínky — ač od zúčastněné strany nebyly brány v odpor — zrušila jako sobě odporující. Žal. úřad pak na rekurs st-lů, — vytýkající tomuto postupu stolice 2. důvodně reformatio in peius — zrušil podmínku bodu 20., o jejíž zachování st-lé usilovali a obnovil podmínku bodu 14., jim nepříznivější, jejíhož odstranění se rekurs dožadoval. Tím šel žal. úřad jednak přes meze petitu rekursu, jednak zhoršil právní stav, jak byl ku prospěchu st-lů rozhodnutím první stolice stabilisován. Důvodem tohoto opatření ovšem nemohl býti ohled na bezpečnost a zdraví dělnictva zaměstnaného v provozovně zúčastněné strany, ani zřetel na okolní veř. zařízení. Že pak se tak nastalo ani z ohledu na bezprostřední sousedstvo, jest patrno z toho, že žal. úřad zrušil podmínku konsensu, zaručující ochranu tohoto sousedstva ve vyšší míře a restituoval na místě ní jen podmínku sousedům méně ochrany skytající. Z toho je patrno, že žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, nebyl veden ohledem na nedostatek některého zákonného požadavku, vytčeného v §§ 25 a 26 živn. řádu a že proto pro své rozhodnutí v § 146 živn. řádu neměl opory.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7624. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 452-454.