Č. 7645.

Školství: 1. Přeškolení obce do jiné obce školní řídí se předpisy § 9 zák. o zřizování škol č. 22 z. z. z r. 1870, nikoliv také ohledy § 8 téhož zák. — 2. Přeškolení není vázáno souhlasem konkurenčních činitelů. — 3. »Snadnější návštěvou školní« míní cit. předpis zák. jenom poměry komunikační. — 4. Přání rodičů školních dítek, ani vyšší organisace škol v jiné obci školní nemají významu pro změnu obvodu školního podle § 9 cit. zák. — 5. Přeškolení nelze odůvodniti ani snahou, aby se obvod školní shodoval s obvodem obce místní.
(Nález ze dne 20. prosince 1928 č. 25803.)
Prejudikatura: Boh. A. 402/20, 2298/23, 3917/24, 5314/26.
Věc: Místní školní rada ve T. a obce T., L. a M. proti ministerstvu školství a národní osvěty o přeškolení osady K.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Vynesením z 15. října 1924 povolila zšr v Praze pojednavši se zsv-em přeškolení osady K. ze školní obce T. do školní obce P. Při tom přihlížela k tomu, že přeškolení toto jest rozhodným přáním rodičů školních dítek z K. i osadního obyvatelstva v K. a že národní školství p-ské jest výše organisováno než obecná škola v T. Dále vzala zšv v úvahu, že cesta z K. do P., ač jest o 860 m delší než cesta z K. do T., jest schůdnější než tato, poněvadž je téměř z polovice cihlami dlážděna, jde po svahu sklánějícím se mírně až k P. a prochází značnou částí ulicemi obce D., kdežto silnice z K. do T. má střídavé stoupání a klesání, a není vůbec dlážděna. Zvláště v zimní době prostupují cestu z K. do P., resp. do D. ve sněhu dělníci jdoucí do železáren v D. Mimo to jest uvážiti, že starší dítky, navštěvující občanské školy v P., mohou vzíti mladší v ochranu. Osada K. náleží ke katastrální obci P. a s touto k politické obci D. Po přeškolení z K. k P. bude celá politická obec D. přiškolena ke školní obci P., takže splněn bude zásadní požadavek § 9 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z., aby meze školního obvodu byly zároveň mezemi obvodu obcí. Ve školním roce 1924/25 má obecná škola ve T. podle zápisu na počátku školního roku celkem již po odečtení dětí z K., které nechodí do ní, nýbrž do škol p-ských, 94 dítek a to v 1. třídě 32, ve 2. tř. 31 a ve 3. tř. 31 dítek, není tedy ohrožena redukcí přeškolením K. do P. Mšr v P. nečiní podle sborového usnesení námitek, aby K. byly přiškoleny ke školní obci p-ské, naopak děti školou povinné z K. již několik roků dobrovolně do svých škol přijímala, aniž tím nastalo přeplnění tříd.
Odvolání mšr-y v T. a obcí T., L. a M. zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů výnosu zšr-y. Při tom přihlíželo se k tomu, že úprava obvodů školních, pokud nejde o případ § 1 zák. z 19. prosince 1870 č. 22 z. z., jest věcí volného uvážení školních úřadů a že nelze tedy v nař. rozhodnutí spatřovati porušení zákonných předpisů. Dále přihlíželo se ještě také k tomu, že okolnosti uvedené v odvoláních, že cesta z K. do P. není tak bezpečná a snadná jako cesta z K. do T. a že škole v T. bude hroziti redukce tříd, nemají významu, poněvadž nebyly nikterak prokázány.
Stížnost vytýká především nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž žal. úřad povolil přeškolení osady K. do školní obce P., ačkoli opatření to bude míti v zápětí další redukci tříd na veř. škole nár. v T. a bude jím tedy ohroženo účelné zařízení a zdárný vývoj této školy nutné. Tím prý je porušen předpis § 8 zák. z 9. února 1870 č. 22 z. z., podle něhož nesmí se státi žádná změna ve stávající školní organisaci, která by byla na újmu škole nutné podle § 1 cit. zák. a neměl proto žal. úřad odškolení osady K. povoliti.
Nss neuznal námitku tu důvodnou, neboť ustanovení § 8 cit. zák. má podle svého obsahu na zřeteli toliko »násobení« škol národních a tedy rozmnožování jich jako nových jednotek v organisaci národního školství vůbec, netýká se však otázky určování mezí školních obcí a přeškolení jednotlivých míst neb částí obcí. Toto jest upraveno výlučně v § 9 zák. toho a není mezi oběma ustanoveními žádného vzájemného vztahu. Nejsou proto školské úřady při provádění předpisů § 9 cit. zák. vázány zákonnou direktivou § 8, jak za to má stížnost a mohou povoliti přeškolení určité osady, resp. části obce bez ohledu na to, co určuje o přípustnosti rozmnožování (zřizování) škol národních § 8 cit. zák. Je proto hořejší výtka stížnosti lichá a mylným i závěr z ní činěný. Ostatně nemusí býti snížení počtu tříd na určité škole za všech okolností ohrožením jejího zdárného rozkvětu, kdyžtě účelné vyučování dětí musí býti zajištěno i na školách ménětřídních a zkušenost také dosvědčuje, že úspěch vyučování závisí v mnohem značnější míře na okolnostech jiných než toliko na počtu tříd (srovn. nál. Boh. A. 2298/23).
Stejně je tomu i s námitkou, že stěžující si obce a zsv jako konkurenční činitelé se vyslovili proti zmíněnému přeškolení a že tudíž školská správa přeškolení to povoliti neměla. Vychází tedy stížnost z názoru, že přeškolení určité části místní obce z dosavadního školního obvodu do jiné školní obce závisí na souhlasu konkurenčních činitelů školní obce, z níž se má dotčená část místní obce odškoliti, do té míry, že k němu dojíti nesmí, nedají-li konkurenční činitelé ti k opatření tomu svůj souhlas. Názoru tomu však přisvědčiti nelze.
Podle § 9 shora cit. zák. o zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol měj každá veřejná škola národní přidělenu svou osadu (obvod), která se skládá z míst a domů ke škole náležitých a buď při ustanovování mezi osady školní pravidlem, aby kromě zvláštních okolností meze ty byly zároveň mezemi obvodu obcí, ač není-li příhodno, aby pro snadnější návštěvu školy celé obce neb jisté části té obce škole sousední obce byly přiděleny. Z textu zákona jest patrno, že přidělení (přeškolení) vázáno je jedině na předpoklad, že opatření to je příhodno v zájmu snadnější návštěvy školy dětmi přeškoleného okrsku. Jiných podmínek zákon nezná a neurčuje zejména, že by přeškolení bylo závislým na souhlasu těch činitelů, kteří jsou po zákonu povinni nésti náklad
Bohuslav, Nálezy správní X. 82 na školu, z jejíhož obvodu má se určitá místní část vyloučiti (srov. nál. Boh. A. 3917/24). — — —
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že podle § 7 cit. zák. musí předcházeti výroku o přeškolení místní šetření, k němuž jest přizvati všechny strany a tedy i konkurenční činitele, jakož i že protokol o šetření tom je základem dalšího rozhodování. Neboť účelem předpisu toho s hlediska práv stran není nic jiného než poskytnouti jim (konkurenčním činitelům) příležitost, aby se o otázce přeškolení mohly prohlásiti. Z ustanovení toho nelze však vyčísti, že by zákon chtěl projevům těm propůjčiti právní účinky stížností zdůrazňované a omezovati úřady školské při rozhodování o přeškolení tak, že by byly vázány prohlášením konkurenčních činitelů a nemohly proti jejich hlasu přeškolení povoliti. Opak nelze dovoditi ani z toho, že podle cit. § 7 tvoří protokol o šetření podklad dalšího rozhodování úřadů školských. Slušíť na protokol ten pozírati toliko jako na listinu, která podává obraz provedeného šetření a zjišťuje všechny pro rozhodnutí směrodatné skutečnosti. Je tedy protokol ten jen aktem připravujícím rozhodnutí a nemá obsahu, jaký mu přikládá stížnost.
Jinak má se však věc, pokud stížnost vytýká, že žal. úřad vzal v rozporu se spisy za prokázáno, že je návštěva školy v P. snadnější pro dítky z osady K. než návštěva školy v T., kam dosud osada ta byla přiškolena.
Jak již bylo shora dolíčeno, je přeškolení některé části obce vázáno podle § 9 dříve cit. zák. jedině na předpoklad, že opatření to je příhodno v zájmu snadnější docházky školy. Mluví-li zákon o »snadnější docházce« školy, má při tom na mysli — jak bylo nss-em již opětovně vysloveno (srovn. nál. Boh. A. 402/20, 3917/24) — jenom poměry komunikační a tedy jednak vzdálenost mezi jednotlivými obcemi neb částmi obcí, jednak schůdnost cest, po kterých musí školní dítky do školy choditi. Lze proto o usnadněné návštěvě školy mluviti toliko tehdy, když vzdálenost osady, ve které dítky školou povinné bydlí, k určité škole, je podstatně menší než ke škole druhé a jsou-li i jinak cesty k oné škole schůdnější než ke škole této. Otázka, zda je tomu tak v konkretním případě, není však otázkou právní, nýbrž skutkovou a tvoří proto zodpovědění její součást skutkového zjištění, tvořícího podklad rozhodnutí úřadu správního. Může proto nss ve smyslu § 6 zák. o ss dotčený závěr žal. úřadu přezkoumati toliko s hlediska formálního, zda totiž spočívá na zjištění, kterého bylo dosaženo v bezvadném řízení se žádoucí úplností aneb neodporuje-li spisům. V tomto směru vychází pak ze správních spisů toto:
Podle zápisu o místním šetření konaném dne 17. května 1924 tvoří spojení T. a K. okr. silnice od školy t-ské mírně stoupající až do km 0.720, odtud mírně klesající. Po křižování s okr. silnicí S.—K. mírně stoupá až do km 1.620, kde odbočuje se na pěšinu se spádem vedoucím lesem, která opět vyústí na silnici okr. vedoucí do K. Vzdálenost školy v T. od středu K. činí 2.290 m. — Spojení K. a P. sprostředkuje v počátku táž okr. silnice, která od posledního stavení osady K. vede mírným svahem. Na to odbočí se pěšinou dobře udržovanou a vyúsťující na silnici v km 3.70, po níž vede cesta dále do obce D., kde v km 3.90 odbočuje pěšinou mezi staveními až ke km 4.120, křižovatce to okr. silnice. Dále vede spojení v ulicích D. až v km 4.460 překročuje v niveau dvoukolejnou trať P.—Pl. a mostem železobetonovým řeku L. a vede dále, křižujíc státní silnici Be.—Ha-skou v km 5.060, kdež mírným stoupáním v konečné vzdálenosti 5.440 dostupuje vchodu obecné školy p-ské. Vzdálenost školy v P. od středu K. činí po této komunikaci 3150 m. Vzala-li by se jen okr. silnice na spojovací cestu mezi osadou K. a školou v P., prodloužila by se vzdálenost středu K. ze zjištěných 3150 m na 3310 m a činil by rozdíl vzdáleností 1.020 m. Co do kvality cest zjištěno shora uvedeným zápisem, že je cesta z K. do T. i do P. celkem stejně schůdná v každé roční době a za každého počací (vyjma kritické povětrnosti). Pouze spojení z K. do P. jest nepříznivější tím, že dítky přecházeti musí trať zmíněné dráhy. Rovněž překročení státní silnice jest spojeno s jistou opatrností.
Uvádějí-li za tohoto skutkového stavu důvody zšr-y, jež nař. rozhodnutí převzalo, že je cesta z K. do P. schůdnější, neberou zřetel k zjištění protokolárnímu, že jsou komunikační prostředky jak do T. tak do P. stejně schůdné, že však spojení z K. do P. je nepříznivější tím, že dítky přecházeti musí dvojkolejnou trať dráhy Pr.—P., jakož i že je spojeno překročení státní silnice Be.-Ha-ské s jistou opatrností. Je proto závěr žal. úřadu o schůdnosti spojovací cesty z K. do P. v rozporu s výsledky místního šetření a nemá dostatečné opory v nich. Zšr snaží se sice odůvodniti svůj závěr, že je cesta do P. schůdnější, poukazem na to, že je »téměř z polovice cihlami dlážděná«. Než skutečnost tato nebyla při místním šetření a za účasti st-lů vůbec zjišťována, tím méně zjištěna a nemůže se proto hodnocení úřadu o ni opírati. Domnívá-li se snad žal. úřad, že závěr jeho o schůdnosti zmíněné cesty je po stránce skutkové podepřen zprávou osk v B. z 12. března 1925, podle níž je v obci P. zřízen směrem ke K. chodník dlážděný z bílých struskových cihel v délce as 800 m, sluší k tomu poznamenati, že zpráva tato nemůže vzhledem na předpis § 7 shora cit. zák. nahraditi zjištění dotčené skutečnosti úřední komisí, nehledíc ani k tomu, že obsah zprávy té nebyl v řízení sdělen stěžujícím si stranám a že ho proto nelze proti nim použíti. Uváží-li se dále, že podle zjištění místního šetření je vzdálenost středu osady K. od školy v P. o 860 m, resp. 1020 m větší než vzdálenost osady té od školy v T., pak nelze uznati, že by závěr žal. úřadu o tom, že se přeškolením osady K. do školní obce P. docílí »snadnější docházky« pro dítky z osady té, měl opory ve spisovém materiálu a je proto i podstatně vadným.
Na tom nemůže nic změniti ani tvrzení zšr-y převzaté v celém rozsahu i nař. rozhodnutím, že přeškolení je rozhodným přáním rodičů školních dítek z K., že národní školství p-ské je výše organisováno, jakož i že přeškolením osady té k P. bude celá místní obec D. přiškolena ke školní obci P. a tím splněn požadavek § 9 zák. č. 22/70, aby meze školního obvodu byly zároveň mezemi obvodu obcí. Jak již shora dolíčeno (srovn. i nál. Boh. A. 3917/24) rozhoduje pro přiškolení ve smyslu § 9 cit. zák. jedině snadnější návštěva školy a jsou veškeré ostatní skutečnosti pro otázku tu bez právní relevance. Nezáleží tedy při tom na přání rodičů neb na poměru hodnot škol, o něž běží, a nelze skutečnostmi těmi akt přeškolení odůvodniti. A ježto konečně mohou úřady zřízené k dozoru ke školám prováděti změny ve stávající úpravě
82* školních obvodu ve smyslu § 9 leg. cit. jen tehdy, změnily-li se poměry, jež druhdy vedly k vůli snadnější docházce k přiškolení jednotlivých osad ke školám sousedním (srovn. nál. Boh. A. 5314/26), že by však podobná změna nastala v daném případě, nař. rozhodnutím tvrzeno není, neobstojí ani poslední ze shora uvedených úvah žal. úřadu a nelze přiškolení osady K. do školní obce P. odůvodniti ani tím, že bude po přeškolení celá místní obec D. součástí jedné školní obce.
Pokud konečně nař. rozhodnutí uvádí, že je úprava obvodů školních, pokud nejde o případ § 1 zák. cit., věcí volného uvážení školních úřadů a že proto nelze spatřovati v opatření zšr-y podušení zákonných předpisů, nelze názoru tomu přisvědčiti z úvah, jež jsou blíže rozvedeny v nál. Boh. A. 5314/26, kde vysloven právní názor, že sice spadá přeškolení obcí a části jejich jako akt organisační do úvahy úřadů školních, že však úvaha ta je omezena potud, že lze povoliti přeškolení ke škole v obci sousední jen tehdy, bude-li tím docíleno snadnější docházky školní.
Nemá tedy závěr žal. úřadu o tom, že jest docházka dítek z osady K. do školy v P. snadnější než do školy v T., opory ve spisech a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7645. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 496-500.