Č. 7478.

Jazykové právo. — Notáři veřejní: I.* Čl. 96 odst. 5 jaz. nař. č. 17/1926 jest vydán v mezích jaz. zákona ve smyslu § 55 úst. list. — II. O stížnosti proti veř. notáři jako soudnímu komisaři stran užití jazyka rozhodují státní dohlédací orgány správy justiční, nikoliv notářská komora.
(Nález ze dne 18. října 1928 č. 27758.)
Prejudikatura: Boh. A 5559/26.
Věc: Elsa B. a Dr. Frant. W.-C. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti stran odmítnutí jazykové stížnosti.
Výrok: Stížnost, podaná Drem W.-C. jménem vlastním se odmítá jako nepřípustná. Stížnost Elsy B. se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Podle správních spisů pověřen byl okr. soudem v S. tamní notář Mořic S. jako soudní komisař projednáním pozůstalosti Augusta B. Německým dopisem ze 3. března 1926 sdělil Dr. W.-C. jmenovanému notáři, že převzal zastupování vdovy po zemřelém Aug. B., Elsy B., jako dědičky ve vlastním jejím jméně a jako mateřské poručnice nezl. syna zůstavitelova Petra. Zároveň s tímto dopisem zaslal Dr. W.-C. plnou moc a žádal, aby notář S. v uvedené pozůstalostní věci se s ním dorozuměl a prohlásil dále, že její projednání vykoná sám. Dopis ten vrátil notář S. jako soudní komisař dopisem z 5. března 1926 Dru W.-C. podle § 4 odst. 3 vl. nař. č. 17/26, ježto není sepsán jazykem státním. Do vyřízení toho stěžoval si Dr. W.-C. jednak u presidia zem. soudu civ., jednak u notářské komory v Praze.
Presidium zem. soudu civ. výnosem ze 3. května 1926 stížnost jako opožděnou odmítlo. Dohlédací stížnost do výnosu toho podanou zamítlo presidium vrch. zem. soudu výnosem z 27. května 1926.
Stížnosti podané u notářské komory nevyhověla tato usnesením z 30. dubna 1926 z věcných důvodů. Dohlédací stížnost do usnesení tohoto u presidia vrch. zem. soudu civ. podanou a tímto presidiu vrch. zem. soudu jako příslušnému předloženou toto presidium výnosem ze 3. června 1926 zamítlo.
Nař. rozhodnutím odmítlo min. sprav. stížnost do prvého rozhodnutí presidia vrch. zem. soudu jako nesprávně podanou; naproti tomu zrušilo min. sprav. ke stížnosti do druhého rozhodnutí presidia vrch. zem. soudu toto rozhodnutí jakož i předchozí rozhodnutí notářské komory. Výnos odůvodněn byl takto:
»Rozhodnutí předsednictva vrch. zem. soudu v Praze z 27. května 1926 opatřeno bylo podle čl. 96 odst. 5 jaz. nař. poučením, že lze si stěžovati k min. sprav., a stížnost že nutno podati do 15 dnů od doručení u předsednictva vrch. zem. soudu v Praze. Přes toto poučení podali st-lé stížnost přímo k min. sprav. Postup ten odporuje cit. čl. 96 jaz. nař., a bylo proto stížnost odmítnouti.
Rozhodnutím ze 3. června 1926 zamítnuta byla stížnost na rozhodnutí notářské komory v Praze z 30. dubna 1926. Uvedené rozhodnutí notářské komory se týkalo stížnosti vznesené do vyřízení notáře Mořice S. z 5. března 1926 ve věci jazykové. Tím, že st-lé si na toto rozhodnutí stěžovali, vidouce v něm porušení svých jazykových práv, dali sami na jevo, že chtějí zahájiti spor o užívání jazyků ve smyslu § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. Neboť, kdyby šlo o dopis soukromý — jak se to stížnost snaží dokázati — nebylo by vůbec možno spatřovati v jeho vrácení porušení jaz. práv, a jakoukoli stížnost bylo by označiti jako nepřípustnou. Šlo-li však o spor o užívání jazyků, příslušelo o něm rozhodnouti podle uvedených předpisů (§ 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař.) státním orgánům dohlédacím, nikoli však notářské komoře, kterou za státní orgán dohlédací pokládati nelze. Jestliže komora stížnost vyřídila, přestoupila hranici své příslušnosti, a mělo býti její rozhodnutí zrušeno předsednictvím vrch. zem. soudu v Praze. — Nestalo-li se tak a učinilo-li uvedené předsednictvo samo ve věci rozhodnutí, jest na min. sprav., aby mocí dohlédacího práva ve věci zjednalo nápravu. Zrušením obou rozhodnutí stává se stížnost bezpředmětnou, a jaz. spor jest definitivně vyřízen rozhodnutím předsednictva vrch. zem. soudu z 27. května 1926.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vytýká jeho nezákonnost a navrhuje z tohoto důvodu jeho zrušení. Bylo o ní uvažováno takto:
ad I. Stížnost, pokud je podána Drem Fr. W.-C. jménem vlastním, shledal nss nepřípustnou.
ad II. Stížnost, pokud jest podána jménem Elsy B. a obrací se proti tomu, že její jazyková stížnost do rozhodnutí presidia vrch. zem. soudu z 27. května 1926 byla odmítnuta jako nesprávně podaná, nelze uznati důvodnou.
Nař. rozhodnutím byla tato stížnost odmítnuta proto, poněvadž byla podána přímo u min. sprav. a nikoli u presidia vrch. zem. soudu v Praze, proti jehož rozhodnutí směřovala, kterýžto postup příčí se předpisu čl. 96 odst. 5 jaz. nař. St-lka nepopírajíc, že jazyková stížnost byla podána přímo u jmenovaného min., namítá, že byla podána správně u min. sprav, jako na pravém místě, a dovozuje to z toho, že ustanovení čl. 96 odst. 5 jaz. nař. nemá podkladu v jaz. zák., který ponechává st-li volnost jak v příčině lhůty tak i v příčině místa podání stížnosti. Nařídilo-li jaz. nař., že jaz. stížnost podati jest u úřadu, do jehož rozhodnutí jest si stěžováno, překročilo obsah i meze jaz. zák., odporuje po této stránce § 55 úst. list. a jest proto ustanovení čl. 96 odst. 5 jaz. nař. neplatné. Dále namítá stížnost formální neplatnost jaz. nař. proto, že není podepsáno všemi ministry, ač v jaz. zák. byli pověřeni všichni ministři jeho provedením.
Pokud jde především o tuto poslednější námitku, jest pravda, že jaz. zák. pověřil v § 9 odst. 2 jeho provedením všechny ministry. Ustanovení tomuto dlužno však rozuměti tak, že jaz. zákon má býti proveden pro obor všech ministerstev, a nikoli že každé vl. nař., kterým jaz. zák. se provádí, musí býti podepsáno všemi ministry. O počtu podpisů ministrů § 9 jaz. zák. vůbec nemluví. Platí tu všeobecná ustanovení, daná v této příčině v úst. listině. Podle § 84 úst. list. podepisuje každé vl. nař. předseda vlády nebo jeho náměstek (zástupce) a ministři pověření jeho provedením, nejméně polovina jich. Požadavku tomu jaz. nař. také vyhovuje, ježto jest podepsáno jak předsedou vlády tak i 13 ministry, tedy více než polovinou všech ministrů a také těmi ministry, pro jejichž obor bylo podle čl. 1 vydáno a kteří čl. 101 byli pověřeni jeho provedením. Námitka formální neplatnosti jaz. nař. pro nedostatek podepsání jeho všemi ministry tedy odůvodněna není.
Co se týče další námitky neplatnosti předpisu čl. 96 odst. 5 jaz. nař., uplatňované z toho důvodu, že překročuje meze vytčené pro nař. v § 55 úst. list., není ani tato námitka opodstatněna. — Stížnost vychází z názoru, že právní prostředek podaný ve sporu o užití jazyka ve smyslu § 7 jaz. zák. jest dohlédací stížností v širokém smyslu slova, nevázaný na místo, kde, ani na lhůtu, do které má býti podán, a usuzuje, že proto čl. 96 odst. 5 jaz. nař. nemohl platně předepsati ani místo, ani lhůtu pro podání jaz. stížnosti dohlédací. Tento právní názor stížnosti jest však mylný. Jazykový zákon vyslovil v § 7 pouze zásadu, že spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných a korporacích veřejných vyřizují příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly. Ustanovením tím byla založena jen kompetence orgánů těch, jimž uložena byla takto povinnost, aby stížnosti ve věcech jazykových meritorně vyřizovaly. Cit. §em zavedl jaz. zák. zvláštní jaz. proces. Formálního postupu v tomto procesním řízení však jaz. zák. neupravil, zejména nekvalifikoval nijak prostředek, kterým strana své jaz. právo má uplatňovati a nestanovil ani náležitosti prostředku toho (jaz. stížnosti), jímž se ho domáhá.
Zevrubnější provedení jaz. zák., a tedy i úprava formálního postupu v jaz. sporech ponechána byla podle § 8 jaz. zák. státní moci výkonné. Stalo se tak pro obory některých ministerstev vl. nař. č. 17/1926. V čl. 96 odst. 5 tohoto nař. obsažen jest předpis, že o řízení a lhůtách pro jaz. stížnosti platí předpisy pro dohlédací úřady jinak závazné. Není-li předpisů takových, jest stížnost podati do 15 dnů od doručení rozhodnutí u úřadu, do jehož rozhodnutí jest si stěžováno.
Poněvadž jaz. zák. o lhůtách pro jaz. stížnosti a místu jich podání žádného ustanovení nemá, a podle § 8 zevrubnější provedení jaz. zák., k němuž náleží také provedení zásady vytčené v § 7 o sporech a užití jazyka u soudů atd., — jejichž součástí jsou i jazykové stížnosti, — svěřil státní moci výkonné, nelze vytýkati právem jaz. nař., že, provádějíc jaz. zákon, zmíněný předpis v čl. 96 odst. 5 vydalo a tím meze jaz. zákona překročilo.
Pokud stížnost čelí dále proti tomu, že nař. rozhodnutím bylo zrušeno jak rozhodnutí vrch. zem. soudu ze 3. června 1926, tak i notářské komory ze 30. dubna 1926, — neshledal ji nss rovněž odůvodněnou. — Stížnost namítá, že notářské komory jsou podle § 153 odst. 2 notář. řádu povolány k dohledu nad notáři v jejich úřední činnosti, že také v daném případě byla notářská komora příslušným orgánem dohlédacím ve smyslu § 7 jaz. zák., a že proto měl žal. úřad o stížnosti podané do rozhodnutí presidia vrch. zem. soudu, jímž stížnost do usnesení notářské komory byla zamítnuta, rozhodnouti věcně.
Jest ovšem pravda, že podle § 153 odst. 2 notář. řádu (zák. z 25. července 1871 č. 75 ř. z.) jsou notářské komory povolány k dozoru nad notáři v jejich úřední působnosti a v stavovském jednání a že podle § 153 téhož řádu jest jim přikázán dozor nad chováním se notářů [lit. a)], moc disc. nad nimi [lit. b)] a rozhodování o stížnostech u ní podaných v případech v tomto zákoně uvedených [lit. e)]. Předmětem stížnosti, podané u not. komory v daném případě, byla otázka, zda notář S. jako soudní komisař právem vrátil dopis zaslaný mu právním zástupcem st-lčiným z toho důvodu, že sepsán byl v jazyce německém. Šlo tedy o spor o užití jazyka ve smyslu § 7 jaz. zák., který vyřizují příslušné státní orgány dohlédací.
Notářská komora není však orgánem státním, nýbrž veř. korporací podle § 3 jaz. zák. (srv. Boh. A 5559/26), pročež k rozhodování o jaz. stížnostech proti opatřením notářů, jež nenáležejí ke stížnostem v § 135 lit. e) notář. řádu míněným, příslušná není. Státním dohlédacím orgánem při úředních jednáních notáře jako soudního komisaře jest podle § 188 zák. č. 94 z r. 1855 soud, který jej ustanovil, a jde-li o stížnost proti němu ve sporu o užití jazyka, podle § 7 jaz. zák. státní dohlédací orgány justiční správy uvedené v §§ 73 a násl. zák. o organisaci soudní č. 217/1896.
Správně tedy vyslovil žal. úřad, že not. komora překročila meze své příslušnosti, když jaz. stížnost věcně vyřídila.

Citace:

č. 7478. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 139-143.