Č. 7463.

Úrazové pojištění (Slovensko): Lze vánoční podporu, která byla zaměstnavatelem dělnictvu poskytnuta na základě dohody s ním, započítati do pracovního výdělku jako základnu pro stanovení pojistných příspěvků úrazových?
(Nález ze dne 9. října 1928 č. 26928.)
Věc: Firma H-ské uholné bane, úč. spol. v Bratislavě, proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zem. úřadovna pro pojištění dělníků na Slov. předepsala st-lce dle jejího vlastního přiznání úrazové příspěvky na rok 1924 ve výši 241338 Kč 36 h se 4% úrokem od 1. ledna 1925. Proti tomu podala st-lka odvolání k župnímu úřadu v Nitře, uvádějíc, že ve svém přiznání na rok 1924 mylně vyúčtovala též příspěvky na vánoční jednorázové výjimečné obnosy, které byly dělníkům vyplaceny v prosinci 1924 podle dohody uzavřené s dělnictvem k podnětu vlád. komisariátu v Bratislavě dne 20. prosince 1924. Poukazujíc na nál. Boh. A 325/20 namítala st-lka, že vánoční dary nemají ráz pravidelnosti a stálosti a neprejudikují do budoucnosti výplatě stejných částek, nesouvisejících s pracovním výkonem.
Župní úřad v Nitře rozhodnutím z 20. července 1925 zamítl odvolání a potvrdil napadený výměr. — Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání, protože pracovním výdělkem ve smyslu § 8 vl. nař. ze 14. července 1922 č. 199 Sb. není míněn toliko výtěžek práce získaný na základě smlouvy pracovní, nýbrž vše, co dělník v důsledku svého pracovního poměru vydělá a s čím může jako s příjmem počítati, byť i nešlo veskrze o požitky, na něž měl přímý právní nárok. Protože vánoční remunerace byla na základě dohody mezi firmou a dělnictvem z 20. prosince 1924 beze všeho dalšího obmezení pro budoucnost vyplacena, mohl dělník s remunerací takovou jako s příjmem počítati.
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu jest otázka právní, zda vánoční příspěvky poskytnuté zaměstnancům za rok 1924 sluší vřaditi pod pojem pracovního výdělku po rozumu § 8 vl. nař. č. 199/22. Pro výklad tohoto pojmu, který v zákoně není výslovně definován, jsou dle konstantní praxe nss-u podstatný dvě okolnosti, jednak aby šlo o hmotnou výhodu, jíž se dostává zaměstnancům v důsledku pracovního poměru, jednak pak aby tato hmotná výhoda byla takové povahy, aby zaměstnanec mohl ji bráti v počet.
Žal. úřad dospěl k závěru, že poskytnutá vánoční podpora spadá do pracovního výdělku zaměstnanců podporu tu obdrževších, ježto splněny jsou obě shora vytčené podstatné složky pracovního výdělku. St-lka brojí nejen proti úsudku žal. úřadu, že poskytnutí vánoční podpory vyplývá z pracovního poměru, nýbrž i proti dalšímu úsudku, že dělníci mohli s podporami těmito jako s příjmem počítati.
Pokud jde o úsudek prvý, uvážil nss, že ve svém odvolání k min. napadala st-lka rozhodnutí župního úřadu v Nitře pouze v tom směru, že vánoční podpora v roce 1924 poskytnutá neměla ráz pravidelnosti a stálosti, aby zaměstnanec ji mohl bráti v počet. Pakli teprve ve stížnosti k nss-u bere v odpor i úsudek úřadu v prvém směru, vytýkajíc, že vánoční podpora nevyplývala z pracovního poměru, poněvadž představovala prý jen dobrovolně poskytnutý dar, slušelo výtku tohoto obsahu, která v řízení adm. nebyla vůbec vznesena, odmítnouti jako nepřípustnou dle § 5 zák. o ss.
Zbývá přezkoumati správnost další výtky, že žal. úřad dospěl k nezákonnému výroku z předpokladu, že dělník mohl s remunerací takovou jako s příjmem počítati. Nesprávnost tohoto předpokladu spatřuje st-lka v tom, že úřad závěr ten čerpal ze skutečnosti, že vánoční remunerace byla vyplacena na základě dohody uzavřené mezi st-lkou a dělnictvem dne 20. prosince 1924, beze všeho dalšího obmezení pro budoucnost, ač výplata se stala jen pro rok 1924, kdežto pro další léta dály se výplaty jen na podkladě zvláštních samostatných ujednání.
Výtku tu neshledal nss oprávněnou, uváživ, že st-lka přehlíží, že k poskytnutí ván. příspěvků zaměstnancům dala se pohnouti na zakročení dělnictva a na popud vl. komisariátu v Bratislavě, uzavřevši s dělnictvem zvláštní dohodu. Význam dohody té sluší chápati v ten rozum, že dělnictvo, docílivši hmotné výhody k vánocům od stěžující si firmy, mohlo se slíbenými příspěvky vánočními počítati jako s příjmem, ježto dohoda, majíc povahu změny pracovní smlouvy, zaručuje zaměstnán- cím pro rok 1924, o který v tomto případě jde, další příjem ve formě vánoční remunerace.
Poskytuje-li zaměstnavatel dělnictvu takovou hmotnou výhodu sua sponte, pak ovšem se požaduje, aby výhoda ta měla ráz pravidelnosti a stálosti (srov. nál. Boh. A 325/20). V daném případě však byl vánoční příspěvek poskytnut na základě dohody, jejíž existence stačí k úsudku, že dělníci mohli s podporami těmito jako s příjmem počítati. Tu pak již nezáleží na tom, zda ván. podpora měla ráz pravidelnosti a stálosti, pokud se týče, zda dohoda zaručovala dělníkům trvalý příjem i do budoucnosti a míjí se z tohoto důvodu cíle vývody stížnosti, obírající se otázkou touto. Zmíněný předpoklad žal. úřadu, že dělnictvo mohlo s remunerací takovou jako s příjmem počítati, má proto oporu ve spisech, důsledkem čehož jest ve shodě se zákonem výrok, že dlužno ony vánoční přídavky započítati do pracovního výdělku jako základu pro stanovení pojistných příspěvků.

Citace:

č. 7463. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 108-110.