Č. 7497.

Shromažďovací právo: Může úřad, povoluje lidovou slavnost, veř. užívání praporů barev černo-červeno-zlaté omeziti určitými výhradami?
(Nález ze dne 25. října 1928 č. 27897.)
Věc: Spolek Ortsgruppe des Bundes der Deutschen in Böhmen v T. proti ministerstvu vnitra o používání barev černo-červeno-zlaté.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem osp-é v T. z 15. července 1924 byla stěžujícímu si spolku na základě § 41 odd. A min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z., a § 3 shromažďovacího zákona z 15. listopadu 1867 č. 135 ř. z. povolena lidová a dětská slavnost na 20. července 1924 v T. Při tom byla předepsána řada podmínek. Mimo jiné bylo vysloveno, že veřejné nošení praporů a odznaků, vztýčení praporů na místě slavnosti a částečná výzdoba slavnostního průvodu v barvách černo-červeno-zlaté (žluté) jest přípustno jen tehdy, bude-li na místě slavnosti vztýčen nejméně jeden prapor v barvách státních nebo zemských stejné velikosti jako ostatní a bude-li v prvé třetině slavnostního průvodu zařazen aspoň jeden vůz ozdobený v barvách bílo-červené, nebo bílo-červeno-modré a to připevněním praporků, stužek, girland stejně jako bude provedena výzdoba ostatních vozů. Pro případ, že by této podmínce nebylo vyhověno, bylo zakázáno vztýčení a nošení praporů a výzdoba slavnostního průvodu v barvách černo-červeno-zlaté (žluté).
Zsp v Praze rozhodnutím z 28. ledna 1925 nevyhověla odvolání obracejícímu se proti uložení zmíněné podmínky a potvrdila v tom směru výměr I. stolice, vyslovivši, že opatření to se jevilo v zájmu udržení veř. klidu a pořádku nutným.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému z rozhodnutí zsp-é, odkázav na důvody v něm uvedené a dodav, že barvy černo-červeno-žluté nejsou pouze národními barvami německými, nýbrž současně také oficielními státními barvami sousedícího státu. Hromadné veř. používání těchto barev bez současného použití barev státu čsl. mohlo by podle nař. rozhodnutí buditi ve veřejnosti dojem protistátní tendence a to tím spíše, když slavnost měla se pořádali v pohraničním pásmu. Politický úřad, který jest za určitých předpokladů oprávněn zakázati veř. shromáždění, jest také podle nař. rozhodnutí oprávněn povoliti takovéto shromáždění za podmínek, které vzhledem k místním poměrům uzná za nutné pro zachování veř. klidu a pořádku.
Stížnost vytýká, že bylo porušeno právo na volný projev mínění a právo konati průvody, jež jsou zaručeny úst. listinou, neboť barvy černo-červeno-zlatá jsou jen výrazem pospolitosti občanů německé národnosti s hlediska kulturního a práva používali těchto barev bez jakéhokoliv omezení nelze upříti také občanům německé národnosti Čsl. republiky.
Námitka ta není důvodná.
V § 113 ústav. list. jest zabezpečeno každému právo klidně a beze zbraně se shromažďovati. Co do výkonu tohoto práva se odkazuje na platné zákony. V § 117 úst. list. zaručuje se pak každému volnost projevovati mínění slovem, tiskem, obrazem a pod., avšak toliko v mezích zákona. Zaručuje tedy úst. listina svobodu shromažďovací a právo na volný projev mínění jen v mezích upravených platným právním řádem, takže o porušení práva plynoucího z §§ 113 a 117 úst. list. může býti řeč jen, kdyby správní úřad omezil svobodu shromažďovací a volnost projevu mínění nad meze stanovené právním řádem.
Úřady, vydávající zákaz, resp. omezení, proti kterému se stížnost obrací, odvolaly se na § 41 odd. A min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. a § 3 shrom. zák. z 15. listopadu 1867 č. 135 ř. z. Že by tato zákonná ustanovení neposkytovala základ pro nař. výrok, stížnost netvrdí.
Za tohoto stavu věci musí i nss vycházeti z toho, že žal. úřad mohl na základě cit. zákonných ustanovení učiniti opatření k zachování veř. řádu a obmeziti za tím účelem i svobodu shromažďovací a volný projev mínění.
Zbývá námitka, že výhradně používání barev černo-červeno-zlaté (žluté) nemůže porušiti veř. řád, ježto dle názoru stížnosti jsou tyto barvy jedině symbolem pospolitosti občanů německé národnosti s hlediska kulturního. Touto námitkou obrací se stížnost proti výroku žal. úřadu, že hromadné veř. používání barev černo-červeno-zlaté bez současného použití barev čsl. státu může ve veřejnosti buditi dojem protistátní tendence a odporuje proto samo o sobě veř. řádu, tím více, používá-li se těchto barev naznačeným způsobem v pohraničním pásmu. Jestliže však stížnost nevyvrací a ani vyvrátiti nemůže skutečnost, že barvy černo-červeno-zlaté jsou oficielními státními barvami Německé republiky, zůstává neotřesen závěr žal. úřadu, že výhradné použití barev sousedního státu může buditi dojem protistátní tendence a že projev takový ohrožuje sám o sobě veř. řád. Na správnosti tohoto závěru nemůže nic změniti skutečnost, že barvy černo-červeno-zlatá jsou nejen státními barvami Německé republiky, nýbrž že mají vedle toho i jiný význam. Ohrožuje-li však takový projev sám o sobě (bez dalších účinků) veř. řád, je zcela bez významu, jaké je národnostní složení obyvatelstva v okresu, v němž je takový projev zamýšlen, neboť jde v podstatě o to, aby zevnější ráz slavnosti pořádané v čsl. státě nebyl takový, aby budil dojem, že se má na venek dokumentovati tendence po příslušnosti k jinému státu.
Ani výtka, že proti používání barev černo-červeno-zlaté nebylo vůbec v býv. státě rak. žádných námitek, nemůže otřásti správností úsudku žal. úřadu, neboť jednak jsou — jak nss. dovodil již v nál. Boh. A 5706/26 požadavky veř. řádu veličinou měnivou, jejíž obsah se řídí dočasnými sociálními, etickými, hospodářskými a zejména politickými poměry, jednak tehdy ony barvy nebyly státními barvami německé říše, takže už proto odolnost stížností uváděná je pro závěr žal. úřadem vyslovený bezvýznamná.

Citace:

č. 7497. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 179-181.