Č. 7543.

Církevní věci: I. Není třeba provésti formální konkurenční řízení podle § 57 zák. č. 50/1874, než úřad vydá nález o vybírání kultové přirážky v obci k úhradě schodku za běžné potřeby kostelní, jde-li toliko o jedinou obec jako subjekt zavázaný. — II. Před vydáním nálezu takového musí však obec býti slyšena.
(Nález ze dne 12. listopadu 1928 č. 15956/26.) Věc: Obec D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o úhradu schodku farního kostela v D.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podle zprávy patronátního úřadu v L. vyskytl se při fondech kostela v D. v letech 1917 až 1921 průměrný roční schodek 708 Kč 25 h, který podle účetní závěrky z roku 1921 vzrostl na 3067 Kč 78 h, důsledkem zvýšení cen kostelních potřeb. Poněvadž nelze se nadíti, že by bylo lze kostelní schodek ten krýti z běžných příjmů kostelních, žádal patronátní úřad osp-ou v L., aby ve smyslu § 36 zák. č. 50/1874 a § 1 zák. č. 7/95 zavedla ve farní obci D. konkurenční řízení.
Slyševši farní úřad v D., vyslovila osp v L. rozhodnutím z 9. června 1925, že podle výkazu předloženého patronátním úřadem fondy kostela v D. vykazují od roku 1917 roční schodek, který za běžné potřeby kostelní do konce prosince 1921 vzrostl na 4534 Kč 98 h; poněvadž není naděje, že by schodek tento bylo kdy lze nahraditi z fondu kostela, nastává povinnost k náhradě schodku cestou konkurence farních obcí. Na základě § 36 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., pokud se týče § 1 zák. z 31. prosince 1894 č. 7 ř. z. z r. 1895 uložila osp obci D., aby uvedenou částku přirážkou k přímým daním přirážkám podrobeným vybrala a patronátnímu úřadu odvedla.
Do tohoto rozhodnutí podala obec D. rekurs, kterému zsp rozhodnutím z 18. března 1924 nevyhověla; zsp-á potvrdila nález osp-é, poněvadž podle § 36 zák. č. 50/74 v případě, že není k uhražení potřeb řím.-kat. farní obce ani jmění jejího dostatečně po ruce, ni jiného církevního jmění, jsou povinni farní osadníci příplatkem na zapravení těchto potřeb přispívati. Jelikož řím.-kat. farní obce nebyly ustaveny, zastávají jejich působnost místní obce (nař. min. kultu a vyuč. z 31. prosince 1877 ř. z. č. 5 z 1878). Zákonem z 31. prosince 1894 č. 7 ř. z. z r. 1895 byla povinnost k těmto příspěvkům rozšířena i na katolíky v obci nebydlící a právnické osoby, pokud ovšem mají v obci nějaký majetek, z něhož platí přímé daně a sice dle výše jich. Nemůže tudíž obec d-ská odpírati placení takto rozvržených příspěvků, k nimž dle výše cit. zákonů zásadně je povinna a rekurs její v tomto smyslu jest bezdůvodný.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí II. instance; min. potvrdilo rozhodnutí to a neshledalo v provedeném úředním řízení podstatných vad v odvolání vytýkaných. Úřední šetření nezjistilo, že by patron kostela v D. byl povinen ze zvláštního titulu hraditi schodky fondu kostelního a bylo tudíž, pokud fond kostelní nemá dostatečných přebytků, správně použito § 36 zákona č. 50/74. Poněvadž pak farnost d-skou tvoří jediná místní obec D., nebylo nutno provésti ústní konkurenční jednání podle § 57 cit. zák. — — —
O stížnosti uvážil nss takto: — — —
Stížnost namítá, že úhrada schodku se měla státi cestou konkurečního řízení, které provedeno nebylo. Stejnou námitku vznesenou v min. rekursu zamítl žal. úřad s tímto odůvodněním, že nebylo třeba provésti konkurenční řízení, poněvadž farnost d-skou tvoří jedině místní obec D. Toto stanovisko žal. úřadu je ve shodě s předpisem § 57 odstavce 3 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., který ukládá úřadům správním, aby vykonaly ústní řízení (konkurenční), jde-li o několik zavázaných; toho však nebylo v daném případě, kde — aspoň podle stanoviska osp-é — šlo jen o jediný zavázaný subjekt, totiž farní obec d-skou, representovanou podle min. nař. z 31. prosince 1877 č. 5 ř. z. ex 1878 obecním zastupitelstvem v D. Proto nebylo formálního konkurenčního řízení zapotřebí a je shora uvedená námitka bezdůvodná.
Okolnost však, že nemusilo býti konáno formelní konkurenční řízení, nezbavuje stěžující si obec práva na to, aby rozhodné skutkové okolnosti byly vyšetřeny za její účasti, aby řízení bylo provedeno za šetření zásady slyšení stran. Po té stránce vytýká stížnost, že obci byla toliko sdělena celková cifra schodku za celých 5 let bez jakéhokoliv detailování, čímž jest obci vzata možnost zaujmouti stanovisko ke vzniku a přiměřenosti schodku a posouditi, zda vůbec jest tu nějaká její povinnost schodek hraditi. Vada tato jest po názoru stížnosti tím podstatnější, když ve smyslu dv. dekr. z 18. června 1846 není vyloučeno, že na základě výslovného předpisu anebo ujednání aneb zvyklosti může býti patron povinen hraditi běžná vydání. V tomto směru shledal nss stížnost důvodnou.
Ze správních spisů není zjevno, že by stěžující si obci v kterémkoliv stadiu správního řízení a přes to, že obec v rekursu tento nedostatek vytýkala, byla bývala dána příležitost, aby seznala blíže, jakým způsobem došlo ke konečnému souhrnnému schodku 4534 Kč 98 h a z jakých detailních položek se schodek ten skládá. Stejně není ze spisů patrno, že by obec byla bývala účastna dodatečného šetření, které žal. úřad výnosem z 23. června 1924 dal vzhledem k příslušným námitkám min. rekursu provésti o tom, za jakých okolností, resp. s jakými povinnostmi vznikl patronátní poměr k farnímu kostelu v D., zejména v tom směru, zda patron jest snad ze zvláštního titulu povinen nésti schodky účtů farního kostela anebo zda ve skutečnosti někdy tak činil, dále o tom, proč patronátní úřad nepředkládal včas kostelní účty a zda by schodek bylo snad možno hraditi z jiných prostředků církevních.
Tento nedostatek, který ovšem není sanován pouhým blíže nerozvedeným sdělením, obsaženým v nař. rozhodnutí, že »úřední šetření nezjistilo, že by patron kostela v D. byl povinen ze zvláštního titulu hraditi schodky fondu kostelního«, byla stěžující si obci obrana proti nař. rozhodnutí podstatně ztížena a bylo též nss-u, který ve smyslu § 6 odst. 1 svého zák. nemůže vadně zjištěnou skutkovou podstatu vůči st-li sám doplňovati, znemožněno, aby věcně přezkoumal další námitky stížnosti, kterými tato tvrdí nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž prý sporný schodek měl býti v prvé řadě hrazen patronem, resp. cestou církevní (sbírkami, ofěrami a pod.). — — —

Citace:

č.7543. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 269-271.