č. 7603.

Mimořádná opatření poválečná. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: * Výrok poštovního úřadu šekového v Praze, kterým přihláška úsporných vkladů na vkladní knížce u bývalé poštovní spořitelny v Budapešti podle zák. z 15. května 1924 č. 148 Sb. byla zamítnuta, jest rozhodnutím konečným.
(Nález ze dne 4. prosince 1928 č. 9386/27.)
Prejudikatura: Boh. A. 6896/27 (opačně).
Věc: Cz-ová Pavlová v R. proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. r. Dr. Otakar Růžička) o přihlášku spořitelního vkladu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka podala pošt. úřadu šekovému v Praze přihlášku úsporných vkladů u pošt. spořitelny v Budapešti na vkladní knížku č... Přihlášku doložila vkladní knížkou a potvrzením obecní rady města R., podle něhož Pavel Cz., st-lčin manžel, na něhož vkladní knížka zní, bydlil stále v R. od roku 1912 až do 30. srpna 1925, kdy se vystěhoval do Argentiny.
Pošt. úřad šekový v Praze výměrem ze 13. října 1925 sdělil st-lce, že její přihláška jest ze soupisu vyloučena, poněvadž vklad ve vkladní knížce č. ... byl učiněn po rozhodném dnu stanoveném zák. (správně vyhláškou) z 9. července 1925 č. 166 Sb. St-lčinu stížnost podanou na toto rozhodnutí předložil pošt. úřad šekový žal. úřadu se zprávou, ve které uvedl, že »manžel st-lky, za nějž ono přihlášení činí, měl podle potvrzení rady města R. od roku 1912 svoje stálé bydliště v R., která není jmenována v přílohách A, B, C úmluvy o pošt. spořitelně uherské (Sb. č. 147 z r. 1924) a pro kterou platí tudíž podle ustanovení čl. 3. této úmluvy jako rozhodný den, směrodatný pro zjištění výše všech k jednomu národnímu bloku náležejících pohledávek (čl. 7 odst. 8), 28. únor 1919. Ježto pro stanovení rozhodného dne jest směrodatným toto bydliště vkladatelovo (§ 5 odst. b) vyhlášky min. fin. z 9. července 1925 č. 166 Sb.) a nikoli místo, kde byl vklad učiněn, nemůže v tomto případě býti považován za rozhodný den 31. července 1919, stanovený pro obec F., kde se vklad u tamního pošt. úřadu stal. Z uvedených důvodů, zvláště vzhledem k rozhodnému dni 28. února 1919 pro st-le jedině směrodatnému, není možno přijmouti přihlášku vkladu, jenž byl učiněn teprve dne 8. března 1919.«
Nař. rozhodnutím zaslal žal. úřad ředitelství pošt v Košicích opis uvedené zprávy pošt. úřadu šekového na vědomí, vyzvav je zároveň, aby straně vrátilo vkladní knížku a zpravilo ji zevrubně jménem žal. úřadu.
Nař. rozhodnutí bylo st-lce intimováno takto:
»Na Vaši stížnost z 16. října 1925, adresovanou na min. pošt v Praze, oznamujeme Vám z rozkazu min. toto: Podle potvrzení rady města R., jež jste připojila k přihlášce vkladu 3 300 Kč, bydlil Váš manžel od r. 1912 až do 30. srpna 1925 stále v R. Nebydlil tedy dne 8. března 1919. kdy byl vklad u pošt. úřadu ve F. učiněn, ve F. Pro stanovení rozhodného dne jest směrodatným bydliště vkladatelovo a nikoliv místo, kde byl vklad učiněn. Pro bydliště Vašeho manžela platí za rozhodný den 28. únor 1919 a byly tedy peníze u budapeštské pošt. spořitelny vplaceny po rozhodném dni a proto není možné přijmouti Vaši přihlášku.«
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o které nss, opíraje se o usnesení svého odborného plena z 15. října 1928 uvážil toto:
O převodu pohledávek a deposit, které mají příslušníci Čsl. republiky u pošt. spořitelny uherské, byla uzavřena dne 7. listopadu 1922 úmluva, jež jest uveřejněna pod č. 147/1924 Sb. Omluva ta byla vtělena ve vnitrostátní právní řád a provedena zákonem č. 148/1924. O soupisu těchto pohledávek byla vydána vyhláška min. fin. v dohodě s min. pošt č. 166/1925.
Podle čl. 2 zmíněné úmluvy převezme Čsl. ve shodě s předpisy této úmluvy pohledávky svých příslušníků (čl. 3) u pošt. spořitelny v Budapešti, jakož i pohledávky náležející komitátům, okresům a obcím. Úhrnná částka převzatých pohledávek tvoří podle čl. 4 národní blok Československa. Článek 7 má podrobné předpisy o tom, jak se bude postupovati při zjišťování pohledávek v úsporném řízení a ustanovuje, že po provedení případných oprav a doplňků oznámí příslušný národní stát pošt. spořitelně uher. vkladatele úspor, kteří náležejí do jeho národního bloku. Podle čl. 2 odst. 3 pověří každý stát některý ze svých veř. peněžních ústavů provedením všech operací vyplývajících z této úmluvy.
Zák. č. 148/1924 ustanovuje v § 1, že převod pohledávek z úsporných vkladů, ze šekových účtů a z účtů v hotovosti, jakož i deposit u pošt. spořitelny uher. na čsl. přejímací ústav provede se podle ustanovení úmluvy o pošt. spořitelně uherské ze 7. listopadu 1924, a ukládá osobám fysickým i právnickým, jichž se týče, aby dbala ustanovení této úmluvy jakož i předpisů vydaných k jejímu provedení podle tohoto zák. V § 2 ustanovuje se přejímacím ústavem k provedení úkonů z úmluvy o pošt. spořitelně uher. vyplývajících (čl. 2 odst. 3 úmluvy) pošt. úřad šekový v Praze, který převezme od pošt. spořitelny uher. veškery úhrady a všecka aktiva do svého vlastnictví. Pošt. úřad šekový je povinen uspokojiti z převzatých úhrad rovnoměrně podle ustanovení § 4 tohoto zák. oprávněné pohledávky naň převedené.
Vyhláška č. 166/1925 o soupisu zmíněných pohledávek vyzývá majitele těchto pohledávek, aby podali řádně doloženou přihlášku pošt. úřadu šekovému v Praze.
Pošt. úřad šekový, prováděje tento soupis, koná úkon, vyplývající z úmluvy o pošt. spořitelně uher. (čl. 2 odst. 3 a čl. 7 úmluvy). V rámci této soupisové akce bude rozhodnouti o tom, zdali přihlášená pohledávka náleží do národního bloku Čsl. republiky, či byla-li učiněna po »rozhodném dni« (čl. 3 a 7 úmluvy) a je-li proto ze soupisu vyloučena. Rozhodnutí o této otázce je zajisté úkonem vyplývajícím z úmluvy o pošt. spořitelně uher., neboť úřad, rozhoduje o této otázce, zjišťuje na základě této úmluvy, jsou-li u přihlášené pohledávky splněny předpoklady, jež jsou v této úmluvě předpsány pro přijetí pohledávky do národního bloku Čsl. republiky. Také k rozhodování o této otázce je se zřetelem na ustanovení § 2 povolán pošt. úřad šekový. Tento jeho výrok jest rozhodnutím v techn. slova smyslu, neboť pošt. úřad šekový rozhoduje na základě positivní normy o nároku opírajícím se o určité skutkové okolnosti a právní předpisy. Tento výrok pošt. úřadu šekového je způsobilý nabýti právní moci.
Sluší uvážiti, zdali naznačený výrok pošt. úřadu šekového podléhá instančnímu přezkoumání či jde o rozhodnutí konečné.
Není právní normy, podle které by min. pošt nebo min. jiné, po případě několik min. dohromady bylo povoláno přezkoumati zmíněný výrok pošt. úřadu šekového jako instance odvolací. Z této okolnosti, jakož i z toho, že kompetence pošt. úřadu šekového je založena také na ustanovení čl. 2 odst. 3 úmluvy o pošt. spořitelny uher., podle něhož se také Čsl. republika zavázala pověřiti některý ze svých veř. peněžních ústavů provedením všech operací, vyplývajících z této úmluvy (§ 2 zák. č. 148/24) plyne, že k rozhodování v této věci jest povolán pošt. úřad šekový jako instance jediná, takže jeho výrok nelze bráti v odpor před další instancí správní.
Jediné výjimky na prospěch kompetence min. pošt a min. fin. jsou ustanovení v § 2 odst. 3, v § 3 odst. 1, a v § 4 odst. 1 cit. zák. Podle těchto výjimečných ustanovení určí ministr pošt v dohodě s min. fin. výši manipulačního poplatku a min. fin. ustanoví v dohodě s min. pošt kurs převzatých rent předválečného dluhu uher. a podíl, vypadající na každou rak.-uher. korunu z celkové úhrady, kterou pošt. úřad šekový obdrží od pošt. spořitelny uher. k uspokojení pohledávek. Jinak všeobecná a výlučná kompetence pošt. úřadu šekového k provedení úkonů, vyplývajících z úmluvy o pošt. spořitelně uher., obmezena není.
Oprávnění min. pošt přezkoumávati instančně rozhodnutí a opatření pošt. úřadu šekového, směřující k provedení úmluvy o pošt. spořitelně uher., nelze dovoditi ani z ustanovení zák. č. 140/1919, ani z vl. nař. č. 415/1919, provádějícího tento zákon, ani z organisačního řádu připojeného cit. nař.
Tyto normy sice stanoví, že pošt. úřad šekový je podřízen min. pošt, který vykonává nad činností pošt. úřadu šekového nejvyšší dozor, avšak tento moment sám o sobě nemůže založiti kompetenci min. pošt k instančnímu přezkoumávání rozhodnutí pošt. úřadu šekového, když není právní normy, podle které by bylo min. pošt oprávněno rozhodovati jako odvolací stolice o rozhodnutích pošt. úřadu šekového ve věci, o kterou šlo v konkrétním případě.
Otázku, o kterou jde, interesuje v první řadě min. fin. (které také vydalo vyhlášku o soupisu v dohodě s min. pošt), neboť jde tu v podstatě o uznání, zdali náš stát jest oprávněn a povinen převzíti a honorovati určitou pohledávku, která vznikla proti státu uher. Nelze si mysliti, že by zákon chtěl přikázati rozhodnutí otázce, má-li pohledávka býti převzata a honorována, min. pošt, když v § 3/1 a v § 4/1 zák. č. 148/1924 přikazuje stanovení výše převzatých pohledávek do kompetence min. fin. v dohodě s min. pošt. Rozhodování o otázce, má-li býti pohledávka převzata vůbec, spadalo by tedy svojí povahou spíše do kompetence min. fin. Není-li však v zák. č. 148/1924 předpisu, otvírajícího proti rozhodnutí pošt. úřadu šekového další cestu instanční a upravujícího řízení odvolací (zejména ustanovení o lhůtě rekursní), není ani min. fin. rekursní stolicí v této věci.
Podle jednacích spisů rozhodl pošt. úřad šekový ve věci st-lčině jako ústav, povolený podle zák. k provedení úkonů z úmluvy o pošt. spořitelně uher. vyplývajících. St-lka podala odvolání z výměru pošt. úřadu šekového na žal. úřad, který o něm rozhodl po stránce meritorní jako instance odvolací. K tomu však — jak shora bylo dovozeno — nebyl podle zák. oprávněn. Učinil-li tak přes to, porušil zákon a jest jeho rozhodnutí zmatečné, neboť platnost a účinnost každého rozhodnutí a opatření úředního závisí především na tom, zdali úřad vydal rozhodnutí nebo opatření v mezích kompetence, přikázané mu právní normou. Jen projev úřadu, který byl učiněn v těchto mezích, platí za projev státu samého. Není-li právní normy, povolávající min. pošt, aby instančně přezkoumalo výrok pošt. úřadu šekového o přihlášce úsporného vkladu na vkladní knížce u býv. pošt. spořitelny uher., a osobuje-li si toto min. přes to přezkoumávati takový výrok. pošt. úřadu šekového, je tento jeho projev správním aktem zmatečným.

Citace:

č. 7603. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 408-411.