Č. 7445.Zaměstnanci veřejní: * I. »Výdělečným příjmem, jenž jest podkladem pro vyměření daně z příjmu« ve smyslu § 18 zák. č. 286/1924, sluší rozuměti čistý příjem po odečtení všech srážek, přípustných podle předpisů daňových. — II. Tříletou lhůtu, za kterou lze požadovati zpět přeplatky podle § 26 zák. č. 286/24, jest čítati zpět ode dne doručení výměru, kterým se přeplatek požaduje.(Nález ze dne 27. září 1928 č. 25826.) Prejudikatura: Boh. A 7407/28.Věc: Richard R. v P. proti ministerstvu národní obrany o redukci výslužného a náhradu přeplatků.Výrok: Rozhodnutí ze dne 15. června 1927, pokud jím byl potvrzen účetní nález na vrácení zaopatřovacích požitků za měsíc září 1923, zrušuje se pro nezákonnost; jinak zamítají se obě stížnosti jako bezdůvodné.Důvody: I. St-l sloužil od roku 1894 v býv. armádě rak.-uh. jako gážista z povolání, posléze od 1. listopadu 1909 jako setník, a vrátiv se z italského zajetí, žádal, aby byl ve své hodnosti převzat do činné služby v čsl. armádě. Přihláška jeho byla zamítnuta. Výnosy mno ze 14. května 1920 a z 9. února 1925 byly mu ode dne 1. června 1920 přiznány trvale zaopatřovací požitky vojenské na základě služ. požitků IX. hodn. třídy 4. stupně platového, jehož by byl st-l dle předpisů v den 28. října 1918 platných dosáhl 1. listopadu 1918.Rozhodn. z 10. srpna 1926 naříkaným stížností prvou, vyslovilo mno, že zaopatřovací požitky st-lovy byly poukázány na základě služ. doby započtené do konce dubna 1920, že však v daném případě není zákonného podkladu pro započtení služ. doby po 28. říjnu 1918, a že se proto poukazují st-li od 1. června 1920 místo požitků dříve přiznaných nové zaopatř. požitky od 1. ledna 1925 však vzhledem k jeho civ. příjmům za r. 1925 že se mu podle ustanovení § 18 zák. č. 286/24 poukazuje pouze polovice těchto zaopatřovacích požitků, celkem 3373 Kč ročně a přídavek za zranění 800 Kč ročně; zároveň dodalo mno, že přeplacené zaopatřovací požitky jest povinen vrátiti voj. správě podle § 26 zák. č. 288/1924.O stížnosti nss uvážil toto:Stížnost namítá, že výrok o zkrácení st-lových požitků na polovinu jest jednak neurčitý, neboť neuvádí, o který z různých důvodů uvedených pro podobné zkrácení v § 18 zák. č. 286/1924 se zde jedná, jednak nesprávný, neboť st-lův vedlejší příjem činil v roce 1925 pouze 54772 Kč 80 h, od čehož nutno odečísti pens. pojištění 540 Kč a 15%, t. j. 7115 Kč 81 h, na opotřebení oděvu, takže zbývá 47116 Kč 99 h, a tento příjem nepřevyšuje půldruhanásobek nejvyšší výměry odpočivného požitku státního zaměstnance nejvyšší hodnostní třídy, kdežto akt. stálých požitků v čsl. republice st-l vůbec nepožíval a cit. § 18 míní slovy »trojnásobek posledních akt. stálých požitků« patrně jen akt. stálé požitky, které byly vypláceny čsl. republikou.Tuto námitku neshledal nss důvodnou.Paragraf 18 zák. č. 286/24 stanovil, že tomu, kdo vedle státních odpočivných požitků má jiný výdělečný příjem, jenž jest podkladem pro vyměření daně z příjmu, zkrátí se odpočivné požitky o částku, o kterou tento jiný výdělečný příjem převyšuje půldruhanásobek nejvyšší výměry odpočivného požitku státního zaměstnance nejvyšší hodn. třídy, nebo trojnásobek posledních akt. stálých požitků, je-li tento trojnásobek nižší — že však aspoň polovina odpočivného požitku musí zůstati nezkrácena.Podkladem pro zjištění výdělečného příjmu, jejž má na mysli ustanovení cit. § 18, bylo žal. úřadu prohlášení z 23. února 1926, v němž st-l sám udal, že jako soukr. úředník používá na služ. požitcích 54270 Kč ročně, a odečtou-li se srážky 540 Kč, že zbývá 53730 Kč ročně. K tomuto prohlášení, v němž bylo uvésti výdělečný příjem, který jest podkladem pro vyměření daně z příjmu, byl st-l vyzván s upozorněním na ustanovení § 19 zák. č. 286/24. Žal. úřad vzal za podklad svého rozhodnutí st-lem udaný čistý příjem 53730 Kč. Učinil-li tak a nepřihlížel-li k 15% srážce z důvodu opotřebení oděvu, kterou st-l ve svém prohlášení neuplatňoval, ačkoliv to bylo jeho věcí, když měl udati onen výdělečný příjem, který jest ve smyslu § 18 podkladem pro vyměření daně z příjmu, — tedy příjem, který zbývá po odečtení všech přípustných srážek — nelze v postupu žal. úřadu shledati žádnou nesprávnost.St-l namítá, že jeho výdělečný příjem nepřevyšuje ani půldruhanásobek ani trojnásobek v § 18 uvedený. Žal. úřad nezabýval se otázkou onoho půldruhanásobku, nýbrž vypočetl, že st-li v den 28. října 1918 — kdy byl ještě v zajetí — příslušelo na akt. stát. požitcích, t. j. na voj. služ. požitcích dle IX. hodn. třídy 3. stupně platového a I. rodinné třídy 15657 K 60 h ročně, a vzal za podklad svého rozhodnutí trojnásobek těchto požitků, t. j. 46972 Kč 80 h. Dle toho jest tedy st-lův čistý výdělečný příjem 53730 Kč o 6757 Kč 20 h větší nežli řečený trojnásobek.St-l, jenž v čsl. armádě činně nesloužil a tedy služ. požitků nepožívaje, nenamítá, že jeho výdělečný příjem vůbec nepřevyšuje trojnásobek jeho posledních akt. požitků, tedy oněch, jež mu v den 28. října 1918 příslušely, resp. že jej nepřevyšuje o celých 3375 Kč, o něž mu byly zaopatř. požitky zkráceny, nýbrž namítá pouze, že ustanovení § 18 nepřipouští, aby se braly za základ poslední aktivní požitky, které gážistovi, jenž v čsl. státu akt. požitků neměl, příslušely proti býv. státu rak.-uh.Tento názor stížnosti jest mylný, neboť zák. č. 286/1924 nestanovil v § 18, že zkrácení státních odpočivných požitků je přípustno u těch stát. zaměstnanců, kteří měli stálé akt. požitky v čsl. státu, nýbrž nařizuje zkrácení státních odpočivných požitků i u všech osob, jež v době účinnosti zákona již mají požitky takové a vedle nich ještě jiný výdělečný příjem, zasahuje proto i ony odpočivné požitky, které čsl. stát vyplácí státním zaměstnancům) pouze z důvodu služeb, jež konali státu rak.-uh. a nestanoví, že by výdělečný příjem těchto pensistů směl býti porovnáván pouze s půldruhanásobkem odpočivného tam uvedeného a nikoliv též s trojnásobkem posledních, t. j. před zánikem státu bývalého přísluševších požitků aktivních, na jejichž podkladu jim právě bylo od čsl. státu i výslužné vyměřeno (srov. nál. Boh. A 7058/28). —Stížnost, jiných námitek neuplatňující bylo tedy zamítnouti.II. Účetním nálezem z 1. září 1926 doručeným st-li dne 3. září 1926, předepsala voj. pens. likvidatura v Praze, odvolávajíc se na rozhodnutí mno z 10. srpna 1926, naříkané stížností prvou, st-li podle služ. knihy H-I-1 § 8 č. 6 a 7 k náhradě částku 6667 Kč 68 h jako zaopatř. požitky a drah. přídavky, jež v čase od 1. září 1923 do 30. září 1926 neoprávněně pobíral a které je proto povinen voj. správě vrátiti. Odpor, v němž st-l namítal mimo jiné, že podle § 26 zák. č. 288/24 není povinen vraceti požitky splatné a vyplacené před více než 3 roky, byl rozhod- nutím mno ze 16. června 1927, naříkaným stížností druhou, zamítnut, poněvadž účetní nález není v odporu s cit. výnosem mno z 10. srpna 1926 i pokud jde o ustanovení § 26 zák. č. 288/1924 a není důvodu, aby byl zrušen.Stížnost namítá, že dle § 26 odst. 2. zák. č. 288/1924 lze požadovati přeplatky zaopatř. požitků, přijatých v dobré víře, nejvýše za uplynulou dobu 3 roků od jejich splatnosti, kdežto v odpor vzatým nálezem se požaduje od st-le vrácení za dobu delší.Nss uznal tuto námitku důvodnou.Čítá-li se dle shora uvedeného ustanovení § 26. odst. 2. zák. č. 288/1924 3letá lhůta nazpět od požadování přeplatku, jest ji čítati nikoliv ode dne, kterým jest ono požadování, t. j. účetní nález, datováno, tedy v daném případě od 1. září 1926, nýbrž ode dne 3. září 1926, kdy byl účetní nález straně doručen, neboť teprve jeho doručením jest přeplatek od strany požadován.Výslužné jest podle § 21 zák. z 27. prosince 1875 č. 158 ř. z., jenž u st-le je rozhodným (a podobně i dle § 29 zák. č. 76/1922), plat splatný každý měsíc napřed, t. j. prvého dne každého měsíce. Byla-li tedy účetním nálezem, doručeným st-li dne 3. září 1926, požadována i částka výslužného za září 1923, tedy částka splatná 1. září 1923, stalo se tak v rozporu se zákonem, neboť ani účetní nález ani nař. rozhodnutí netvrdí, že by st-l nebyl přijal tuto částku v dobré víře.Proto bylo nař. rozhodnutí, účetní nález potvrzující, zrušiti, pokud jde o požadování přeplatku za měsíc září 1923 jako nezákonné, v ostatním však stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.