Č. 7511.

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní: * Ustanovení odst. 1 § 34 vlád. nař. z 11. ledna 1923 č. 24 Sb., stanovící přednost lékařů uvedených v bodu 1 a 2 tohoto odstavce při obsazování uprázdněných míst obecních a obvodních lékařů, mají povahu pouhé instrukce pro úřad místa obsazující; přednostních nároků pro uvedené lékaře nezakládají.
(Nález ze dne 29. října 1928 č. 15204/27.)
Věc: MUDr. Josef L. v M. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o obsazení místa obvodního lékaře.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zsp-é v Brně z 20. července 1926 byl st-l ustanoven ve smyslu §§ 41 a 42 vl. nař. č. 24/1923 zástupcem obvodního lékaře zdravotního obvodu v M. a nastoupil tuto službu dnem 1. srpna 1926. Výnosem osp-é v Zábřehu ze 3. listopadu 1926 byla na místo obv. lékaře zdrav. obvodu M. vypsána soutěž. K soutěži této podal žádost mimo st-le a dva jiné uchazeče též Dr. Bedřich F., praktický lékař v M.
Nař. rozhodnutím vyslovilo žal. min., že na základě výsledku veř. soutěže bude Dr. Bedřich F., prakt. lékař v M., po provedené systemisaci se svolením vlády přijat do státní služby jako obv. lékař v M.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá, že ač místo obv. lékaře v M. bylo obsazováno veř. soutěží, bylo obsazeno s porušením předpisu § 34 vl. nař. z 11. ledna 1923 č. 24 Sb., dle něhož má st-l, byv činný jako lékař obvodní, eventuelně maje nemocniční praxi, vyžadovanou odstavcem 1 bodu 2 cit. paragrafu, přednostní nárok na místo obsazené před Drem Bedřichem F., jenž ani nebyl činný jako lékař obvodní nebo obecní, ani nemá dostatečné praxe nemocniční.
Rozhoduje o této stížnosti uvažoval nss takto:
Předpis § 34 vl. nař. č. 24/23, jehož se st-l dovolává, stanoví toto: Mezi žadateli o uprázdněné místo ob. neb obv. lékaře mají přednost: 1. ti, kdož byli činni jako lékaři ob. nebo obv., a je-li takových žadatelů několik, při způsobilosti jinak stejné služebně nejstarší z nich; 2. po nich ti, kdož sloužili buď aspoň 2 léta v nemocnici veř. ... nebo aspoň 1 rok ve veř. nemocnici a aspoň 1 rok v jiném ústavu veř., jakož i ti, kdož atd. Ve 3. a 4. odst. jest stanoveno přednostní právo před ostatními žadateli pro ony lékaře po účinnosti zák. č. 236/1922 nově ustanovené, kteří zastávali 2 léta zdrav. službu ve zdrav. obvodech na Slov. nebo v Podk. Rusi, jichž obsazení z veř. soutěže nebylo lze provésti. Broje proti nař. rozhodnutí a dovozuje, že, byv činný jako lékař obv. eventuelně maje nemocniční praxi vyžadovanou odstavcem prvým bodu 2 cit. § 34, má přednostní nárok na místo obsazené Drem F., jenž těchto kvalifikací nemá, vychází st-l z právního názoru, že ustanovení úvodního odstavce a bodů 1 a 2 § 34 cit. vl. nař. jsou normou, jejímž obsahem jest osobám kvalifikace zde určené dán právní nárok na ustanovení ob. nebo obv. lékařem před jinými uchazeči veř. soutěže — s výjimkou ovšem uchazečů s kvalifikací dle odst. 3 a 4 — a to v pořadí, jak předpisy č. 1 a 2 za sebou následují.
Maje vyložiti právní povahu předpisů, jichž se st-l pro svůj tvrzený nárok na ustanovení obv. lékařem dovolává, nemohl se nss omeziti jen na úvahu beroucí za podklad pouhé znění předpisů, o něž jde, nýbrž musil, a to v prvé řadě, přihlédnouti k ustanovením zák. č. 236/22, k jehož provedení bylo vl. nař. č. 24/23 vydáno a v jehož světle teprve lze pravou povahu ustanovení vl. nař. č. 24/23 určiti.
Zák. ze 13. července 1922 č. 236 Sb. jedná o obsazování míst ob. a obv. lékařů v §§ 10 a 11 a stanoví v § 10, že uprázdněná místa ob. a obv. lékařů obsadí se zpravidla ze soutěže veřejné, k čemuž dodává v § 11, že kdo z lékařů po účinnosti tohoto zák. nově ustanovených zastával aspoň 2 léta zdrav. službu ve zdrav. obvodech zejména no Slov. nebo Podk. Rusi, jichž obsazení z veř. soutěže nebylo lze provésti, má po dobu 6 let od působnosti tohoto zák. počítaje při obsazování místa ob. nebo obv. lékaře v ostatním území státním přednost před žadateli jinými, a že mezi několika žadateli, kterým toto přednostní právo přísluší, rozhoduje délka doby služební v uvedených obvodech ztrávená. Jiných ustanovení, jež by se dotýkala otázky dnes sporné, zák. č. 236/22 nemá.
Z ustanovení, jež byla citována, plyne, že zásadně jest úřadu rozhodujícímu o obsazení místa ob. nebo obv. lékaře ponechána volnost uvažovati o kvalifikačních momentech jednotlivých uchazečů a místo pak obsaditi dle výsledků tohoto uvažování a hodnocení, s jedinou výjimkou, stanovenou v § 11, jenž při obsazování míst ob. nebo obv. lékařů přiznává po určitou dobu přednostní právo oněm lékařům, kteří, byvše po účinnosti cit. zák. nově ustanoveni, zastávali aspoň 2 léta zdrav, službu ve zdrav, obvodech — zejména na Slov. nebo Podk. Rusi — jichž obsazení nebylo lze provésti z veř. soutěže.
Z uvedeného plyne jako důsledek, že dle ustanovení zák. č. 236/22 lze přednostní nárok na ustanovení ob. nebo obv. lékařem přiznávati jen oněm lékařům, v jichž osobách jsou splněny podmínky cit. § 11, nikoli též lékařům jiným, tedy jen oněm lékařům, kteří, byvše ustanoveni po účinnosti zák č. 236/22, zastávali alespoň 2 roky zdrav, službu v oněch zdrav. obvodech, jichž obsazení nebylo lze provésti z veř. soutěže. Uznávaje přednostní právo jedině těchto lékařů, nečiní zák. č. 236/22 ohledně ostatních lékařů, kteří do této kategorie nespadají, již žádného dalšího rozlišování, řadě je všechny do skupiny jediné a nedávaje v ní již přednostních práv lékařům určité kvalifikace jinaké, zejména nedávaje zde přednostního práva lékařům, kteří vůbec byli činní jako lékaři obv. nebo ob., před lékaři, kteří této činnosti nevykazují. Zák. č. 236/1922 vychází — jak uvedeno — z principu veř. soutěže, a přednostní nároky při obsazování míst stanoví v určitém omezeném rozsahu jako výjimku. Podle § 55 úst. listiny lze nařízení vydávati jen k provedení určitého zák. a v jeho mezích. Stanovení dalších přednostních nároků cestou nařizovací předpokládalo by za tohoto stavu, že zákon má zvláštní ustanovení, které moc nařizovací k tomu zmocňují. Poněvadž však v zák. č. 236/1922 takového ustanovení není, a poněvadž nelze bez nutkavého důvodu předpokládati, že vláda chtěla jíti přes rámec pouhého provádění zák. ve smyslu § 55 úst. listiny, plyne pro výklad vl. nař. č. 24/1923 ten poznatek, že diferencuje-li toto nař. v § 34 sub č. 1 a 2 mezi lékaři, kteří nemají kvalifikace dle § 11 zák. č. 236/22 a mezi nimiž tento zákon sám nečiní žádných rozdílů, a stanoví-li uvnitř této skupiny lékařů určité pořadí, dle něhož jest při obsazování místa obv. nebo ob. lékaře k jednotlivým kandidátům dle zvláštních kvalifikací zde vytčených přihlížeti, jest k předpisům těmto hleděti jen jako k instrukci dané pro vnitřní uvažování úřadu obsazujícího místo lékaře, nikoli jako k normě, jež svým obsahem by chtěla a mohla založiti nárok uchazečů, aby nebylo obsazováno jinak, než jak pořadem § 34 jest určeno, tedy v podstatě subj. nárok uchazeče s kvalifikací dle č. 1, aby místo nebylo obsazováno uchazečem s kvalifikací dle č. 2 nebo i bez této kvalifikace, nýbrž aby bylo obsazeno jím samým.
Jestliže však ustanovení § 34 sub č. 1 a 2, majíce povahu pouhé instrukce, nezakládají a nemohou založiti subj. nároky právě vytčené, pak nemohlo býti tím, že žal. úřad, pominuv st-le, ač vykazoval kvalifikaci dle č. 1, obsadil místo uchazečem, jenž této kvalifikace neměl, porušeno žádné subj. právo st-lovo, a jest proto stížnost, porušení takového práva v postupu žal. úřadu spatřující, bezdůvodná.

Citace:

č. 7511. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 207-209.