Č. 7502.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní (Brno): * Důsledkem ustanovení § 62 lit. a) odst. 2 měst. statutu brněnského č. 56/1905 mor. zem. zák. nabyla ustanovení § 17 zák. č. 286/1924 (kumulace požitků) a § 9 zák. č. 287/1924 (vrácení přeplatků) ipso jure od 1. ledna 1925 účinnosti i pro úředníky zem. hlav. města Brna.
(Nález ze dne 26. října 1928 č. 28471.)
Věc: Ferdinand A. v T. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti zastupitelstvu zemského hlavního města Brna (vrch. mag. rada Dr. Otoupalík) o snížení pensijních požitků a srážku přeplatků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem presidia měst. rady v Brně z 10. května 1925 bylo st-li, měst. vrch. stav. radovi, od 31. prosince 1922 pensionovanému, oznámeno, že měst. zastupitelstvo brněnské se usneslo ve schůzi dne 17. dubna 1925 konané, že pens. požit, úředníků měst., jejichž služba skončila před 1. lednem 1925, jakož i zaopatř. požitky po takovýchto zaměstnancích se s platností od 1. ledna 1925 upraví podle pens. základen, vyplývajících z akt. požitků služ. platných dne 1. ledna 1925. Dále ve výnosu uvedeno, že ustanovení obsažená v § 1 odst. 2 až 4, § 2 odst. 3, § 4 odst. 1, §§ 5, 6, 8 a 9 zák. č. 287/1924 platí i pro zaměstnance města Brna, pro něž mají platnost pens. předpisy platné u státu, a že provedením usnesení nesmí býti nikdo zkrácen ve svých dosavadních celkových požitcích, leda že by zkrácení vzniklo placením daně z příjmu nebo proto, že požitky nebyly správně určeny. Zároveň st-l vybídnut, aby co nejdříve vyplnil a zpět zaslal výkaz k výnosu připojený, s tím, že nesprávné údaje by byly disciplinárně stihány a že přeplatek jimi vzniklý byl by sražen se zpětnou platností ihned po zjištění.
Výměrem ze 17. října 1925 bylo st-li sděleno, že měst. zastupitelstvo vzhledem k tomu, že podle § 19 zák. č. 394/1922, usnesení měst. zastupitelstva z 20. března 1923 a podle § 62 odst. 1 lit. a) zák. ze 3. května 1905 č. 56 z. z. mor. platí předpisy o nárocích a právech platné pro zaměstnance státní i pro úředníky a zřízence města Brna, dne 9. října 1925 se usneslo uložiti presidiu měst. rady, aby provedlo ustanovení § 17 až 21 zák. č. 286/1924 v míře, v jaké byla provedena pro pensisty státní, také v příčině zaměstnanců města Brna. Na základě tohoto usnesení usnesla se měst. rada dne 13. října 1925, aby st-li počínajíc dnem 1. ledna 1925 byl pens. požitek podle § 17 odst. 2 bodu 1 zák. č. 286/1924 snížen na polovinu vzhledem k tomu, že podle zjištění sdělením starosty města T. ze 4. července 1925 má st-l jako ředitel stav. úřadu téhož města na služ. požitcích z prostředků tohoto města, tedy z prostředků veřejných ročně 45232 Kč.
Z tohoto výměru podal st-l odvolání, jež zastupitelstvo města Brna nař. výměrem zamítlo z těchto důvodů: Podle ustanovení § 28 odst. 1. zák. č. 286/1924 jest město Brno oprávněno, aby provedlo úsporná opatření podle obdoby tohoto zákona pro své zaměstnance. Měst. zastupitelstvo učinilo tak, pokud jde o ustanovení §§ 17—21 tohoto zák., usnesením z 9. října 1925. Podle sdělení měst. rady ze 4. července 1925 byl st-l dne 1. ledna 1925 a jest dosud zaměstnancem města T., tedy zaměstnancem podle ustanovení odst. 2 lit. b) § 20 cit. zák. Podle téhož sdělení měst. rady v T. činí st-lovy úřední požitky ročně 45232 Kč. Celý tento obnos je považovati za aktivní st-lův požitek podle ustanovení odst. 2 posledně cit. paragrafu. Bylo proto správně podle § 17 odst. 2 cit. zák. odpočivné požitky st-lovy od města B. snížiti od 1. ledna 1925 na polovinu. Tvrzení, že cit. zákon se vztahuje pouze na úředníky, kteří byli dáni na odpočinek po 1. lednu 1925, nemá opory v zákoně. Rovněž nemá opory, že by bylo možno provésti ustanovení cit. zák. proti st-li teprve od 1. listopadu 1925, t. j. po intimování rozhodnutí o tom. Srážka dosud vyplacených pens. požitků jest přípustná vzhledem k ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 287/1924, kteréžto ustanovení platí pro st-le mocí § 62 lit. a) zák. č. 56/1905 z. z. mor. a usnesení měst. zastupitelstva ze 17. dubna 1925 st-li sděleného. Kromě toho zavinil si st-l sám tento přeplatek, poněvadž v dotazníku k provedení posléze cit. usnesení měst. zastupitelstva vyznačil, že vedle pens. požitků z důchodů města Brna nemá jiného příjmu.
O stížnosti, v níž se namítá nezákonnost snížení pensijních požitků st-lových se zpětnou platností ode dne 1. ledna 1925, uvážil nss toto: Podle § 62 lit. a) odst. 2 obecního řádu brněnského (zák. ze 3. května 1905 č. 56 z. z. mor.) platí v příčině zaopatřovacích požitků úředníků a osob postavených ve službě obce, jakož i jejich vdov a sirotků, předpisy platné pro úředníky státních úřadů správních.
St-l se domnívá, že předpis ten byl zrušen ustanovením § 28 odst. 1 zák. č. 286/1924, jímž byly země, župy, okresy a obce zmocněny, aby provedly úsporná opatření ohledně svých zaměstnanců a zaměstnanců svých podniků, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných podle obdoby tohoto zákona. Avšak neprávem. Účelem cit. předpisu § 28 bylo pouze umožniti obcím a jiným samosprávným korporacím, jimž dosavadní právní stav toho nedovoloval, aby provedly úsporné opatření po vzoru úsporných opatření, stanovených tímto zákonem pro službu státní. Směřoval tedy onen předpis k paritě mezi službou státní a službou u svazů samosprávných, tudíž k tomu, co, pokud jde o zaopatřovací nároky úředníků městských bylo pro město Brno stanoveno již předpisem § 62 měst. statutu pro město Brno, důsledkem něhož ustanovení zák. č. 286/1924, vydaná pro obor služby státní nabyla v uvedeném omezeném rozsahu již tím, že byla uvedena v účinnost pro zaměstnance státní, působnost i pro zaměstnance města Brna. Nelze tudíž shledati, že by ustanovení § 62 brněnského měst. statutu bylo s předpisem § 28 zák. č. 286/24 v rozporu, a že by proto bylo v důsledku derogačního ustanovení § 30 zák. č. 286/1924 zrušeno.
Vzhledem k ustanovení § 62 brněnského statutu platila tedy, pokud jde o zaopatřovací požitky úředníků města Brna, již ode dne 1. ledna 1925 ustanovení daná v tom směru pro úředníky státní jak zákonem č. 286/24, tak i zákonem č. 287/24. Platil tedy pro úředníky města Brna i předpis § 17 zák, č. 286/24 o kumulaci požitků, z čehož plyne, že st-l měl již ode dne 1. ledna 1925 právní nárok na odpočivné platy pouze v míře předpisem § 17 zák. č. 286/24 vymezené. Za tohoto právního stavu nemohlo míti usnesení měst. zastupitelstva z 9. října 1925 jiného právního významu, nežli ten, že měst. zastupitelstvo upozornilo na tento právní stav nastalý ipsa lege a projevilo vůli, stav ten realisovati. Odvolává-li se stížnost na usnesení měst. zastupitel, ze 17. dubna 1925, jímž bylo stanoveno, že nikdo nemá býti provedením usnesení toho ve svých dosavadních celkových požitcích zkrácen, přehlíží, že předmětem usnesení toho byla pouze úprava pens. požitků podle zák. č. 287/1924 — zmíněné ustanovení odpovídá předpisu § 11 tohoto zák. — a mělo jím býti vyloučeno zkrácení pouze při této úpravě, nedotýkalo se však usnesení to ustanovení zák. č. 286/1924 a zejména tedy ani jeho předpisu § 17. Platnost ustanovení § 62 měst. statutu usnesením tím arciť vyloučena býti nemohla.
Z dosavadních vývodů jde na jevo, že st-l již ode dne 1. ledna 1925 měl právní nárok na pens. požitky toliko v míře podle § 17 zák. č. 286/1924 zkrácené, a že tudíž, co nad to bral, bral neprávem.
V důsledku cit. předpisu § 62 měst. statutu platilo pro úředníky města Brna ode dne 1. ledna 1925 také ustanovení § 9 zák. č. 287/1924, jež ostatně uvádí výslovně také usnesení měst. zastupitel, ze 17. dubna 1925, a byla proto obec m. Brna podle tohoto ustanovení oprávněna, přeplatky za dobu od 1. ledna 1925 na st-li požadovati bez ohledu na otázku jeho zavinění, kterou se tedy nss neměl důvodu zabývati.

Citace:

č. 7502. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 188-190.