Č. 7415.

Občanství státní. — Domovské právo (Podk. Rus): * Cizinec, nabyvší státního občanství uherského dle § 48 zák. čl. L z r. 1879, nenabyl současně ipsa lege domovského práva v některé obci býv. státu uherského.
(Nález ze dne 13. září 1928 č. 24528.)
Věc: Pepi B. a Šalamoun B. v Mukačevě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti st-lů, aby jim město Mukačevo vydalo domovský list, usneslo se zastupitelstvo města Mukačeva dne 17. dubna 1924, že jim přiznává dom. právo v městě Mukačevu. — Z tohoto rozhodnutí odvolal se notářský úřad v Mukačevu k županskému úřadu tamže, uváděje, že st-lé i jejich matka se narodili v Mukačevu, kde stále bydlí, jejich otec Mojše B. se však narodil v obci T. a byl polským občanem. Poněvadž Mojše B. nebyl zapsán, do soupisu poplatníků v r. 1875-1879, nenabyl na základě § 48 zák. čl. L:1879 uher. státního občanství.
Rozhodnutím županského úřadu v Mukačevu ze 16. května 1924 bylo usnesení měst. zastupitelstva v Mukačevě ze 17. dubna 1924 zrušeno, poněvadž otec st-lů se narodil v obci T. v Polsku, kam byl též příslušný, a poněvadž nebyl zapsán v Mukačevu v seznamu poplatníků, nemohl ve smyslu § 48 zák. čl. L:1879 nabýti uher. stát. občanství a tím též dom. práva v některé obci na zdejším území. Na základě právního poučení, připojeného k tomuto rozhodnutí, podali odvolání k Civ. správě Podk. Rusi jednak město Mukačevo, jednak st-lé. Město Mukačevo uvedlo, že Pepi B. narodila se r. 1874 v Mukačevu ze zákonného manželství Mojše B., mukačevského obyvatele, s Ráchel T. Mojše B. žil od r. 1848 do 1872 v obci V. a za tento čas byl pojat v seznam poplatníků, pročež, třeba se narodil v T. v Haliči, stal se eo ipso na základě § 48 zák. čl. L:1879 uher. stát. občanem. V r. 1872 přestěhoval se Mojše B. do Mukačeva, kde žil do své smrti v r. 1899. Mojše B. nutno proto jakožto uher. stát. občana s příslušností do V., která obec jest nyní na území čsl. republiky, pokládati na základě § 16 bodu c) zák. čl. XXII/86 za příslušného do Mukačeva. Proto i jeho dcera Pepi B., narodivší se v Mukačevě, byla do Mukačeva příslušná, a poněvadž v Mukačevu žije již od svého narození v r. 1864 nepřetržitě, jest do Mukačeva příslušná i nyní a byla tam příslušná i v r. 1901, kdy se jí z rituálního, tudíž nezákonného manželství narodil syn Šalamoun B., který sleduje příslušnost své matky a je do Mukačeva příslušný na základě § 6 zák. čl. XXII:1886.
St-lé uvedli ve svém odvolání, že Mojše B., otec Pepi B. a děd Šalamouna B., žil od r. 1848 v obci V., kde též platil daně, obecní přirážky a přispíval ke všem obecním výlohám, o čemž na důkaz předložili potvrzení obecního úřadu obce V. ze 7. května 1924, a stal se tak na základě § 48 zák. čl. L:1879 eo ipso uher. stát. občanem, st-lé pak, jako jeho nástupci, jsou podle § 16 bodu b) příslušní tam, kde se narodili.
Civ. správa Podk. Rusi předložila pak spisy min-u vnitra se žádostí, aby bylo rozhodnuto o státním občanství st-lů, s podotknutím, že po rozhodnutí o státním občanství bude Civ. správou rozhodnuto o odvoláních z rozhodnutí žup. úřadu.
Nař. výnosem oznámilo min. vnitra Civ. správě Podk. Rusi, že st-le nelze pokládati za čsl. státní občany podle § 1 úst. zák. č. 236/20, ježto lze sice míti za to, že manželský otec Pepi B. Mojžíš B. nabyl uher. stát. občanství podle § 48 zák. čl. L:1879, avšak není prokázáno, že by byl on, nebo jeho dcera Pepi B. před 1. lednem 1910 nabyli dom. práva v některé obci republiky čsl. Min. vnitra podotklo, že není-li proti st-lům námitek po stránce politické, mají býti poučeni, že si mohou podati žádost o udělení čsl. stát. občanství. — Civ. správa Podk. Rusi dala tento výnos st-lům intimovati.
Stížnost dovozuje, že Mojše B. stal se státním občanem uherským na základě § 48. zák. čl. L/1879. Než skutečnost, že Mojše B. byl uher. státním občanem, nebyla žal. úřadem vůbec popřena, naopak tvořila předpoklad, z něhož žal. úřad vycházel. Popřeno bylo jen, že Mojše B. nebo st-lka Pepi B. nabyli jako státní občané uherští do 1. ledna 1910 dom., práva v některé obci, která leží na území, jež tvoří nyní součást čsl republiky. — Zkoumaje, zda osoby právě uvedené nabyly tohoto dom. práva, uvažoval nss takto:
Mojše B. byl v době, kdy nabyl účinnosti zák. čl. XVIII/71 na území, na nějž se tento zák. článek vztahoval, nepopřeně cizincem. Nemohl proto, nejsa státním občanem uherským, nabýti ipsa lege dom. příslušnosti dle § 7. cit. zák. čl. ve V., obci to, pod jejíž pravomoc spadal v době vyhlášení cit. zák. Dle § 19 téhož zák. čl. mohl st-l pouze, byly-li tu v tomto paragrafu stanovené podmínky, býti do svazku obce V. nebo jiné obce v území platnosti zák. čl. XVIII/1871 přijat výslovným usnesením obecního zastupitelstva. Že by Mojše B. byl na základě právě cit. ustanovení výslovně přijat do svazku obce V. nebo jiné obce na území uherském, jmenovitě Mukačeva, kam se r. 1872 přestěhoval, stížnost netvrdí a ze správních spisů patrno není. Nutno proto vycházeti z předpokladu, že za platnosti zák. čl. XVIII/1871 Mojše B. na území uher. domovského práva v žádné obci nenabyl.
Ustanovení zák. čl. XVIII/1871 o dom. právu byla v r. 1876 zrušena zák. čl. V. a nahražena ustanoveními novými. Dle těchto předpisů (§ 11) nemohl již cizinec, jímž Mojše B. dosud byl, nabýti dom. práva v některé obci na území uherském, jako tomu bylo za platnosti zák. čl. XVIII/1871, nýbrž mohlo býti cizinci přijetí do svazku obce pouze přislíbeno. Nemohl proto Mojše B., pokud se nestal státním občanem uher., nabýti dom. příslušnosti v některé obci na území uher. ani za platnosti zák. čl. V/1876.
Mojše B. stal se, jak žal. úřad připouští a jak stížnost sama tvrdí, státním občanem uher. teprve v r. 1879 na základě ustanovení § 48. zák. čl. L/1879. Ustanovení toto, jímž za podmínek zde určených stávali se cizinci stát. občany uherskými ipsa lege, nemá však předpisu, jímž by cizinci, stavší se mocí zákona státními občany uherskými, nabývali již ze zákona dom. příslušnosti v některé obci na území uher., ač dle § 1. zák. čl. V/1876 platného v době, kdy zák. čl. L/1879 nabyl účinnosti, každý státní občan uherský musil patřiti do svazku některé obce. — Mohl proto Mojše B., stav se uher. státním občanem, nabýti dom. práva v některé obci území uher. pouze výslovným přijetím do svazku některé obce dle §§ 4., 6.—8. zák. čl. V/1876, resp. když tento zák. článek byl roku 1886 zák. čl. XXII. zrušen, dle §§ 8., 10.—12. právě cit. zák. čl.
Že by Mojše B., pokud se týče st-lka Pepi B., stavši se zletilou, výslovně do svazku některé obce na území uherském dle cit. ustanovení přijati byli, stížnost netvrdí a ze spisů rovněž patrno není. Pak ovšem nutno míti za to, že byli sice státními občany uherskými, že však neměli dom. práva v žádné obci území uher., tudíž ani onoho území, jež z území uherského tvoří nyní součást Čsl. republiky.
Nejinak jest tomu i se st-lem Šalomounem B., jenž narodiv se r. 1901 ani nemohl v době, kdy území Slov. a Podk. Rusi tvořilo ještě součást býv. státu uher., nabýti v tomto území samostatně dom. příslušnosti, nýbrž mohl míti jen příslušnost odvozenou po své matce Pepi B. Ale pak není vůbec dán předpoklad, za něhož st-lé jako státní občané uherští mohli se dle předpisů § 1. úst. zák. č. 236/1920 státi státními občany čsl., a nelze proto nař. rozhodnutí, jež čsl. státní občanství st-lů neuznalo, vytýkati právem rozpor se zákonem.

Citace:

č. 7415. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 4-6.