Č. 7546.

Pojištění úrazové: I. Bankovní závod, v jehož místnostech je zavedeno ústřední topení, zásobené z parního kotle, a je zařízena ventilace poháněná motorem, je podroben pojistné povinnosti úrazové. — II. Živnostenskými podniky podle úrazového zákona jsou nejen podniky spadající pod ustanovení živn. řádu, ale i všechna po živnostensku provozovaná zaměstnání (čl. IV. úvoz. pat. k živn. řádu). — III. Závodovými úředníky ve smyslu úraz. zákona jsou úředníci, kteří v podniku podrobeném úrazové povinnosti pojistné vykonávají z povolání úkony přivádějící je do styku s technickým zařízením podniku v místnostech k tomu zřízených. — IV. Úraz. zákon nerozeznává parní kotle podrobené kontrole a takové, které kontrole nepodléhají. — V. Okolnost, že parního kotle a motoru se nepoužívá nepřetržitě, není s hlediska úrazové povinnosti pojistné rozhodující.
(Nález ze dne 12. listopadu 1928 č. 20872/27.)
Prejudikatura: ad V.: Boh. A 7108/27.
Věc: Česká průmyslová banka v Praze proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 2. března 1925 uznala Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy, že podnik st-lčin, totiž její bankovní závod, filiálka ve V., podléhá v celém svém rozsahu v příčině všech dělníků, zaměstnanců a úředníků úrazové pojistné povinnosti, ježto jde o živn. podnik, při kterém se užívá motorů a parních kotlů, a zařadila jej podle § 5 min. nař. ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. do nebezpečenské třídy A a do nebezpečenského procenta 2. Námitkám, jež proti výměru tomu stěžující si banka podala, zsp v Praze nevyhověla. Dalšímu jejímu odvolání nebylo nař. rozhodnutím rovněž vyhověno.
O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že podnik — bankovní závod, filiálka stěžující si banky ve V. — jest živn. podnikem ve smyslu § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák., podrobeným úrazové pojistné povinnosti v celém rozsahu. Jest provozován po živnostensku, byť i nepodléhal živn. řádu, neboť provoz jeho směřuje za ziskem a užívá též parního kotle a motoru, kteréžto stroje slouží podnikovým účelům. Okolnost, že ústřední topení a ventilátor nemají s vlastním účelem banky nic společného, jest nerozhodná, poněvadž k založení pojistné povinnosti stačí toliko okolnost, že ústředního topení a ventilátoru se užívá při podniku banky. Vztahuje se tedy na podnik ten § 1 odst. 4 č. 2 první věta úraz. zák. Parní kotel a elektromotor náležejí k podnikovému zařízení, tvoří technickou součást podniku a používá se jich v podniku pravidelně, byť i ne nepřetržitě, takže nelze na podnik, o který jde, vztahovati ustanovení § 1 odst. 4 č. 2 druhé věty úraz. zák., jež se týká toliko podniků, pro něž pouze mimochodem se užívá silostroje, nenáležejícího k podnikovému zařízení. Ježto ústřední topení, případně ventilace jsou zavedeny do všech podnikových místností, vztahuje se úraz. pojištění podle § 1 úraz. zák. na celý podnik a všechny jeho zřízence a úředníky, nehledíc k tomu, zda a v jaké míře jsou při pracovním výkonu ohroženi nebezpečenstvím úrazu. Velikost nebezpečenství úrazu a rozsah výkonnosti silostrojů nemají na pojistnou povinnost vlivu. Dlužno k nim přihlížeti jedině při volbě nebezpečenského procenta.
Stížnost namítá především, že provozování banky nepodléhá vůbec úraz. pojištění, poněvadž banky nelze prý zařaditi do žádné z kategorií podniků v § 1 úraz. zák. taxativně vypočtených, zejména nikoli mezi podniky živnostenské, o nichž mluví v § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák., neboť podniky živnostenskými rozuměti možno toliko podniky podléhající živn. řádu, banky však podle čl. V lit. k) uv. pat. k živn. řádu tomuto řádu nepodléhají.
Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Úrazový zákon v § 1 odst. 4 pod č. 2 klade na roven podnikům uvedeným v odst. 1, jejichž dělníci a závodoví úředníci jsou pojištění podle jeho ustanovení proti následkům podnikových úrazů. živn. nebo hosp. podniky polní a lesnické, při nichž se užívá parních kotlů nebo takových hnacích přístrojů, které hnány jsou živelní silou (větrem, vodou, parou, svítiplynem, horkým vzduchem, elektřinou atd.) nebo zvířaty. Výkladem pojmu »živn. podniky« ve smyslu tohoto ustanovení úraz. zákona zabýval se býv. ss v četných nálezech, v nichž ustáleně vykládal jej tak, že »živn. podniky« sluší tu rozuměti nejen takové podniky, které spadají pod ustanovení živn. řádu, ale i všechna po živnostensku provozovaná zaměstnání (čl. IV uv. pat. k živn. řádu), tedy všechny podniky, které se provozují živn. způsobem, t. j. trvale v úmyslu docíliti zisku, a při nichž důsledkem zásady kolektivního pojištění, která platí podle úraz. zák. pro všechny podniky živnostenské — na rozdíl od hospodářských podniků polních a lesnických — dobrodiní úraz. pojištění, ze zákona plynoucího, jsou účasti nejen ti dělníci a závodoví úředníci, kteří jsou zaměstnáni přímo při zařízení, jež způsobuje úraz. pojištění, ale dělníci a závodoví úředníci všichni (srovn. nál. Budw. A 3897, 5431, 7766, 8614, 9892 a jiné). V nál. Budw. A 7766 bylo pak zejména vysloveno, že úraz. pojistné povinnosti podléhá také bankovní podnik, v jehož budově jest parní kotel sloužící k jejímu vytápění.
Nss neshledává příčiny, aby se od této ustálené judikatury uchýlil a nemůže proto uznati nezákonným právní názor žal. úřadu, ze kterého v nař. rozhodnutí vycházel, že filiálka stěžující si banky jest živn. podnikem ve smyslu § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák. i když živn. řádu nepodléhá. Že banka jest živn. podnikem v tom smyslu, že její provoz směřuje k docílení zisku, st-lka ve svém odvolání výslovně uznala a nepopírá to ani nyní ve stížnosti.
Dovolávajíc se ustanovení § 1 odst. 1 úraz. zák., podle něhož podléhají úraz. pojištění jen dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v podnicích úraz. pojištění podrobených, dovozuje stížnost dále, že banky nepodléhají úraz. pojištění také proto, poněvadž u bank dělníků není vůbec a není ani závodových úředníků ve smyslu úraz. zákona, neboť banka má jen úředníky komerční, na něž se však úraz. povinnost nevztahuje. Proti této námitce dlužno uvésti:
Za závodové úředníky ve smyslu úraz. zák. třeba pokládati úředníky, kteří v podniku úraz. pojistné povinnosti podrobeném vykonávají z povolání úkony, přivádějíce je do styku s techn. zařízením podniku v místnostech k tomu určených (srovnej nál. Budw. 5901, 6052 a jiné). Nař. rozhodnutí zjišťuje, že parní kotel a elektromotor náležejí k podnikovému zařízení filiálky st-lčiny ve V. a tvoří technickou součást podniku, jehož účelům slouží, a konstatuje dále, že ústřední topení, případně ventilace, zavedeny jsou do všech podnikových místností. Stížnost uznává sama, že parní kotel, sloužící ústř. topení, jest zařízením budovy, v níž bankovní filiálka obchody provozuje, a nenamítá nic proti dalšímu uvedenému zjištění v příčině místního používání ústř. topení a ventilace. Stížnost popírá jen, že zařízení ta nejsou zařízením bankovního provozu samotného, neboť tento bankovní provoz může existovati i v budově, která takových zařízení nemá. To jest sice pravda, ale okolnosti tyto jsou pro posouzení úraz. pojistné povinnosti s hlediska ustanovení úraz. zák. právně bezvýznamný, neboť § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák. podrobuje pojistné povinnosti všechny tam uvedené podniky, při nichž se užívá parních kotlů a popsaných tam hnacích přístrojů. Již touto skutečností jest tedy pojistná povinnost založena. Nesejde proto na tom, zda podnik by mohl i v jiné budově bez takového technického zařízení existovati či nikoli (srovn. Budw. A 4138, 6054, 6110). Jsou-li však parní kotel, sloužící k ústřednímu topení, rozvedenému po místnostech budovy, v nichž děje se bankovní provoz, a elektrický motor umístěny v této budově, do které přicházejí zaměstnanci bankovní a v jejichž místnostech vykonávají své povolání, plyne z toho, že služební jejich úkony přivádějí je ve styk s uvedeným techn. zařízením, čímž dán jest předpoklad pro to, aby podle výše podané definice úředníci bankovní filiálky, o kterou jde, byli pokládáni za úředníky závodové (srovn. nál. Budw. A 5464, 5544, 5870, 6110, 7766, v nichž zdůrazněna byla také opětovně kolektivita pojistné povinnosti celého podniku, t. j. všeho zaměstnaneckého personálu). Požadavek, aby tento styk byl docela přímý v tom smyslu, že by zaměstnanci při svých služ. úkonech musili se řečeného techn. zařízení snad přímo fysicky dotýkati, nebylo by lze uvésti v soulad se základním principem, na kterém vybudován jest zákon o úraz. pojištění, který spočívá na zásadě nebezpečenství úrazu in abstracto. Nebezpečenství in concreto má pak význam jen pro zařazení podniku úrazové povinnosti podléhajícího do určité nebezpečenské třídy. Se zřetelem na to jest pro otázku úraz. povinnosti pojistné také nerozhodno, jaké napětí má kotel, používaný při podniku k ústř. topení a je-li podle předpisů o parních kotlech podroben zkoušení a kontrole, neboť úraz. zákon mluví v § 1 odst. 4 č. 2 o parních kotlech vůbec a nerozeznává mezi parními kotly, podrobenými povinné kontrole a takovými, jež kontrole nepodléhají (srovn. nál. Budw. A 7766).
Pokud stížnost namítá, že uvedeného techn. zařízení neužívá se stále, nýbrž jen mimochodem a dovozuje z toho, dovolávajíc se poslední věty č. 2 odst. 4 § 1 úraz. zák., že proto bankovní filiálka ve V. úraz. pojištění nepodléhá, přehlíží, že podle cit. ustanovení nejsou podrobeny úraz. pojištění jen ty podniky, pro něž toliko mimochodem užívá se silostroje, nenáležejícího k podnikovému zařízení. Předpokladu toho v daném případě však není, poněvadž, jak v nař. rozhodnutí bylo zjištěno, parní kotel i elektromotor náležejí k podnikovému zařízení řečené filiálky st-lčiny a tvoří součást podniku, jehož účelům slouží, což stížnost nepopírá. Okolnost, že parního kotle a motoru neužívá se snad nepřetržitě, není rozhodnou, neboť pojistná povinnost úrazová podle § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák. nepomíjí pouhým dočasným nepoužíváním stroje, nýbrž jen tehdy, přestal-li hnací přístroj býti součástí techn. vypravení podniku (srovn. nál. Boh. A 7108/28).
Stížnost namítá konečně, že zařadění bankovní filiálky do nebezpečenské třídy A, procenta 2 není odůvodněno. Uznává sice, že zařadění mělo se státi podle § 5 nař. ze 6. července 1914 č. 143 ř. z., ale tvrdí, že podle způsobu a nebezpečenství úrazu v bankovní filiálce hrozícího mělo býti zařazení její provedeno ještě do nižší nebezp. třídy než se stalo a sáhnuto k jiným položkám, které jsou zařazeny v nižší nebezp. třídě.
K námitce této nutno podotknouti, že podle schématu, připojeného k cit. min. nařízení, třída A jest nejnižší třídou, do kiteré podnik úraz. pojištění podrobený lze zařaditi, takže zařadění jeho ještě do nižší třídy není vůbec ani možné. Jest tedy tato námitka bezpodstatná. Kterou položku zařazenou ještě do nižší nebezpečenské třídy má stížnost na mysli, sama blíže nijak neoznačuje a není proto po této stránce stížnost náležitě konkretisována.

Citace:

č. 7546. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 275-279.